„Můj manžel tam zemřel šest dnů před svými padesátými narozeninami. Zhoršovalo se mu zdraví, a tak ho přeřadili na jiné pracoviště, kde se věnoval méně náročné práci. Udělali z něj asanátora, mysleli jsme si, že si oddychne a nebude muset tak tvrdě dřít. A takto dopadl,“ vzpomínala po výbuchu v Handlové na stránkách slovenského deníku Sme Danka Hincová, vdova po Milanu Hincovi, který se stal jednou z obětí katastrofy. Milan Hinca už byl v částečném invalidním důchodu, na šachtě pracoval od svých 18, tedy dvaatřicet let. 

Už se tam netěžilo…

V pondělí 10. srpna 2009 kolem sedmé ráno propukl v šachtě Východ hnědouhelného hlubinného dolu v Handlové důlní požár. Hořela stará štola nacházející se zhruba 330 metrů pod zemí, v místě, kde se už uhlí od 17. června netěžilo. Horníci šachtu postupně utěsňovali elektrárenským popílkem, aby se k nevytěženému uhlí a uhelné drti nedostal kyslík. Šlo sice o správnou aktivitu, ale přišla moc pozdě.

Šachta Východ patřila mezi lokality s nejkvalitnějším hnědým uhlím na Slovensku, jenže právě vysoká kvalita zdejšího uhlí vyvolávala i vyšší produkci hořlavého a výbušného metanu. Poprvé byla šachta uzavřena už v roce 1990, toto rozhodnutí ale bylo později přehodnoceno a od roku 2006 byl v dole znovu obnoven plný provoz. O potenciálním nebezpečí se vědělo, ale situace se zdála být pod kontrolou. V osudné pondělí však vyústila v katastrofu.

Uhasit vzniklý oheň se vydaly dvě pětičlenné čety záchranářů z Báňské záchranné služby z Prievidzy doplněnými záchranáři z Handlové pod jedním velitelem, kterým pomáhalo devět místních horníků. Záchranáři měli prostřednictvím ochlazování dusíkem snížit teplotu v dole a dále také koncentraci kyslíku, který napomáhal hoření a zvyšoval celkové nebezpečí.

V půl desáté dopoledne se však rozlehla pod zemí exploze. Všech dvacet hasičů, záchranářů i horníků, co jim pomáhali, zůstalo nezvěstných, protože výbuch způsobil zával, který je odřízl od ústupových tras.

Přerušil také telefonní spojení a službu vypověděly i snímače hladiny důlních plynů. Jen devíti dalším horníkům, kteří se v danou dobu pohybovali v daném patře mimo oblast požáru a v okamžiku exploze byli vzdáleni od jejího epicentra asi 200 metrů, se podařilo s lehkými zraněními z dolu uniknout. 

Tma a dusivý kouř

Desítky hodin se nevědělo, co se s dvaceti bojovníky s ohněm stalo. Horníci, kteří přežili, později vypověděli, že nejdřív zaslechli detonaci, načež je k zemi srazila tlaková vlna. „Stál jsem na hlídce dvě stě metrů od požáru. Pak to bouchlo. Zvedl se obrovský oblak uhelného prachu a tlaková vlna mě srazila na zem,“ vylíčil situaci pod zemí časopisu Týden důlní údržbář Milan Vaijdiar. Důlní svítilna na kouřovou clonu nestačila, ve tmě byl horník úplně dezorientovaný. „Nevěděl jsem, kterým směrem utéct. A začínal jsem se dusit.“

Vajdiara záchranáři nakonec dostali i spolu s osmi jeho kolegy na povrch. Těchto devět mužů mělo štěstí, byli jen lehce zranění (sám Vajdiar vyvázl s pár stehy na obličeji). Všichni byli ambulantně ošetřeni v bojnické nemocnici a nemuseli naštěstí ani zůstávat na lůžku. 

Jejich dvacet kolegů, kteří pracovali přímo v místě exploze, však bylo v tu dobu už mrtvých. Podmínky v chodbě nebyly slučitelné se životem. Pokud je nezabil přímo výbuch, zemřeli zřejmě krátce po něm na zadušení, protože exploze spolu s ohněm odčerpala zbylý kyslík.

Ještě čtrnáct hodin po výbuchu byl obsah kyslíku v šachtě velmi nízký a naopak oxid uhelnatý dosahoval tak vysokých hodnot, že je přístroje ani nedokázaly změřit. Víc než půl dne po výbuchu zůstávala v dole teplota 38 stupňů. Podle neoficiálních vyjádření tehdejších důlních odborníků mohlo být při explozi v dole až 1100 stupňů.  

„Tyto podmínky neumožnily přežít ani jednomu ze zavalených a s vysokou pravděpodobností můžeme říci, že smrt všech nastala už v okamžiku výbuchu,“ uvedl tehdejší slovenský ministr hospodářství Ľubomír Jahnátek. 

Mrtvá těla byla postupně vyzvedávána až do čtvrtka 13. srpna. Během 11. srpnu se našlo prvních šest těl, do poledne 12. srpna celkem devatenáct a poslední tělo bylo objeveno den na to. Mrtví však byli identifikováni až podle DNA… 

Viníci neznámí

Co všechno vedlo ke katastrofě? Vedení dolu odmítlo, že by v šachtě bouchl metan, a explozi přisoudilo zplodinám nedokonalého hoření uhelného prachu. Při nedokonalém hoření mouru vzniká vodík a kysličník uhelnatý, jejichž směs je výbušná.

„Metan to nebyl. Záznamy z dispečinku to potvrzují. Bylo ho tam jen půl procenta,“ potvrdil dva dny po katastrofě tuto verzi serveru Aktuálne.sk tehdejší šéf báňských záchranářů Stanislav Pavlík (k explozi je třeba, aby metanu bylo ve vzduchu pět až deset procent). 

Hodně kritizován byl postup záchranných prací, kdy bezprostředně po zjištění požáru nebyl vyhlášen poplach, lidé nebyli staženi ze šachty, a naopak hasili požár ručně, namísto aby postavili hráze a oheň hasili na dálku dusíkem, popřípadě hermeticky uzavřeli přívod vzduchu a nechali oheň vyhořet.

Podle přeživších horníků mohlo být vyhlášení poplachu oddalováno z ekonomických důvodů, aby doly nepřišly o zisk, to se však nepodařilo prokázat.

Katastrofu vyšetřovaly celkem tři orgány, a to vyšetřovací komise Obvodního báňského úřadu v Prievidzi, policie a komise nezávislých mezinárodních odborníků. Jednoznačného viníka katastrofy se ale určit nepodařilo. V květnu roku 2015 sice prievidzský soud odsoudil tři zaměstnance Hornonitrianských baní Prievidza pro trestný čin obecného ohrožení, ale rozsudek byl později zrušen. Soudy stále probíhají.

Slovenská vláda nicméně krátce po katastrofě rozhodla o odškodnění pozůstalých částkou 1,35 milionu eur (34,8 milionu korun), které si mezi sebou mělo rozdělit 17 manželek, dvě družky a 22 nezaopatřených dětí. Rodiny měly dostat i jednorázový finanční příspěvek ve výši 800 eur (asi 20 600 korun) od ministerstva práce.

Neštěstí se stalo necelý měsíc před plánovanými oslavami hornictví, které Handlová na znamení úcty k obětem a jejich pozůstalým zrušila.

Prokletý kraj?

A proč se Handlové občas přezdívá „prokletá“? Nešlo o první katastrofu, která se v tomto městě přihodila. Mezi 11. prosincem 1960 a 30. květnem 1961 postihl toto město nejkatastrofičtější sesuv v tehdejším Československu a doposud největší zaznamenaný sesuv na Slovensku, při němž bylo zcela zničeno 150 domů. Sesuv vyvolaly vysoké srážky od června do prosince 1960.

Pouhé dva roky před katastrofou v šachtě Východ postihly dvě podobné tragédie nedaleké důlní město Nováky, vzdálené jen něco přes dvacet kilometrů od Handlové. Dne 2. března 2007 došlo v tomto městě v prostoru vojenského opravárenského podniku k rozsáhlému výbuchu delaboračního skladu, který zabil osm lidí a dalších zhruba 50 zranil.

A ten pár měsíců předtím, 16. listopadu 2006, zavalil rozbahněný jíl v místním dole v Novácích 11 horníků. Čtyři z nich už se ze závalu nedostali.