Člověk, který nepracuje, nerozvíjí svoje schopnosti a degeneruje. Opačný extrém je ale stejně tak devastující. Lidem, kteří pracují více než 55 hodin týdně, hrozí, že se u nich začnou časem projevovat vážné potíže mentálního rázu včetně demence. Tvrdí to alespoň autoři studie vypracované Finským ústavem pro zaměstnanecké zdraví a zveřejněné v posledním čísle časopisu The American Journal of Epidemiology.

Studie je založená na analýze inteligenčních testů, jimž se podrobily dvě tisícovky zaměstnanců veřejného sektoru ve středním věku pracujících dlouhé hodiny přesčas. Výsledky testů opakovaných po pěti letech byly ve většině případů výrazně horší. Ti, kdo je prodělali, si navíc stěžovali na časté deprese, zhoršující se paměť a nespavost projevující se navzdory velké únavě.

Výsledný efekt byl přitom kumulativní, ti, kdo pracovali déle nežli druzí, vykazovali jednoznačně výraznější symptomy z přepracování. Navíc řada z nich přiznala, že únavu řeší často pomocí alkoholu a trpí ve zvýšené míře kardiovaskulárními nemocemi.

První série testů byla uskutečněna v letech 1997–1999, druhá v letech 2002–2004.

„Je mimořádně důležité zjistit, zda účinky nejsou dlouhodobé a zda příliš mnoho přesčasových hodin neznamená nebezpečí vážných poruch jako je demence,“ říká jeden ze spoluautorů studie, profesor Mika Kivimäki.

Je známo, že demenci zeslabuje správná životospráva, tělesná i duševní cvičení a pravidelné společenské aktivity, tedy opak toho, s čím se člověk setká v zaměstnání plném nervozity a stresu.

„Je nezbytné přesvědčit zaměstnavatele, že trvat na tom, aby zaměstnanci pracovali dlouhé hodiny, není dobré pro jejich byznys a že je důležité, aby jejich pracovní vytížení bylo rovnoměrné. Dnes hrozí, že lidé budou chodit do práce, i když jsou nemocní, jen aby ukázali, že se chtějí za každou cenu angažovat a pojistili si, že se v případě potřeby nestanou těmi, kdo jsou nadbyteční,“ nabádá profesor Cary Cooper z Lancasterské univerzity v Los Angeles.