Odpoledne Fico zahájil rozhovory se šéfem nacionalisté Slovenské národní strany (SNS) Andrejem Dankem, který jako jediný z lídrů parlamentních stran nevyloučil koaliční rozhovory s dosavadní vládní stranou.

„Dohodl jsem se s panem prezidentem, že toto pověření bude k dispozici do pátku příštího týdne s tím, že pokud by se ukázaly jiné okolnosti, tak nikdo samozřejmě nemá zájem čas protahovat," řekl Fico novinářům po schůzce s hlavou státu.

„Alternativ není mnoho. Je alternativa, na které pracují přátelé úplně napravo. Poté je alternativa ze standardních politických stran. Budeme do toho muset dát všechnu sílu a zkušenosti," řekl předseda Směru-SD.

Mluvčí Směru-SD Ľubica Končalová později informovala, že Fico k jednáním pozval i předsedy stran Most-Híd a Síť, oba podle očekávání nabídku nepřijali.

Odpoledne se pak Fico sešel s lídrem SNS. „Základním předpokladem vzniku stabilní vlády je spolupráce strany Směr-sociální demokracie a Slovenské národní stranu. V tomto máme s panem předsedou (Dankem) shodu," řekl Fico po schůzce. Dodal, že vidí prostor pro pokračování jednání se SNS.

Chybí 12 poslanců

Danko na společném brífinku s Ficem vyjednávání blíže nekomentoval. Řekl ale, že zemi po volbách hrozí možnost, že vláda sestavena nebude.

Směr-SD a SNS potřebnou většinu ve 150členné Národní radě nemají, chybí jim k tomu 12 poslanců. Obě strany spolu s Lidovou stranou-Hnutím za demokratické Slovensko (LS-HZDS) tvořily vládní koalici již v letech 2006 až 2010.

Ficova strana nově obsadí ve sněmovně 49 křesel, zatímco dosud měla 83 poslanců, což straně v roce 2012 umožnilo sestavit jednobarevnou vládu. Do slovenské sněmovny se po víkendových volbách dostalo dohromady osm stran a hnutí.

Pokud by Směr-SD nyní vládu nevytvořil, opakovala by se situace z roku 2010. Sociální demokraté tehdy z pozice vládní strany rovněž vyhráli volby, ale kabinet zformovat nedokázali. Před šesti lety se k moci dostaly čtyři strany pravého středu, koalice se ale o rok a čtvrt později rozpadla kvůli nesouhlasu liberální strany Svoboda a solidarita (SaS) s pomocí zadluženým zemím eurozóny.

Právě SaS, která ve víkendových volbách získala po Směru-SD druhý nejvyšší počet hlasů, v úterý zahájila vlastní neoficiální jednání o vytvoření vlády pravého středu, která by mohla být jedním z řešení volebního patu. Uzavření případné dohody o spolupráci až šesti stran včetně SaS by ovšem mohly ohrozit rozdílné programové priority a dosavadní rezervovaný postoj strany Most-Híd ke koalici se SNS.

Fico vyhrál čtvery volby a je téměř osm let premiérem

Slovenský premiér Robert Fico (51), lídr vládní levicové strany Směr-sociální demokracie (Směr-SD), má za sebou již dvě období v křesle premiéra (celkem je s dvouletým přerušením šéfem kabinetu téměř osm let) a jeho strana v sobotu opět vyhrála parlamentní volby (celkově již čtvrté v řadě). Dnes ho prezident Andrej Kiska pověřil sestavením vlády.

Svými názory a stylem vystupování Fico polarizuje veřejné mínění. Přívrženci oceňují jeho sociální cítění a ochotu naslouchat názorům obyčejných lidí, zatímco kritici v něm vidí populistu s autoritářskými sklony. V poslední době navíc podle nich kvůli uprchlické krizi vytahuje zemi z jádra EU a politicky ji tlačí k Východu.

Fico se narodil 15. září 1964 v Topoľčanech. Vystudoval právo na univerzitě v Bratislavě a od roku 1986 do poloviny 90. let působil v Právnickém ústavu ministerstva spravedlnosti jako expert na trestní právo.

V letech 1994 až 2000 mimo jiné zastupoval Slovensko u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

V roce 1987 vstoupil Fico do komunistické strany a tři roky po sametové revoluci zasedl do sněmovny za postkomunistickou Stranu demokratické levice (SDL). V ní zastával post šéfa poslaneckého klubu, později byl zvolen místopředsedou strany.

Po volbách v roce 1998 se SDL stala vládní stranou, ale Fico ve vládě nezasedl. Nakonec stranu opustil a v prosinci 1999 si založil vlastní – Směr.

Po dalších volbách v roce 2002, kdy Směr ještě zůstal v opozici, Fico stranu posiloval a ta díky integraci menších subjektů postupně zcela ovládla levicovou politiku v zemi. Od roku 2005 nese dnešní název.

Suverénní vítězství ve volbách v roce 2006 Ficovi zajistila jeho tvrdá kritika v zahraničí oceňovaných, ale doma nepopulárních hospodářských a sociálních reforem kabinetu Mikuláše Dzurindy. Směr-SD se Slovenskou národní stranou a s Hnutím za demokratické Slovensko sestavil vládu, Fico se stal premiérem. Za své vlády zrušil nepopulární poplatky za návštěvu u lékaře.

I v dalších volbách v roce 2010 Směr-SD zvítězil s velkým náskokem, ale Fico musel přenechat moc koalici pravého středu. Ta se po roce a čtvrt rozpadla a následující předčasné volby vyhrál Ficův Směr-SD a sestavil jednobarevný kabinet.

Po předčasných volbách v roce 2012, ve kterých Směr-SD zvítězil s ještě drtivějším náskokem než minule, se Fico stal podruhé premiérem. Jeho vláda schvalovala sociální balíčky a brojila proti migrační politice EU.

Díky své popularitě platil Fico za favorita prezidentských voleb na jaře 2014, nakonec ho však ve druhém kole porazil nestraník a politický nováček Andrej Kiska.

V sobotních volbách jeho Směr-SD zvítězil, ale získal jen 28 procent hlasů, přišel o dosavadní většinu v parlamentu a je odkázán na vytvoření koalice, aby vznikl stabilní kabinet.

V současnosti Fico působí i jako vysokoškolský učitel na Právnické fakultě Bratislavské univerzity.

S manželkou Svetlanou, která je právnička, má syna Michala.