Kliknutím zvětšíteByla sobota 4. listopadu a na dně egyptského Údolí králů nedaleko Luxoru se činili kopáči najatí britským archeologem a egyptologem Howardem Carterem. V té době tam už pracovali několik let. Údolí králů představuje kopcovitou oblast, kde byli po dobu asi 500 let pochováváni egyptští faraoni a v roce 1922 bylo z velké části ještě neprozkoumáno.
Údajně to byl jeden z malých místních nosičů vody, kdo si jako první všiml, že se v jednom výkopu objevilo něco jako schody. Byla to první stopa vedoucí k nálezu, který vzrušil celý svět.
Do 23. listopadu odkryl Carterův tým celé schodiště vedoucí dolů ke dveřím. Neporušená hieroglyfická pečeť na dveřích prozradila, co se skrývá uvnitř: hrobka faraona Tutanchamona.
„Když průzkumníci udělali do sádrou vyplněných dveří staroegyptské hrobky otvor, zavál zevnitř horký a zatuchlý vzduch. Nikoho uvnitř neviděli a nevěděli, co v tomto místě tři tisíce let starého královského spočinutí najdou,“ popsala první okamžiky objevení hrobky Allyson Shawová pro National Geographic Kids.
Howard Carter pak zvedl svíčku, aby otvorem nahlédl dovnitř. „Detaily místnosti se pomalu vynořovaly z mlhy… podivná zvířata, sochy a zlato – všude se lesklo zlato,“ popsal později to, co spatřil ve světle mihotavého plamínku. Hrobka se už brzy měla stát zdaleka nejslavnějším objevem egyptských vykopávek všech dob.
Archeologie pod tlakem mediálního šílenství
V následujících dnech odkryl Carter ve společnosti svého sponzora, lorda George Herberta, hraběte z Carnarvonu, čtyři vzájemně propojené pohřební komory a v nich nečekaně bohatou pohřební výbavu, jež se skládala z více než 6000 předmětů.
Mnohé z nich byly ve velmi křehkém stavu, takže si jejich vyzvednutí z hrobky a následné uchování žádalo mimořádnou péči a úsilí. Jenže zpráva o nálezu tohoto egyptského pokladu vyvolala okamžitě celosvětovou mediální senzaci a s ní i tlak na to, aby všechny předměty byly vyzvednuty a představeny veřejnosti co nejrychleji.
Objev hrobky se brzy stal i politickým kolbištěm, protože pro Egypťany, kteří si jen krátce předtím vydobyli částečnou nezávislost na britské nadvládě, se tato hrobka stala symbolem jejich národní hrdosti a posílila tzv. faraonismus neboli nacionalistickou egyptskou ideologii, která zdůrazňovala vazby moderního Egypta na starověkou civilizaci. To také vyvolávalo třenice mezi Egypťany a Carterovým britským týmem vedoucím vykopávky.
Carter byl naštěstí na svou dobu neobyčejně pečlivý archeolog, takže na dokumentaci, konzervaci a vyzvednutí všech předmětů zpracoval a zorganizoval desetiletý projekt. Obrovský mediální zájem i řada nekompetentních odborníků ho ale pobízela k stále většímu tempu, což na některých křehkých artefaktech napáchalo nenapravitelné škody, protože se rozpadaly pod rukama.
Zatímco některé z předmětů, například Tutanchamonova zlatá pohřební maska, se brzy globálně proslavily a staly se doslova ikonami starého Egypta, hluboce zapsanými do obecného povědomí, jiné zůstávaly ve skladištích mimo zraky veřejnosti po celá desetiletí. To se má ale brzy změnit. Přibližně 5400 dobře zachovaných artefaktů z Tutanchamonovy hrobky má být vystaveno v novém Velkém egyptském muzeu, jež se bude otevírat poblíž pyramid v Gíze.
Howard Carter, lord Carnarvon a jeho dcera Evelyn Herbertová na schodech vedoucích k nově objevené hrobce Tutanchamona, listopad 1922
„Tutanchamonův pohřební poklad je něco velmi unikátního,“ uvedla podle webu Science News Shirin Frangoul-Brücknerová, generální ředitelka Ateliéru Brückner v německém Stuttgartu, který navrhoval Tutanchamonovu muzejní galerii. Expozice bude podle ní obsahovat mimo jiné již zmíněnou zlatou pohřební masku, hudební nástroje, lovecké potřeby, šperky a šest vozů.
Sté výročí přináší také nové pohledy na samotného Tutanchamona a na některé mýty, jež jsou s ním spojeny. Včetně toho nejslavnějšího, že jeho kletba zabila ty, kteří se odvážili otevřít jeho hrobku.
Mladý král měl být zapomenut
Faraon Tutanchamon se ujal moci kolem roku 1334 před naším letopočtem v pouhých devíti nebo deseti letech. A pouhou jednu dekádu, do roku 1323 před naším letopočtem, také trvala jeho vláda nad starověkým Egyptem. Zemřel předčasně, zřejmě ani ne dvacetiletý. Mezi egyptskými faraony je tak fakticky nevýznamný, přesto právě on se do dějin egyptologie zapsal více než kdo jiný. Právě proto, že jeho hrobka zůstala na rozdíl od většiny ostatních nevykradená a z velké části zcela nedotčená.
Tutanchamonův otec Achnaton se pokusil změnit náboženskou víru své země a dosáhnout toho, aby Egypťané uctívali pouze jednoho boha – a sice boha slunce zvaného Aton – namísto dosavadních 2000 bohů, v něž věřili po tisíce let. Kněžím, elitám ani obyčejným lidem se tato změna pravděpodobně nelíbila, ale museli se řídit příkazy svého faraona, alespoň naoko: archeologové našli v lidských příbytcích z přibližně této doby malé sošky starých bohů, které lidé zřejmě dál uctívali pokradmu.
Možná právě to bylo důvodem, proč další faraoni chtěli, aby se na Achnatona a na kohokoli s ním spojeného – včetně jeho syna Tutanchamona – úplně zapomnělo. Jejich jména byla vyškrtnuta ze seznamu králů a sochy postavené na jejich počest byly zničeny.
Když Tutanchamon zemřel, bylo jeho mumifikované tělo narychlo uloženo do neobvykle malé hrobky (většina faraonských hrobek byla na rozdíl od té Tutanchamonovy vytesána hluboko do skály a obsahovala mnoho místností), a ta postupem doby skutečně upadla v zapomenutí.
„Ať byl důvod jakýkoli, jeho pohřeb byl uspěchaný. Skvrny plísně na nátěru uvnitř hrobky ukazují, že pracovníci nenechali barvu před uzavřením hrobky úplně zaschnout,“ píše Science News.
O pouhých 150 let později vystavěli staroegyptští dělníci téměř přímo na místě Tutanchamonova posledního spočinutí hrobku dalšího faraona: Ramsese VI. Později slavná Tutanchamonova hrobka s pokladem tím na tisíce let jakoby zmizela ze světa.
Anglický detektiv přes hroby
V průběhu let našli další archeologové pracující v Údolí králů drobné předměty – hrnek, sklenici, kus prádla – s Tutanchamonovým jménem, ale jeho hrobka – ani jeho mumie – se nikdy neobjevily. Nakonec už byla většina odborného světa přesvědčená, že v daném místě se našlo všechno, co tam bylo. Jen Howard Carter věřil, že tam hrobka pořád ještě někde je.
V roce 1917 začal Carter za pomoci lorda Carnarvona provádět v každé části Údolí králů pečlivé vykopávky v písku až ke skalnímu podloží. Roky plynuly bez jakéhokoli objevu a Carnarvon se už chystal všechno vzdát. Carter požádal ještě o pár měsíců. Tři dny po zahájení tohoto ultimáta tým objevil již zmíněný schod zahrabaný v písku. Když odhrabali písek a trosky, našli další schody vedoucí dolů. Nakonec objevili sádrové dveře s vyraženým jménem: Tutanchamon.
A proč vlastně byla výbava faraonovy hrobky tak bohatá? Staří Egypťané věřili, že je třeba naplnit ji vším, co by vládce mohl v posmrtném životě potřebovat. A protože předpokládali, že posmrtný život se bude hodně podobat normálnímu životu, znamenalo to uložit do ní věci denní potřeby, jako je oblečení, jídlo, postele, vozy, opěrky hlavy a hry. Faraon s sebou potřeboval na poslední cestu také všechny své obřadní předměty jako trůny, sochy a šperky. Navíc dělníci přidali několik „magických“ předmětů, například tzv. vešebty, malé lidské sošky, o nichž lidé věřili, že budou sloužit vládci v posmrtném životě.
Carter a jeho tým strávili více než dva měsíce vyzvedáváním a katalogizací více než 600 položek v první místnosti, kterou nazval předsíň. Předměty v ní byly uloženy dost neuspořádaně, protože do hrobky se nejméně dvakrát vloupali starověcí vykradači hrobů, kteří všechno zpřeházeli při hledání šperků a jiných předmětů vhodných k prodeji. Naštěstí je starověcí strážci údolí zastavili dříve, než stihli vyloupit všechno. Strážci se ale zřejmě už nestarali o to, aby uvedli věci zpátky do pořádku – jen vhodili zadržené artefakty zpátky do hrobky a znovu ji zapečetili.
Poté Carter otevřel pohřební komoru. Místnost obsahovala velkou zlatou svatyni, která zaplňovala téměř celý prostor. Uvnitř – vnořeny jedna do druhé – byly tři další svatyně, kamenný sarkofág, tři zlaté rakve a nakonec samotná Tutanchamonova mumie.
Poté archeolog vykopal ještě místnost, kterou nazval pokladnice, vyplněnou menší svatyní obsahující Tutanchamonovy orgány, odstraněné z těla během mumifikace. Zdálo se, že místnost střeží socha Anubise, boha mumifikace a mrtvých. Nakonec tým vyzvedl předměty z místnosti nazvané přístavba, kde se jich nacházelo více než dva tisíce.
Faraonova kletba?
Vyzvedáváním všech artefaktů strávil Carter nakonec skutečně téměř 10 let. Objev i následující vykopávky vzrušily lidi po celém světě, sledující jeho práci pravidelně v novinách i v rádiu. Americký prezident Herbert Hoover dokonce jmenoval jednoho ze svých psů „králem Tutem“ – což je anglické zkrácené označení pro Tutanchamona.
Lidi fascinovalo ale ještě něco jiného než samotný nález: pouhých šest měsíců po otevření hrobky zemřel Carterův bohatý sponzor, lord Carnarvon, na kousnutí infikovaným komárem. A když Carter daroval jeden předmět z hrobky svému příteli, dům tohoto muže vyhořel. Po jeho další přestavbě ho zaplavila voda.
Všechny tyto nešťastné události vedly postupně k tomu, že se po celém světě začalo šuškat, že objevitele hrobky stíhá faraonova kletba a že je dávno mrtvý panovník trestá za to, že ho vyrušili v místě jeho věčného odpočinku.
Carter, jenž byl hlavním objevitelem, žil ještě dalších 17 let a zemřel až v roce 1939 ve věku nedožitých 65 let. Příčinou jeho smrti byla rakovina.
Hrobka krále Tutanchamona zůstává až dodnes tou nejméně porušenou egyptskou královskou hrobkou, jaká kdy byla nalezena, a poskytuje historikům důležité informace o této starověké kultuře. Faraoni, kteří chtěli, aby Tutanchamonovo jméno bylo zapomenuto, by byli zklamáni: snad žádný ze starověkých vládců dnes není slavnější.
Nebyl tak křehký, jak si myslíme
A právě sté výročí objevení jeho hrobky dalo vědcům příležitost, aby vyvrátili i některé další mýty, jež jsou s ním spojeny. Zde jsou některé z jejich závěrů:
Ačkoli má Tutanchamon pověst křehkého kulhajícího mladíka s oslabeným imunitním systémem, v důsledku čehož měl předčasně zemřít, podle nových studií tomu tak nebylo. „Nedávný výzkum naznačuje, že je chyba zobrazovat Tutanchamona jako křehkého faraona,“ uvedl podle Science News egyptolog a výzkumník mumií Bob Brier z Long Island University v Brookville v New Yorku, který se na Tutanchamona specializuje. Jeho nová kniha „Tutanchamon a hrobka, která změnila svět“ popisuje, jak 100 let výzkumu formovalo faraonův příběh i samotnou archeologii.
Podle Briera nasvědčují Tutanchamonova mumie i předměty z jeho hrobu spíše tomu, že měl dobrou fyzickou kondici a mohl se zúčastnit válčení. Vojenské vozy, kožené brnění a lukostřelecké vybavení pohřbené s Tutanchamonem totiž ukazují, že chtěl být vnímán jako lovec a válečník. Také nápisy na kamenných kvádrech z Tutanchamonova chrámu, které výzkumníci odhalili v některých pozdějších stavebních projektech, do nichž byly tyto kvádry znovu použity, zobrazují faraona jako vedoucího vozataje v nedatovaných bitvách.
„Pokud se objeví více kvádrů s bitevními scénami, naznačuje to, že se faraon takových konfliktů opravdu účastnil,“ říká Brier. Pověst o křehkosti a kulhání je podle něj založena na možném objevu deformace faraonovy levé nohy, spojovaném navíc s nálezem 130 vycházkových holí v jeho hrobce. Podle Briera však byli staroegyptští představitelé zobrazováni s vycházkovými holemi běžně. „Byl to znak autority, nikoli slabosti,“ říká. Také vědecké názory na to, zda snímky Tutanchamonových kostí opravdu odhalují vážné deformace, se liší.
Rentgenové snímky nalezené mumie z 60. let minulého století nevykazují podle Science News žádné známky deformovaného kotníku, který by způsobil kulhání. Ani CT snímky, zkoumané v roce 2005 v rámci projektu Egyptian Mummy Project, který vedl egyptolog Zahi Hawass, to nedokazují.
Tutanchamonova posmrtná maska. Jen v Tutanchamonově zlaté rakvi pokrývalo Tutanchamonovu mumii 143 drahokamů pohřbených v proužcích rubáše: ploché zlaté nákrčníky, prsní žlázy, přívěsky, náramky, prsteny atd
Deformace levé nohy se objevila až po novém prostudování těchto snímků stejným výzkumným týmem v roce 2009. Radioložka tohoto týmu Sahar Saleemová z Káhirské univerzity uvedla, že snímky z CT ukazují, že Tutanchamon prodělal lehké odumírání kostní tkáně na koncích dvou dlouhých kostí, jež se spojují s druhým a třetím levým prstem, a že mu chyběla kost na druhém levém prstu u nohy.
Tyto problémy s chodidly by „způsobovaly králi při chůzi bolest a odumírání kostní tkáně by muselo mít za následek kulhání“, uvedla Saleemová.
Brier však o tomto scénáři pochybuje. Tutanchamonovy nohy se mu zdají být na snímcích CT symetrické, což podle něj naznačuje, že jakákoli deformace levé nohy byla zřejmě příliš mírná na to, aby způsobila při chůzi pravidelné přetěžování pravé strany.
Ať už tento chlapec kulhal, nebo ne, jisté je, že zemřel ve věku kolem 19 let, tedy teprve na prahu dospělosti. Proč, to je další neznámá.
Hawassův tým došel v roce 2010 po analýze DNA z faraonovy mumie k závěru, že Tutanchamonovu smrt urychlila kromě poruchy kostní tkáně ještě malárie. Ani s tímto závěrem však Brier nesouhlasí. Otázka faraonovy smrti nicméně zůstává nadále nezodpovězena. Vyřešit tuto záhadu by podle Science News mohly další nové studie DNA, využívající výkonné nástroje pro extrakci a testování genetického materiálu z mumie.
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
