Kliknutím zvětšíteBolševická revoluce v Rusku, k níž došlo v listopadu 1917 (podle starého carského kalendáře v říjnu, proto získala označení tzv. Velká říjnová socialistická revoluce) měla dopad i na situaci ve Finsku. To bylo před první světovou válkou součástí carského Ruska jako autonomní finské velkoknížectví.
Vztahy mezi finskými představiteli a ruským carem byly zdrojem trvalého napětí, které ještě zesílilo poté, co v 19. století začala finská populace prudce růst. Mocenský chaos v Rusku po říjnové revoluci proto Finové využili k vyhlášení vlastní samostatnosti a nezávislého finského státu, k čemuž došlo 6. prosince 1917.
Bílí proti rudým
Vůdce ruských bolševiků Vladimir Iljič Lenin finskou samostatnost koncem prosince uznal, protože jeho nově vznikající vláda byla příliš zaměstnána vlastní občanskou válkou mezi bolševiky a bývalými příslušníky carské armády.
Situace ve Finsku rychle využilo válčící Německo a zahrnulo tuto severní zemi do svého vlivu. To vedlo k rozdělení dvou základních finských politických sil: konzervativci, tzv. bílí, se přiklonili k Německu, zatímco sociální demokraté, tzv. rudí, k bolševickému Rusku.
Otevřená občanská válka mezi oběma stranami vypukla 28. ledna 1918, kdy rudí vyhlásili v Helsinkách Finskou dělnickou socialistickou republiku, založenou na spolupráci s ruskými bolševiky. Masakr v Suinule se stal jednou z prvních hromadných vražd v tomto oboustranně krvavém a bezohledném střetu.
Důstojníci Rudých gard během finské občanské války
Kapitán na ústupu
Událostem ve vesnici Suinula, nacházející se nedaleko města Tampere (největšího vnitrozemského města ve Finsku), předcházelo ovládnutí tohoto města rudými a bolševiky.
„Řádění rudých během druhé poloviny roku 1917 vyburcovalo zbytek populace k tomu, že začal zakládat ochranné rady. To se stalo i v Tampere, kde byl do čela nově zřízeného ochranného výboru zvolen kapitán Ernst Söderholm, k němuž se připojili i studenti z Tamperské technické školy,“ píše finský web Jput.
Tento ochranný výbor čítal 118 mužů, neměl však dostatek zbraní a ani žádné instrukce, jak postupovat v případě útoku rudých. Ti pak v lednu 1918 kontrolu nad Tampere opravdu převzali.
„Vedení rady se nepokusilo tento stav zvrátit, protože se obávalo, že kdyby tento pokus selhal, vystavilo by to podnikatele ve městě odvetným opatřením. Namísto toho naplánovalo přesun bílých na sever, kde by se mohli přidat ke vznikající bílé armádě,“ uvádí další finský web Suomi 80.
Kapitán Söderholm se rozhodl odvést své muže přes obec Kangasala, kde bylo skladiště 75 pušek, do provincie Pohjanmaa, v níž se nacházelo hlavní centrum sil bílých. Odchod se měl uskutečnit 30. ledna večer.
Celá rada vyšla z Tampere po skupinkách přes zamrzlé jezero Näsijärvi a v jednu ráno se shromáždila v nedaleké vesnici Aitolahti. Její výzbroj byla velice slabá, jenom pár pušek a asi dvacet pistolí. S touto výbavou obsadila v Aitolahti místní dělnický dům, kde doufala najít další zbraně. V tomto ohledu nebyla úspěšná, ale získala aspoň nějaký dynamit a pár koní. Zajala také v domě 14 rudých gardistů, které však propustila, protože jejich přeprava by byla příliš náročná.
S ukořistěným dynamitem se pak ustupující Söderholmova jednotka pokusila neúspěšně vyhodit do vzduchu železniční trať mezi městy Tampere a Haapamäki. Plán selhal, protože nezkušeným bojovníkům se nepodařilo dynamit odpálit, skupina ale přerušila alespoň telefonní linky.
Pak postupovala dál a 31. ledna 1918 dorazila kolem osmé ráno do vesnice Suinula, kde obsadila jeden dům, tzv. Markkulův statek, v němž hodlala posnídat a krátce si odpočinout. Bohužel pro ni ale trval i tento krátký odpočinek až příliš dlouho.
Přestřelka u statku
Propuštění rudí gardisté totiž už mezitím stačili upozornit na Söderhelma své spolubojovníky. Söderholmovy muže tak začal stíhat třísetčlenný oddíl Rudé gardy pod velením Kaarleho Vilandera a jeho zástupce Valdemara Sammalista. Měl oproti nim výhodu: mohl použít vlak. Už v deset ráno tak dorazil do Suinuly a rychle zjistil, v kterém domě se jeho nepřátelé skrývají…
Vilander v tuto chvíli předal Sammalistovi velení a sám zůstal na stanici, aby zajistil z Tampere přísun dalších gardistů. Sammalisto zatím se svými muži obklíčil Markkulův statek a zahájil jeho ostřelování.
„Obránci měli pouze jednu vojenskou pušku s 15 náboji, jednu brokovnici, devět pistolí Mauser a patnáct revolverů. Proti soustředěné střelbě z pušek rudých se moc dlouho bránit nemohli. Několik starších mužů navrhlo kapitulovat, ale Söderholm to odmítl. Místo toho plánoval se svými muži prorazit na jednom místě obklíčení, ale než stačil tento plán uskutečnit, prorazila mu kulka z pušky hruď a těžce zraněný padl na zem,“ píše web Jput.
Vzápětí na to byli zraněni i další tři obránci, takže zbytek obklíčené ochranné rady usoudil, že bude opravdu nejrozumnější se vzdát. Vyslali k Sammalistovi parlamentáře, s nimiž zástupce velitele Rudé gardy domluvil následující podmínky kapitulace: pokud obránci domu složí zbraně, zůstanou naživu a nikdo se nedotkne ani jejich osobního majetku.
Na základě této dohody začali bílí vycházet z domu na dvůr, kde nastoupili do dvouřadu, přičemž zbraně odevzdávali gardistům. A pak se úplně všechno zvrtlo.
Masakr ve dvoře
Na naléhavou Vilanderovu výzvu zatím dorazil z Tampere další vojenský transport s posilou 200 rudých gardistů pod velením fanatického rudého komisaře Tuomase Wilha Hyrskymurta. A ten ještě po cestě vydal svým mužům rozkaz: „Žádné zajatce nebrat, všechny pozabíjet!“
Hyrskymurtovy jednotky vtrhly na statek právě ve chvíli, kdy zajatí a odzbrojení příslušníci ochranného výboru vytvořili dvouřad před budovou stájí.
Zfanatizovaní gardisté začali na zajatce okamžitě křičet, ať zvednou ruce nad hlavu, a chovali se stále zběsileji. Sammalisto se je sice pokusil v první chvíli zastavit, ale neměl šanci na úspěch.
Vzápětí se situace vyhrotila, když jeden z gardistů, údajně Rus, praštil šavlí do hlavy studenta technické vysoké školy Tauna Pölläho, který stál v první řadě, a srazil ho na zem. Zajatci na to zareagovali výkřiky nevole a Hyrskyrmurto vzápětí na to zavelel ke střelbě. Do seřazených mužů se spustila ostrá palba z pušek a kulometů.
Výsledkem byl okamžitě masakr. Jen pár vězňům se podařilo utéct přes pole, několik se jich zachránilo také tím, že okamžitě padli na zem a přežili pod mrtvými těly svých spolubojovníků, jež na ně vzápětí napadala. Všechny ostatní skolila smrtonosná palba. Přímo na dvoře zahynulo 14 bílých, jeden byl zabit na silnici, kam se mu podařilo vyběhnout. Dvacet osm mužů bylo zraněno, dva z nich později svému zranění při transportu podlehli. Devět z obětí byli studenti Technické školy v Tampere, nejmladšímu bylo 17 let.
Střelba utichla částečně v důsledku toho, že už nebylo do koho střílet, zčásti díky Sammalistovi, který se ji snažil od začátku zastavit. Zranění byli ještě týž den deportováni do Tampere. Z těch, kteří utekli, se jen pěti podařilo projít do provincií ovládaných bílými.
Tuomas Wilho Hyrskymurto, finský komunistický revolucionář, který během občanské války vedl tzv. Rudou gardu a naplánoval masakr v Suinule, když vydal rozkaz, aby Rudá garda nebrala žádné zajatce. Po masakru byl známý jako řezník ze Suinuly
Krvavá dohra
Hyrskymurto získal v důsledku tohoto masakru přezdívku „řezník ze Suinuly“, kterou děsivým způsobem „potvrdil“ o necelé dva měsíce později, když nechal 20. dubna povraždit 23 studentů zemědělské školy v Kuurile. Po skončení občanské války uprchl do Ruska.
Masakr v Suinule přerval poslední pouta spojující rudé a bílé Finsko a nepřímo způsobil, že se občanská válka stala neuvěřitelně brutální a krutá, s mnoha dalšími masakry a zvěrstvy páchanými oběma stranami. Její celkový účet činí desítky tisíc mrtvých, z nichž největší počet zemřel v zajateckých táborech.
Pro finský národ představuje tato válka dodnes velké trauma a považuje se za krajně nevhodné ptát se Finů, na které straně v ní bojovali jejich předci.
6
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
