Řada radioaktivních prvků, které z reaktorů unikly, má totiž velmi krátký poločas rozpadu a navíc lze ke zmírnění jejich dopadu použít určité chemikálie, například pruskou modř, která se váže na cesium. Shoduje se na tom řada evropských vědců, napsala agentura Reuters.

Radiační úroveň je v současnosti v okolí elektrárny vyšší než normální a dlouhodobý pobyt v ní může ohrožovat zdraví. To se týká i zemědělských usedlostí v regionu. Avšak riziko újmy mohou snížit sanační metody, například hluboká orba či odstranění vrchní vrstvy zeminy nebo pak volba takových druhů plodin k pěstování, které do sebe nenabírají radioaktivitu.

Z uzavřeného okruhu 20 kilometrů od Fukušimy byly evakuovány desítky tisíc lidí, včetně zemědělců a jejich rodin, 130.000 lidí žijících v pásu o šířce dalších deseti kilometrů kolem elektrárny musí zůstávat doma nebo se odstěhovat.

Pokud se míra úniku radioaktivity z narušené elektrárny drasticky nezvýší, nevznikne zóna dlouhodobě zakázaného vstupu jako kolem Černobylu na Ukrajině, kde v roce 1986 došlo k dosud nejhorší jaderné katastrofě v době míru na světě.

„Nejhorší scénář pro opětnou možnost osídlení oblasti kolem Fukušimy počítá s tím, že lidé se sem budou moci vrátit za několik měsíců,“ říká nezávislý jaderný a ekologický poradce Steve Jones.

„Pravděpodobně zůstane dlouhodobější zákaz pěstovat potraviny v postižené oblasti široké 20 až 30 kilometrů. Ale je tady také možnost aplikovat všechny sanační metody,“ dodává.

Podle odborníků bude pro délku trvání zakázané zóny klíčové množství uniklého radioaktivního cesia 137, které má poločas rozpadu 30 let. To znamená, že radioaktivita materiálu klesá každých 30 let o 50 procent.

Jak cesium 137, tak i další nuklid, jod 131, byly již zjištěny v ornici, ale i v plodinách a v mléku vyráběných v oblasti. Experti ale říkají, že to není důvod, kvůli kterému by zóna měla zůstat navždy nepřístupná.

„Problém s radioaktivním jodem pomine během několika měsíců,“ říká Astrid Lilandová z norského úřadu radiační ochrany. Jod 131 má totiž poločas rozpadu osm dní. To podle ní znamená, že mléko kontaminované jodem 131 může být například bez problémů použito k výrobě sýrů dlouhého zrání, protože v době konzumace těchto sýrů už tam po něm nebude stopy. Lilandová ale připouští, že spotřebitelé budou přesto asi mít zábrany takový sýr kupovat.

Problém s Celsiem

Cesium asi bude představovat větší problém, protože jeho poločas rozpadu je mnohem delší, v tomto případě ale může hodně pomoci látka zvaná pruská modř. Tato chemická sloučenina používaná běžně jako barvivo má vynikající vlastnost – váže na sebe molekuly cesia 137 a thalia. Lidé i zvířata ji mohou užívat v určitých dávkách jako potravinové přídavky, aby se jim radioaktivní prvky nevázaly v těle. Pruská modř byla široce používána i v oblasti Černobylu. „V Norsku ho dodnes používáme k potlačování vlivu Černobylu u býložravců, hlavně u ovcí a koz,“ připomíná Lilandová.

Černobyl dává také vyzkoušený příklad jak se zbavit radioaktivity na povrchu zemědělské půdy. Účinná je hluboká orba, která urychlí průchod radioaktivních prvků do země, a používání potašových hnojiv. Potaš omezuje absorpci cesia.

Jim Smith, specialista na environmentální fyziku Portsmouthské univerzity v Británii vidí problém spíše v lidském faktoru, totiž v případném stresu lidí, kteří se do svých domovů u elektrárny budou vracet. Až bude za několik měsíců zakázaná zóna kolem elektrárny zrušena, musí se podle něj lidem říci: „Radiace, která tam zůstává, vás nezabije. Bude ale představovat zvýšené riziko, asi jako pro mnoho lidí žijících v oblastech s přirozeně zvýšenou radiací v mnoha částech světa. Rozhodnutí o návratu je na vás.“

„Podle mě jde mnohem víc o sociální, ekonomický a psychologický problém než o problém radiační,“ uzavřel Smith.