Studie o přirozené eliminaci CO2, vznikajícího především vulkanickou činností, díky vázání tohoto plynu erodujícími skalními masivy, jež jej následně transportují na dno oceánu, se poprvé objevila v roce 2005.
Jde samozřejmě o dlouhodobé řízení množství emisí v ovzduší, které se počítá na statisíce let.

Nyní vědci z Havajské univerzity v Honolulu na základě testů plynu z antarktického ledovcového podloží zjistili, že hromadění oxidu uhličitého, které má na svědomí člověk, probíhá až čtrnácttisíckrát rychleji, než je tomu u sopek.
Planeta tak možnost samoregulace ztrácí. Nárůst množství plynu v atmosféře negativně ovlivňuje jeho rozpouštění ve vodě a CO2 se tak dostává zpátky do vzduchu.

Na vině je člověk

Tým havajských vědců spočítal, že během 610 tisíc let se Země musela běžně vypořádat s koncentrací 22 molekul CO2 na milion molekul vzduchu.
Jen během posledních dvou století, která zaznamenala velký průmyslový rozvoj, se množství emisí vyšplhalo na úroveň o 100 molekul vyšší.

„Tyto dlouhodobé procesy jsou příliš pomalé na to, aby nás ochránily před skleníkovými plyny,“ řekl Richard Zeebe, člen týmu z Havajské univerzity. „S naším současným problémem s oxidem uhličitým nám nepomohou. Celý tento systém jsme vyřadili z rovnováhy.“

Právě sledování dlouhodobých časových období přirozené regulace plynů v ovzduší dovedlo tým vědců k přesvědčení, že planeta si nyní sama nepomůže. Zkoumání plynových kapes v glaciálním podloží přináší podle odborníků jeden ze zásadních důkazů.