Kliknutím zvětšíteZemě nyní prožívá etapu postupného odstraňování symbolů bývalého režimu, od jehož konce uplynulo už více než čtyřicet let. Například jen v Madridu je dodnes mnoho ulic pojmenovaných po bývalých prominentech fašistického Španělska, v zemi jsou stále památníky a sochy připomínající představitele bývalého režimu. Poslední vlády se snaží tyto symboly odstraňovat, ulice a náměstí přejmenovávat.
27 000 mrtvých vězňů
Francisco Franco byl po své smrti v roce 1975 pohřben v monumentálním památníku v Údolí padlých, které nechal vybudovat ještě za svého života jako pohřebiště pro své spolubojovníky ze španělské občanské války. Pohřebiště je viditelné na desítky kilometrů daleko, dokonce až z hlavního města, protože se nad ním tyčí 150 metrů vysoký kříž. V letech 1940 až 1958 jej vybudovali republikánští vězni, což dodnes vyvolává ve Španělsku ostré spory. Veřejnost často poukazuje na to, že Frankův památník byl zbudován krví a životy svých odpůrců z války, která probíhala v letech 1936 až 1939 i pozdějších politických vězňů. Sami španělští fašisté přiznali, že na stavbě zemřelo asi 27 tisíc vězňů. Vadí také, že památník je udržován z veřejných peněz.
Celý komplex frankovského pohřebiště má rozlohu přes 13 kilometrů čtverečních, je obklopen lesy a ploty a byl postaven z tmavohnědé žuly. Přístup do něj je střežen jako do důležitých objektů nebo na letiště. Součástí komplexu je benediktinské opatství a mniši jsou stále odpovědní za údržbu tohoto místa. Mše se zde konají každou neděli.
Diktátor má stále čerstvé květy
Kromě Franka je v mauzoleu pochován i José Antonio Primo de Rivera, zakladatel fašistické strany Španělské falangy. U jeho hrobu, stejně jako u hrobu diktátora, jsou neustále čerstvé květiny. Nadace Franciska Franka organizuje u hrobu každoročně 20. listopadu připomínku u příležitosti diktátorovy smrti. Údolí ročně navštíví kolem čtvrt milionu návštěvníků, jak Frankových obdivovatelů, tak zvědavých turistů. Je to jedna z nejnavštěvovanějších atrakcí madridského regionu.
Debaty o Frankově exhumaci nejsou nové. Naposledy se tématem zabývala vláda před šesti lety. Úlitbou byl už v roce 2007 zákaz jakýchkoli oslavných a připomínkový akcí v Údolí padlých. Zákaz oslav se týká celého Španělska. To však nebrání obdivovatelům generalissima Franka, aby dál neuctívali jeho památku při nejrůznějších příležitostech.
Oslava katů, ne pieta obětí
Nyní zákonodárci debatovali o tom, aby se z mauzolea stalo místo celonárodního smíření a připomínky obětí občanské války a fašistického režimu. Nejen historikům vadí, že Údolí padlých, původně koncentrační tábor, je stále zasvěceno katům, ne jejich obětem, jak je tomu jinde v Evropě. V komplexu jsou však vedle padlých vojáků Frankova režimu pohřbeni i bojovníci republikánských jednotek. Jejich těla sem byla převezena z hrobů po celé zemi.
S exhumací Franka, o které se průběžně ve Španělsku mluví, to ale nebude snadné. Vláda by musela mít souhlas rodiny a s tím lze jen těžko počítat.
Franco: Dědictví mrtvých i berlínského času
Frankův režim, který byl nastolen po jeho vítězství v občanské válce v roce 1939, se hlásil k idejím, které vyznával i Adolf Hitler, byl však mírnější. Trval však až do diktátorovy smrti v roce 1975, ale už předtím předal Franco postupně moc do rukou krále Juana Carlose I., kterému tehdejší vláda umožnila návrat do země, aby postupně obnovil královský majestát. Výměnou za mírné předání moci bylo neobvinění fašistických zločinů z uplynulých desetiletí a v podstatě imunita pohlavárů režimu, který Franco zavedl. Podle odhadů stál španelský vojenský střet v letech 1936 až 1939 životy půl milionu Španělů (ale i zahraničních interbrigadistů).
I když Franco sympatizoval s Hitlerem a wehrmacht a luftwafe přispěly k jeho vítězství v občanském konfliktu, za 2. světové války zachovalo Španělsko neutralitu. Po napadení Sovětského svazu Německem však vyslalo Španělsko na východní frontu dobrovolnickou Modrou divizi a dalo své přístavy k dispozici německých lodím.
Dědictvím režimu je dodnes stejný čas v Madridu jako v Berlíně, i když podle časových pásem by mělo být ve španělském hlavním městě o dvě hodiny více. Franco tím chtěl kdysi vyjádřit nejen obdiv k Adolfu Hitlerovi, ale chtěl, aby komunikace mezi ním a Hitlerem probíhala ve stejném čase.
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
