Národní shromáždění a Senát na společném zasedání schválily jím předložené konstituční reformy tou nejtěsnější většinou. Pro se vyslovilo 60 procent členů parlamentu, tedy přesně ústavou požadované tři pětiny. Úprava ústavy patřila k hlavním předvolebním Sarkozyho slibům.

„Je to vítězství pro francouzskou demokracii. Jsem absolutně nadšen,“ řekl francouzský prezident reportérům v Dublinu, kde jednal s irským premiérem o osudu Lisabonské smlouvy. Francouzský parlament si dlouho stěžoval, že pozice prezidenta je příliš dominantní, a žádal proto větší moc.

Ústřední postavení prezidenta ve francouzské politice se datuje od roku 1958, kdy byla přijata ústava, jejímž autorem byl generál Charles de Gaulle.
Sarkozyho reformy stanoví, že prezident může usilovat pouze o dvě funkční období za sebou.

Vláda již nebude parlamentu stanovovat celou agendu, ale určí jen polovinu jeho programu. Parlament bude schvalovat všechny zahraniční vojenské operace, které budou trvat déle než čtyři měsíce.

Naopak prezident bude moci po vzoru svého amerického protějšku oslovit parlament přímo, což bylo zakázáno od roku 1875 kvůli tomu, aby byla důsledně oddělena exekutiva a legislativa.

Socialisté si ale stěžují, že Sarkozy nešel ve svých reformách dostatečně daleko a že jeho prezidentské pravomoci zůstaly fakticky nedotčeny. Navíc jsou velmi rozlíceni, že jejich člen Jacques Lang hlasoval pro novou ústava.

Ségolene Royalová, kterou Sarkozy v roce 2007 porazil v prezidentských volbách, dokonce označila Langovo rozhodnutí za zradu.