Dokument, zveřejněný ve čtvrtek na vědeckém portálu Scientific Reports, předkládá nové důkazy o tom, že neandertálci dokázali rozdělat oheň údery pěstním klínem, univerzálním nástrojem kapkovitého tvaru o velikosti dlaně, do malých kusů pyritu.

Že neandertálci byli schopni používat a ovládat oheň odborníci zjistili již v minulosti. Mezi ovládáním a rozděláním ohně je však značný rozdíl, jak ve své práci uvedl doktorand archeologie z univerzity v holandském Leidenu Andrew Sorensen.

„Vědci z celého světa již dlouho diskutují nad otázkou, zda neandertálci dokázali oheň rozdělat sami, nebo byli závislí na přírodních zdrojích jako jsou požáry vzniklé úderem blesku, ze kterých si ho následně mohli přisvojit,“ říká podle LA Times Sorensen.

Lidé vytvářeli oheň pomocí úderů pyritu o pazourek, čímž vznikají jiskry. Ty dopadaly na troud, který začal doutnat, a přiložením hořlavého materiálu, například usušené trávy, v kombinaci s jemným foukáním došlo ke vznícení.

Cílem Sorensenova výzkum bylo zjistit, zda neandertálci mohli používat stejnou techniku. V rámci experimentu se pokusil sám rozdělat oheň pomocí pyritu a repliky pěstního klínu a následně porovnal stopy na svém nástroji se stopami z padesát tisíc let starých nástrojích, objevených na několika místech ve Francii.

Pěstní klíny ve své době sloužily neandertálcům jako jakýsi prehistorický „švýcarský nůž“. Podle LA Times je neandertálci nosili neustále u sebe a používali je ke zpracování ulovených zvířat, stejně jako k drcení minerálů na prášek nebo vytváření dalších specializovaných nástrojů.

Metoda s použitím pěstního klínu a malých kousků pyritu je podle Sorensena poměrně efektivním způsobem k vytváření jisker. „Některé údery způsobily jednu jiskru, další jich vyvolaly i desítky,“ uvádí.

Zjistil přitom, že mikroskopické stopy minerálů vzniklé při pokusu odpovídají těm z pravěkých nalezišť. Aby vyloučil možnost, že stopy vznikly při běžném užívání nástrojů, provedl rovněž několik experimentů, při kterých svou repliku použil k běžným činnostem jako je drcení okru, používaného jako barvivo, nebo výroba jiného nástroje z pazourku.

Následné porovnání výsledků prokázalo, že stopy z padesát tisíc let starých pěstních klínů odpovídají těm, které vznikly při kontaktu s pyritem.

Je však nutno podotknout, že snaha rekonstruovat styl života hominidů, kteří planetu obývali před desítkami tisíc let, může být zrádné. Sorensen si je podle LA Times vědom, že jeho experimenty nejsou jednoznačným důkazem, že neandertálci dokázali založit oheň. Vždycky je možné, že se objeví jiné vysvětlení.

„Nalezené stopy nejlépe odpovídaly pyritu, ale může tu být nějaký další minerál, který nás nenapadl a mohl by vytvořit stopy podobné,“ vysvětluje Sorensen. Dokud ale někdo nepřijde s novým důkazem, zdá se být rozdělávání ohně nejlepším vysvětlením. A pokud je to opravdu tak, je to podle něj jen další z řady důkazů, že schopnosti neandertálců nebyly od dovedností člověka zase tak odlišné.