O Číně se nyní mluvilo zejména 
v souvislosti se zpomalující ekonomikou a propadem akcií. Kde jsou kořeny těchto obtíží?
Částečně jsou to obtíže, částečně je to snaha Číny dál přiblížit svůj systém tržní ekonomice. Čínská vláda silně podporovala investice do domácích akcií a tamní trh v poměru s výsledky firem nepřirozeně rostl. Bylo jen otázkou, kdy tato bublina praskne. Růst čínské ekonomiky zpomaluje, to ale může být způsobeno i jejím přeorientováváním. Zatímco průmyslový index poklesl, u služeb naopak vzrostl.

Tamní vláda se snaží podpořit domácí spotřebu. Daří se jí to?
Myslím, že relativně ano. Ukazuje to i růst cen, dnes už je na řadě míst poměrně draho a i toto zboží se prodává. Čínská vláda ale zároveň hodně tlačí na pilu a snaží se rozšiřovat střední třídu rychleji, než by odpovídalo přirozenému vývoji. To je vidět i na stanoveném cíli mít do roku 2030 tři čtvrtiny populace ve městech. Vláda proto masivně podporuje výstavbu v naději, že nově příchozí lidé ve městech zbohatnou a podpoří domácí spotřebu. Řadě venkovanů se ale do měst nechce, protože tam těžko shánějí dobře placenou práci. Výsledkem je to, že v některých regionech stojí nová města, která jsou ale téměř prázdná.

Alice RezkováJaká je pozice čínského politbyra? Nynější prezident Si Ťin-pching je někdy označován za nejsilnějšího lídra země od dob Mao Ce-tunga.
Je několik signálů naznačujících, že v Číně v posledních letech konsoliduje moc. V zemi probíhá už několik let velká protikorupční kampaň, kterou lze samozřejmě použít jako nástroj v rámci mocenského boje uvnitř strany. Tradiční letní summit strany byl letos velice zkrácený a Si Ťin-pching také nedávno vyzval bývalé čínské politiky, aby se nijak nepletli do situace kolem trhů. Důvěra ve vládu je každopádně silná, i když je otázka, jak s tím nyní zahýbe propad na akciových trzích.

Protesty ale nejsou v Číně výjimečné. Statistiky mluví až o pěti stech demonstracích denně. Jak je to možné?
To číslo může být i vyšší, 
z toho pohledu je Čína poměrně nestabilní. Lidé nemohou vyjádřit nespokojenost u voleb nebo v médiích, protest je pro ně proto jediná možnost. Když lidé v Číně demonstrují, je to kvůli životnímu prostředí, pracovním podmínkám 
a dalším věcem, které se jich bezprostředně týkají. Málokdy jde ale o obecnější věci, jako je dodržování lidských práv. Záleží také na způsobu počítání, protože stovka lidí se v Číně sejde velmi snadno.

Loňské demonstrace v Hongkongu kvůli omezením tamních voleb byly ale masivní. Měly nějaký reálný dopad?
Nebylo to poprvé, kdy Hongkong zareagoval na postup centrální čínské vlády. Myslím, že to v dlouhodobém měřítku bude mít vliv, i když to tak možná nyní nevypadá. Je ale pravdou, že v pevninské Číně demonstrace v Hongkongu vnímají spíš jako důsledek západní propagandy.
Je aktuální přehlídka pro upevnění režimu důležitá? Někteří komentátoři tvrdí, že má vyslat signál spíš obyvatelům Číny než okolním zemím.
Způsob oslav, které jsou pojaté jako ukázka síly, je trochu nešťastný. A to i v souvislosti s napětím, které v regionu vyvolává pronikání Číny do Jihočínského moře. Ale souhlasila bych s tím, že přehlídka je akce určená především k ohromení domácího publika.

Vnímají nějak v Číně účast českého prezidenta Miloše Zemana nebo naopak neúčast ostatních západních lídrů?
Čína to určitě bere jako přátelské gesto, je ale otázka, jaký signál to vyšle našim partnerům v EU. Společná evropská politika vůči Pekingu ale neexistuje, což ukázala 
i Velká Británie a po ní i další státy, když se překvapivě přidaly k projektu Asijské investiční banky.

Jaký je obecný obraz Česka 
v Číně? Změnil se nějak v souvislosti se změnou české zahraniční politiky?
Na takové hodnocení je ještě příliš brzy, s Čínou teď intenzivně komunikujeme zhruba rok a půl. Dříve se říkalo, že obraz ČR v Číně tvoří tři K – Kafka, Kundera a Krteček. Běžný Číňan se o Česku nejvíc dozvěděl asi z populárního romantického filmu natočeného v Praze (Jen my víme kde – pozn. red.). To má zřejmě největší dopad, o nějaké změně české politiky vůči Číně nemá většinová populace ani tušení. Ve vrcholové politice je to něco jiného, jenže Čína se teď celkově začala na region střední a východní Evropy více orientovat. Je proto otázka, zda jsou některé kroky přímým důsledkem změny české politiky.