Roosevelt byl v relativně luxusní situaci. USA i svět se potácely v nejtěžší hospodářské krizi, kterou nezažilo lidstvo ani předtím, ani potom. Pokud nepočítáme světové války. Proto každé zlepšení, každý krok, které Roosevelt učinil proti utrpění milionů lidí bez práce, mohl i on sám vnímat jako velký úspěch. A proto se onen stý den svého funkčního období – bylo to jeho první – mohl pochlubit.

Donald Trump nepronesl u příležitosti stého dne své vlády žádný zásadní projev, jen něco málo zatweetoval s tím, že se jedná jen o pomyslnou hranici. A hranici nedůležitou. Určitě není daleko od pravdy. Stodenních úseků je v jeho čtyřletém funkčním období téměř patnáct. A každý šéf při nástupu, nebo ještě před nástupem, usiluje o přízeň svých podřízených. Málokdo by řekl, že nic nedokáže, že nic nezmění.

Voda do kopce v demokracii nepoteče

Trumpovou nevýhodou bylo a je, že ho hodně lidí nemá rádo. Jeho oblíbenost po sto dnech je nejnižší, jaká se kdy nějakému prezidentovi USA od Rooseveltových dob podařilo dosáhnout. Problémem Donalda Trumpa není ani to, že toho hodně nasliboval – a taky hodně udělal. Ale nebyl si moc vědom toho, jakou sílu má americký systém. Ať již administrativa, soudy. Že řídit stát nepůjde jako řídit jako soukromou firmu, kde majitel vydá rozkaz a voda teče během vteřiny třeba do kopce. Americká demokracie mu ukázala, že obě strany budou muset sladit své postoje a očekávání.

Trump přišel na to, že nestačí podepisovat dekrety, ve kterých zavírá hranice, bere povolení k pobytu lidem, kteří žijí v jeho vlasti roky a že postavit zeď na hranici se sousedním státem je mnohem nesnadnější, než vydat rozkaz k odpálení raket na letiště syrského diktátora.

Zdroj: Youtube

To je v podstatě to nejhmatatelnější, co zatím Trump pro svůj volební slogan učinit Ameriku opět silnou učinil. Jestli to udělal na popud své dcery Ivanky, která se zhrozila nad snímky udušených syrských dětí, nebo na radu generálů, je v konečném výsledku jedno. Generálové si už pochvalují, že rozhodnost jejich vrchnímu veliteli neschází. Pro ně je 100 Trumpových dnů úspěchem.

Jak někdo napsal, že Trump rychleji mluví, než myslí, na to může něco pravdy být. Jenže kdyby to nedělal a nesliboval, zřejmě by místo něho seděla v Oválné pracovně Hillary Clintonová.

Zajímavý je komentár Jonathana Bernsteina na serveru Bloomberg. Pokud má někdo důvod stěžovat si a rvát si vlasy, jsou to sami republikáni. Byli to oni, kdo mohli Trumpovi nedat šanci stát se jejich prezidentským kandidátem. Neudělali to a tak si teď nemají co stěžovat.

Je ale stále naděje, že Trump zcela otočí a začne se učit, jak se provádí politika, jak se řídí vláda, Bílý dům. Naděje neumírá nikdy.