Na prvním místě to jsou církevní povolání. A nemusí jít nutně o papeže. Podle průzkumů se ukazuje, že život příslušníků církve je radostný.
Následují vedoucí pracovníci a vysocí úředníci. 
V tomto případě je pravděpodobné, že možnost rozhodovat uspokojuje a zvyšuje pocit odpovědnosti.
Za třetí to jsou manažeři v zemědělství a zahradnictví. Zřejmě zde působí i terapeutická síla přírody.

Čtvrtou pozici zaujímají sekretářky (a dnes i sekretáři). Mají jistotu a především se cítí být důležití.

Pátí jsou ti, kdo vystavují certifikáty o kvalitě a vydávají předpisy. Jde zjevně 
o velmi poklidnou práci. Také ti, kdo pracují v sektoru zdravotnictví, se cítí být šťastnými. Vidí kritické situace, ale zároveň mají pocit, že mohou něco pro druhého vykonat. Šestou příčku obsadili zdravotní sestry a ošetřovatelé. Jejich profese je považována za naplněnou radostí. Až za nimi jsou podle italského listu lékaři, jde o méně šťastnou profesi, neboť jsou vystaveni nevyhnutelným frustracím.

Osmí skončili zemědělci, kteří mají spojení s přírodou. Jsou soběstační pokud jde o jídlo, a to jim dodává klid. Deváté místo obsadili majitelé a správci hotelů a ubytovacích zařízení.

Na posledním místě v top 10 jsou řemeslníci a elektrikáři. Často vykonávají užitečné povolání a zároveň nesou odpovědnost za správné provedení. A zjevně to dělají s radostí.