Rakety V-1 byly první z nové generace takzvaných "zbraní odplaty", vyvíjených nacistickým Německem, které měly sloužit v druhé půli války k teroristickému bombardování anglické půdy. Německé letecké ozbrojené síly Luftwaffe je vyvíjely od roku 1939 ve svém podzemním armádním výzkumném centru nedaleko Peenemünde. Šlo o první hromadně vyráběné střely svého druhu na světě. 

Protože první rakety měly stále ještě jen omezený dosah, odpalovali je Němci z francouzského a nizozemského okupovaného pobřeží proti cílům na jihovýchodě Anglie. První střela byla vypálena týden po vylodění Spojenců v Normandii, 13. června 1944. V době největšího nasazení jich Němci pálili proti Anglii víc než 100 denně. Poslední odpálili 29. března 1945.

Prosadily se až v polovině války

Na vývoji dálkově řízených bezpilotních letounů a jejich možném využití pro pro bombardování nepřátelských cílů začal v roce 1936 pracovat německý inženýr Fritz Gosslau, zaměstnanec zbrojovky Argus Motoren, která už dříve vyvinula dálkově řízené pozorovací letadlo.

Gosslau vytvořil návrh vylepšeného letounu, který předal 9. listopadu 1939 německému ministerstvu letectví. To ho ale nakonec odmítlo s tím, že navrhovaný systém dálkového řízení nebude fungovat. Ředitel Argusu Heinrich Koppenberg se pokusil přesvědčit jednoho z vedoucích technického oddělení ministerstva letectví, generálplukovníka Ernsta Udeta (někdejší stíhací eso první světové války), aby vývoj letounu pokračoval, ale Udet se ho rozhodl zrušit.

K obnovení projektu došlo až v květnu roku 1942, kdy situace na frontách začala ukazovat potřebu nových a efektivnějších zbraní. První kompletní zkušební letoun dodala továrna armádě 30. srpna 1942, do vzduchu poprvé vzlétl na Štědrý den téhož roku, 24. prosince 1942. 

Deset tisíc střel na Anglii

Sériová výroba bezpilotních střel s plochou dráhou letu začala v březnu roku 1944. Do konce března 1945 bylo vypuštěno přes 20 tisíc střel, z nichž zhruba 10 tisíc mířilo na Anglii. 

Střela V-1 představovala v podstatě malý středoplošník s celokovovým trupem ve tvaru doutníku. Nad trupem byl umístěn pulsačně reaktivní motor. Pravoúhlá křídla byla u prvních typů vyrobena z kovu, u pozdějších ze dřeva. 

Střela startovala z pneumatického katapultu, kde získala letovou rychlost 320 kilometrů za hodinu. Motor ji poté zrychlil až na 540 až 565 km/hod.

K cíli letěla bez manévrování ve výšce od 300 do 2000 metrů. Když překonala nastavený dolet, který měřila malá vrtule na přídi, uzavřel se automaticky přívod paliva, zablokovala kormidla a střela byla vysunutím přítlačných křídel zbržděna na pádovou rychlost a začala se tiše a hrozivě řítit k zemi.

Její bojovou hlavici o hmotnosti od 820 do 840 kilogramů odpálila jedna ze tří variant roznětek. Hlavici vyplňovala tuna výbušniny Amatol-39, která se používala i pro další bomby Luftwaffe. Později Němci začali používat výbušný Trialen. 

Zabíjely zejména v Londýně

Po startu ze severní Francie nebo z Nizozemska mohly V1 doletět do Londýna za 25 minut. Létaly ve dne i v noci, přičemž každá odpálená proti britskému hlavnímu městu byla kalibrována na přesnou vzdálenost od Tower Bridge. 

Z více než 10 tisíc odpálených střel V-1 jich během osmdesátidenního ostřelování asi 9251 mířilo na Londýn. První dopadla 13. června 1944 do městské čtvrti Bow ve východním Londýně a zabila šest lidí. Angličané se o nebezpečí plynoucím z nové německé zbraně dozvěděli poprvé 16. června.

Jižní pobřeží Anglie dokázalo přeletět podle webu Westendatwar dohromady 7488 raket. Celkem 3957 střel zlikvidovala protivzdušná obrana, srazila obranná balónová baráž nebo dokázali sestřelit stíhači RAF ve Spitfirech, Hawker Tempestech, Mosquitech nebo v první britské proudové stíhačce Gloster Meteor.

Asi 2,5 tisíce střel však dopadlo do londýnských ulic (koncem června 1944 to představovalo kolem 50 až 100 střel denně). Tyto rakety zničily asi 18 tisíc domů, zabily 6184 lidí a zranily dalších bezmála 18 tisíc lidí. V posledních fázích tohoto bombardování začaly být střely V-1 odpalovány i z bombardovacích letadel Heinkel HE111.

Ve městě Westminster zabil 30 střel V-1 od 18. června do 27. srpna 1944 celkem 267 lidí, 663 lidí zranilo těžce a více než 1000 alespoň nějak. Nejděsivější dopad zde měly dvě rakety z června 1944. Jedna z nich zničila kapli, která byla právě plná věřících, včetně vojáků z místní posádky. Zahynulo 121 lidí, z toho 63 vojáků. Druhá zabila naráz 46 lidí.

Další důkaz toho, jak strašlivou ničivou silou mohou tyto střely působit, přišel 28. července 1944, kdy jedné z nich padlo ve Lewishamu za oběť 51 lidí a dalších 151 bylo zraněno.

Poslední raketa V-1, která zasáhla britskou půdu, dopadla poblíž již zmíněného Datchworthu v hrabství Hertford 29. března 1945. Nezpůsobila však žádné škody na zdraví ani životech.

V září 1944 nastoupily střely V-2

Od 8. září 1944 do 28. března 1945 začali Němci využívat k útokům na Londýn ještě vyspělejší střely Vergeltungswaffe: V-2. Šlo o první balistickou raketu na světě, s dlouhým doletem. Střela nesla tunovou výbušnou hlavici a odpalovala se z mobilních nosných raket v Německu a v okupovaných pobřežních státech.

Třináct tun vážící a přes čtrnáct metrů dlouhé rakety vyráběli vězni za otrockých podmínek v podzemních továrnách v Německu a v Polsku. Rakety měly dosah 325 kilometrů a létaly nadzvukovou rychlostí. První byla odpálena z Nizozemska proti Paříži dne 8. září 1944.

Týž den začali Němci raketami V-2 ostřelovat také Londýn, který se proti nim neuměl bránit - na radarech je sice anglická protivzdušná obrana zaznamenala, ale jejich rychlost už předznamenávala pozdější dobu raketových zbraní studené války: střela odpálená z okupovaného Nizozemska dorazila do britské metropole během pěti minut a Londýňané ji ani neslyšeli.

První raketa V-2, která zasáhla hlavní město Anglie, dopadla do čtvrti Chiswick, zabila tři lidi a zranila dalších 22. Většina dalších střel směřovala do východní části Londýna. Celkem ji na britskou půdu dopadlo 1054, v průměru pět denně, z toho asi tři do Londýna. Rakety V-2 zabily v Británii celkem 2754 lidí a zranily dalších 6523. K nejhorší explozi došlo 25. listopadu 1944 v londýnské čtvrti New Cross, kde střela V-2 zabila naráz 160 lidí. 

Poslední V-2 odpálená proti Británii zasáhla 27. března 1945 Orpington v Kentu a zabila jednoho člověka. Pak již ukončil německé plány s novou zbraní postup spojeneckých vojsk, která dobyla odpalovací stanoviště.