Francouzský prezident Françoise Hollande povečeřel včera hned dvakrát. Nejprve pojedl se šéfem Bílého domu Barackem Obamou v jedné z pařížských restaurací, dvě hodiny nato už zasedl u stolu v prezidentském paláci se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem.
Elysejský palác tak jako hostitel vyřešil prekérní situaci, kdy nechtěl vybírat mezi představiteli obou velmocí, když se americký prezident odmítl s představitelem Kremlu setkat. Obama a Putin se tak zřejmě potkají jen během společných akcí.
Je to názorná ukázka toho, jak letošní sraz světových politických špiček, které zamířily do Normandie, aby si připomněly výročí vylodění spojeneckých sil, vážně poznamenala ukrajinská krize, která mezi vítězné mocnosti druhé světové války vrazila hluboký klín.
Putin se měl včera sejít také s britským premiérem Davidem Cameronem, velký otazník ale visel nad jeho případným jednáním s nově zvoleným prezidentem Petrem Porošenkem, kterému francouzští organizátoři oslav narychlo poslali pozvánku. Ukrajinský politik sice o setkání s šéfem Kremlu usiluje, ale vyjádření Putinova mluvčího mu moc šancí nedávalo. „O ničem takovém se nejedná," citovala stanice Hlas Ruska Dmitrije Peskova.
Porošenko se včera sešel s kancléřkou Angelou Merkelovou v Berlíně, která předtím po jednání skupiny G7 vyslala směrem k Rusku důrazné varování. „Dali jsme jasně najevo, že chceme pokračovat ve třech věcech – v ekonomické podpoře Ukrajiny, v rozhovorech s Ruskem, a pokud nenastane žádný pokrok, zůstává tu možnost sankcí, tvrdších sankcí," vzkázala Merkelová ze summitu G7 v Bruselu, který se měl původně uskutečnit v ruském Soči. Možným přitvrzením sankcí do konce měsíce pohrozil i šéf Evropské rady Herman van Rompuy.
Boje okolo Slavjansku
Chystané postihy by podle informací agentury Reuters mohly zahrnovat sankce v oblasti obchodu, energetiky i finančních toků. Dosavadní opatření přitom postihovala jen poměrně úzkou skupinu ruských a ukrajinských špiček.
Zatímco se v Normandii chystala připomínka války, od jejíhož konce uplynulo bezmála sedm dekád, na východní Ukrajině neutuchaly aktuální krvavé boje mezi armádou a proruskými povstalci.
Nejtěžší boje se odehrávaly okolo Slavjansku, který je podle ruské agentury ITAR-TASS odříznutý od přívodu vody, podobně jako devět dalších separatisty ovládaných měst.
K cizincům bojujícím na Ukrajině se zřejmě nově přidal prapor izraelských dobrovolníků, složený z bývalých členů ruské armády. Podle povstalecké „Doněcké lidové republiky" skupina bojuje po boku separatistů. Už dříve se objevily zprávy jak o Rusech bojujících na straně povstalců, tak o amerických žoldácích podporujících ukrajinskou armádu.
V Kyjevě se včera oficiálně ujal vedení města nový primátor a bývalý boxer Vitalij Kličko, v sobotu čeká prezidentská inaugurace Petra Porošenka. Rusko naznačilo vstřícnost tím, že se jeho velvyslanec oficiální akce zúčastní, na následnou recepci už ale nepřijde.
Rozlučka veteránů i po boku Němců
Připomínky 70. výročí vylodění spojenců v Normandii se zúčastní zhruba 1800 veteránů
a přibližně 200 tisíc návštěvníků.
Letošní oslavy jsou zřejmě posledním kulatým výročím, kterého se ve větším počtu zúčastní pamětníci tehdejších událostí. Někteří z nich to berou jako definitivní rozloučení a zamířili do Normandie poprvé od konce války. „Dobře vím, že v době 80. výročí už tu nemusím být, a bojím se, že lidé mohou zapomenout na válku i na bídu, kterou přinesla," řekl magazínu Time veterán Bernard Dargols (94). Rodilý Francouz se kdysi vylodil s Američany a poté jako zvěd pomáhal zmapovat pozice Němců.
Většina veteránů bojovala na straně spojenců, ceremonie se ale zúčastní i několik tehdejších příslušníků sil wehrmachtu. Jedním z nich je Paul Golz (89), který se ve spojeneckém zajetí naučil anglicky a francouzsky, což mu později pomohlo ke kariéře
v diplomacii. „Bděl nade mnou strážný anděl," řekl agentuře AP s tím, že se nejvíc bál odvelení na východní frontu.
Hlavně se dostat ven z lodi
Ne že by vojákům
v československých jednotkách chyběl válečný zápal, ale do pozemních bojů na začátku invaze nezasáhly, byť o to žádaly. „Byly příliš malé, takže neměly možnost obměny při ztrátách, a proto je nenasazovali," vysvětlil Deníku před časem historik Jaroslav Čvančara. Čechoslováci se vylodili o týdny později. Čekal na ně úkol obléhat Němce v přístavu Dunkerque až do konce války.
Operací souvisejících s invazí se ale zúčastnili českoslovenští letci. „Už měsíce před invazí bombardovali cíle na francouzském území," pokračuje Jaroslav Čvančara. „Stíhači pak při invazi chránili konvoje ze vzduchu." Do akce se dostali i piloti z 68. noční perutě. „Že se chystá invaze, jsme věděli pár dní předem," vzpomínal pro Deník stíhací pilot a letos zesnulý generál Miroslav Štandera. „Nikomu to neuniklo. Nesměli jsme telefonovat, posílat dopisy ani chodit na vycházky. Byli jsme jak uvázaní. Jako piloti noční letky jsme tehdy patrolovali a létali sem
a tam nad Kanálem mezi Anglií a Francií. Dole pod námi jsme viděli spousty bitevních lodí a také ohnivou palbu."
Oslabené nacistické letectvo proti vyloďovacím operacím tehdy takřka nezasáhlo. „Nepotkali jsme jediné německé letadlo," dodal tehdejší podporučík Miroslav Štandera.
Během invaze se se spojeneckými jednotkami vylodili také někteří vojáci s československými kořeny. „Naše jednotka se vylodila na pláži Omaha 9. června," vzpomínal rovněž již nežijící Norbert Auerbach pro Deník. „Už ale tři nebo čtyři dny předtím jsme čekali v Anglii. Večer před naloděním jsme měli poslední jídlo před bojem. Vypluli jsme na lodi bez kýlu. Na rozbouřeném moři se s námi houpala ve velkých vlnách. Tak 95 procent
z nás na palubě mělo mořskou nemoc. Tehdy jsem se díval na invazi jinak než po letech," přiznal Auerbach. „Spíš jsem to považoval za dobrodružství než za boj proti zlému Německu
a proti nacistům. Když jsem byl před invazí v Americe, měl jsem strach, že válka skončí dřív, než do Evropy dojedu. Kvůli mořské nemoci se všichni vojáci chtěli dostat rychle pryč z lodi a raději by už bojovali. Neměli strach ze střelby jako spíš z houpající se lodi," usmíval se Norbert Auerbach, který se později proslavil jako filmový producent.
