Dnes si bez nich muži prakticky neumí představit svůj šatník. Řeč je o kravatě. A i když se už ve starém Egyptě či Římě objevují šátky, které nejen chránily krk, ale také byly symbolem moci, moderní historie kravaty se začala psát v první polovině 17. století, kdy v Evropě zuřila třicetiletá válka.

V roce 1635 dorazili do Paříže chorvatští vojáci, kteří přišli podpořit krále Ludvíka XIII. Viditelným znakem jejich uniformy byly barevné šátky kolem krku. „Tyto šátky připomínaly focale, tedy šálu z doby římských legionářů,“ uvedla historička Daniela Klvaňová z Východočeského muzea v Pardubicích. Šátky vojákům vázaly jejich dívky při loučení a symbolizovaly věrnost a lásku.

Způsob vázání se Francouzům zalíbil a také začali nosit šátky, uvázaní „á la Croat“, tedy po chorvatsku. I z toho tak zřejmě zkomolením vznikl název kravata. „V literatuře se můžeme také dočíst, že se název odvozuje od názvu příslušníků chorvatských pluků,“ připomněla Klvaňová fakt, že vojáci byli označováni jako Royal Cravates, tedy královští Chorvati.

Jak uvázat kravatu:

| Video: Youtube

V druhé polovině 17. století se nové cravates (šály z drahocenných krajek) začaly nosit na dvoře krále Ludvíka XIV. „V 70. letech 17. století se začíná nosit typ kravaty aranžovaný, který se pouze sepínal vzadu na krku. V 90. letech vzniká cravate á la chaconne - krajkový, velmi dlouhý šál, nadvakrát vázaný kolem krku,“ doplnila Klvaňová.

Spousta druhů

Od té doby vzniká nepřeberné množství typů vázanek. Například takzvaný steinkerk. Tedy šála uvázaná do jednoduchého uzlu s cípy prostrčenými knoflíkovými dírkami. Mimochodem, i tento způsob vázání je spjat s válečným konfliktem. Tentokrát s rokem 1692 a bitvou u Steinkirku.

Zajímavostí také je, že v roce 1661 ustanovil král Ludvík XIV. funkci královského „cravatiera“. Podle Klvaňové byla jedinou starostí tohoto člověka pečovat o královu ozdobu na krku.

A jak se kravata rozšířila do celého světa? „Francouzská móda měla nad Evropou jistý módní diktát. Už za vlády Ludvíka XIII. se vžívá pojem být oblečen á la mode (po francouzsku), tyto tendence vrcholí za vlády Ludvíka XIV.,” osvětlila historička.

Za dobu své existence si kravata prošla vývojem. Od kravat z hedvábí, mušelínu, nákladných krajek, saténu či vlny až po polyester. Stejně tak se měnily i podoby kravaty. „V 19. století se například nosila dlouhá úzká vázanka, která se vázala složitými i jednoduchými uzly a postupně se rozšiřovala. Proti tomu kravata lavalliére byla široká, s volnými konci,” přiblížila Klvaňová.

Kravatu, jak ji známe dnes, tedy složenou ze tří dílů sešitých a střižených pod úhlem 45 stupňů k osnově látky, si nechal v roce 1922 patentovat Jessie Langsdorf z New Yorku. Asi jen málokdo ví, že pokud si kravatu uvážete takzvaným windsorským uzlem, vzdáváte hold britskému králi Eduardu VIII., jemuž je tento způsob vázání připisován.