Šedesátá léta minulého století dodnes vnímá řada lidí v zemích po celém světě jako mimořádně zvláštní a přelomové období. Pro někdejší Československo znamenala tato doba krátké, ale nadějeplné svobodné nadechnutí, které záhy udusila invaze pěti armád. Pro Spojené státy to bylo desetiletí, v němž bouřlivým způsobem vyvrcholilo celonárodní hnutí za občanská práva a v němž osud celé země zásadně ovlivnily politické atentáty. Rok 1969 pak uvedl všechny Američany do vytržení tím, že jejich krajané stanuli jako první pozemšťané na Měsíci.

Sériový vrah Fred West
Rodina jako z hororu. Manželé brutálně znásilňovali a vraždili. I vlastní děti

Městečkem Renton na předměstí Seattlu ve státě Washington však v závěru onoho pozoruhodného roku otřáslo něco docela jiného: v místních lesích se začala objevovat mrtvá těla. A třebaže se zpočátku zdálo, že tyto vraždy nemají spojitost, postupně se začalo ukazovat, že všechny jsou dílem jednoho pachatele.

Hrůzné nálezy

V prosinci 1969 se v Rentonu našlo v křoví u polní cesty nedaleko Cedrové řeky (Cedar River) tělo devatenáctileté čerstvé absolventky střední školy Carol Ericksonové. Vrah ji napadl, když šla domů z místní knihovny, ubodal ji nožem a mrtvou ještě zneužil. Brutalita, s jakou si počínal, otřásla místní komunitou a v městečku se nemluvilo o ničem jiném. Nikdo ale netušil, že po prvním zločinu přijdou další, a nebudou o nic méně surové.

V září 1970 bylo nalezeno nahé tělo další dívčí oběti, tentokrát teprve sedmnáctileté Joanne Mary Zulaufové, po níž její rodina už vyhlásila pátrání. Pachatel na dívku zaútočil uprostřed dne, praštil ji kamenem do hlavy, a poté ji odvlekl do lesa, kde ji vysvlékl, znásilnil a uškrtil. 

Těla zavražděných občanskoprávních aktivistů Jamese Chaneyho, Andrewa Goodmana a Michaela Schwernera, nalezená 4. srpna 1964. Muži zmizeli 21. června téhož roku
Ku-Klux-Klan a hořící Mississippi. Surová vražda tří aktivistů proměnila Ameriku

Obě vraždy byly dostatečně šokující, ale hrůza obcházející městečko jako by nebrala konce. V dubnu 1971 se v místních lesích našla pod listím a větvemi těla dvou teprve šestiletých chlapců, Bradleyho Lyonse a Scotta Andrewse. Také oni byli zavražděni, Andrews ubodán, Lyons uškrcen. Jak se dostali do lesa, byla otázka: když je jejich rodiče viděli naposledy, hráli si oba kluci před domem Bradleyho rodičů, a ten byl od místa nálezu jejich těl vzdálen asi dva kilometry. Při ohledání místa činu našli vyšetřovatelé stopy tenisek patřících zřejmě dospělému muži. Pořídili jejich sádrový odlitek, to však byla zatím jediná kloudná stopa.

Pro Renton znamenala série těchto zločinů šok. Šlo o poměrně klidné městečko, kde do té doby nebylo vraždění rozhodně na denním pořádku. Dětský věk obětí, surovost pachatelova jednání a zejména to, že mrtvých stále přibývalo, to všechno vyvolávalo strach. Kdo to dělá? A kdy a kde udeří příště?

Zabil jsem ty kluky, tvrdil schizofrenik

Poměrně záhy po nálezu těl obou chlapců nastal v případu, nad nímž policie až do té chvíle bezvýsledně tápala, nečekaně zdánlivý průlom. Ukázalo se totiž, že v noci toho dne, kdy oba chlapci zmizeli, se do místní nemocnice dostavil duševně labilní bývalý voják John Chance, veterán z války v Koreji, a dožadoval se hospitalizace kvůli svým psychickým problémům. „Chci se léčit, protože jsem chtěl ublížit dětem,“ pronesl před lékařem, který ho přijímal.

Když vyšlo najevo, k čemu ve městě došlo, upozornil tento lékař na svého podivného pacienta policii a muže přijeli vyslechnout detektivové John Kelly a Wally Hume. Muž se od nich dozvěděl, že se v lese opravdu našla těla dvou zavražděných chlapců. Začal se chovat podrážděně a se zjevnými známkami schizofrenie. „Neublížil jsem jim, neměl jsem žádný důvod jim ublížit,“ tvrdil. Současně však dodával, že má vztah k masovému vrahovi Charlesi Mansonovi a k vraždě Sharon Tateové a jejích přátel – která jen pár let předtím otřásla Amerikou.

Charles Menson:

Zdroj: Youtube

„Byl jsem už ve spoustě blázinců. V jednu chvíli svého života jsem si myslel, že jsem ze Saturnu. Mě a mou mysl ovládají jiní. Občas si nepamatuji, kde jsem. Jednou se mi stalo, že jsem přišel do práce a byl jsem v pyžamu,“ blábolil Chance. 

Jako další ho vyslechl seržant James Phelan – a psychicky chorý veterán se k vraždě obou chlapců doznal. „Chance řekl Phelanovi, že zabil dva chlapce s tím, že jednoho uškrtil šňůrou a druhého bodl loveckým nožem. Popsal nůž jako asi osm palců dlouhý s pět až šest palců dlouhou černou rukojetí,“ napsal před pár lety bývalý mnohaletý detektiv oddělení vražd Cloyd Steiger v knize Zapomenutý sériový vrah ze Seattlu. „Potkal jsem ty kluky u nějakého nařezaného dřeva. Pamatuji si, že poblíž byl červený vůz,“ tvrdil Chance.

Vraždy na Bodomském jezeře. Vyšetřovatelé si prohlížejí zakrvácenou stanovou plachtu
Horor u Bodomského jezera. Nevyřešené vraždy teenagerů dodnes straší Finsko

Dne 28. dubna 1971 nalezly pátrací týmy asi 50 metrů od místa činu skutečně lovecký nůž se zaschlými stopami od krve. O den později byl Chance oficiálně obviněn z vraždy. Vyšetření krevních stop v soudním ústavu ukázalo na stejnou krevní skupinu, jako měl Scott Andrews.

Obviněný voják putoval do vazby a jeho výslechy si vzali na starost psychiatři. Všechno se zdálo být jasné – vypadalo to, že jde pouze o to, zasadit Chanceovo zmatené vyprávění do souvislého rámce. Pak ale přišel nečekaný zvrat.

Senzační odhalení: vraždil někdo jiný

„Dne 10. května 1971 vydala prokuratura okresu King ohromující oznámení: zamítá obvinění proti muži, který strávil více než týden ve vazbě a byl obviněn z vražd, které nespáchal, ale k nimž se přiznal. Státní zástupci dále oznámili obvinění devatenáctiletého Garyho Gene Granta, který žil se svými rodiči v přívěsu poblíž břehů jezera Washington, z vraždy prvního stupně za smrt Carole Ericksonové, Joanne Zulaufové, Bradleyho Lyonse a Scotta Andrewse. Žalobce Christopher Bayley oznámil, že bude pro Granta žádat trest smrti,“ popsal před časem titul Seattle Times náhlý zlom v řešení celého případu.

Jak tato překvapující změna nastala? Policisté se nespokojili jen s Chanceovým doznáním, ale vyrazili také po stopě nalezeného nože. Ten měl totiž na rukojeti vyryto jméno Tom Evenson, a tak se jmenoval i jeden z místních mladíků.

Během několika hodin ho policisté našli a vyslechli. Prohlásil, že nůž prodal svému příteli Jerrymu Triplettovi. Našli i Tripletta. Ten prý nůž také prodal, opět kamarádovi, tentokrát jménem Jim Monger. Našli ještě Mongera. A ten jim řekl, že nůž sice neprodal, ale půjčil dalšímu kamarádovi, jménem Gary Grant.

Skautský tábor. Pro někoho chvíle radosti, pro děti nedaleko městečka Locust Grove v roce 1977 ale představoval chvíle hrůzy.
Tři děti někdo znásilnil a umlátil. Horor na táboře je i po 45 letech nevyřešený

Obyvatelům Rentonu nebyl Grant neznámý, byl to místní rodák. Narodil se 29. června 1951 v bezdomovecké rodině, která žila v přívěsu v parku na okraji města. Jeho matka byla alkoholička a mladík byl od dětství častým svědkem toho, jak se jeho rodiče perou. To se podepsalo na jeho psychickém stavu, jenž se během dospívání stále zhoršoval. Ztratil zájem o vzdělání, vyhýbal se škole a v polovině 60. let z ní úplně odešel. Koncem desetiletí narukoval, ale kvůli svým psychickým problémům se stal brzy terčem šikany. Začaly se u něj projevovat známky duševní choroby a o několik měsíců později byl propuštěn. Vrátil se do Rentonu – a začal vraždit.

Policisté ho zatkli 30. dubna přímo v přívěsu. Když se ho zeptali, kde byl v den vraždy chlapců, nebyl schopen uvést žádné alibi. Nejdříve tvrdil, že si nic nepamatuje, protože trpí amnézií. Pak se ale rozbrečel a přiznal se, že oba chlapce zabil. Natrefil na ně, když se z městečka zaběhli na kopec nad řekou, nějakou chvíli je sledoval, a po chvíli, když se dostali na kraj lesa, oba napadl. 

„V lese se rozdělili, jeden se zastavil, druhý šel dál. Šel jsem nejdřív k tomu, který zůstal stát, vytáhl jsem nůž z kapsy, ukázal mu ho a rozkázal jsem mu, aby se svlékl. Pokusil se utéct, ale popadl jsem ho. Pak už si sundal všechno oblečení kromě kalhot. Dal jsem mu facku, srazil jsem ho na zem a dvakrát jsem ho bodl do krku,“ popsal Grant vraždu Andrewse. Hned po ní přišla druhá. Vracející se Lyons viděl, co se jeho kamarádovi stalo, strnul, a pak se pokusil schovat se v trávě, ale Grant si ho všiml. Skočil po něm se šňůrou v ruce a uškrtil ho. Mrtvé tělo opět svlékl.

Epilog

Den po svém prvotním šokujícím přiznání byl Grant znovu vyslechnut v přítomnosti právníka i svého otce a tentokrát se doznal i k vraždám obou dívek. Přesto se však ještě jednou z případu málem vyvlékl. Policejní kapitán William G. Frazee, který ho vyslýchal, totiž tajně a nelegálně nainstaloval ve výslechové místnosti záznamové zařízení a Grantův právník si toho všiml. V červnu 1971 proto podal návrh na stažení všech obvinění vůči svému klientovi s odůvodněním, že byla porušena jeho ústavní práva.

Luka Rocco Magnotta v roce 2012, kdy ho policie zadržela po útěku do Evropy.
Vlákal studenta do domu, tam ho rozřezal. Video s vraždou zveřejnil na internetu

Taková věc se bere ve Spojených státech vážně, takže hrozilo, že čtyřnásobný vrah unikne trestu. Následovalo několik napjatých dní. Dne 30. června 1971 soud návrh zamítl s tím, že Grantovo prvotní přiznání bylo zaznamenáno zcela legálně už v den jeho zatčení. Frazee byl nicméně obviněn z nelegálního odposlouchávání, za což mu hrozilo až roční vězení. Za mříže se nakonec nedostal, ale musel nastoupit nucenou dovolenou a brzy na to od policie úplně odešel. Zemřel v roce 1991. Několik pietních slov mu věnoval dokonce i soudce, který jej soudil. Označil ho za „ctihodného policistu, který udělal chybu při vyšetřování jedné z nejbrutálnějších vražd, jaká kdy v okrese King nastala“.

Grantův soud začal 12. srpna 1971. Hlavními důkazy proti němu byly kromě jeho doznání krví potřísněný nůž a odlitky otisků tenisek, vzorem podrážky i velikostí odpovídající botám, jež měl Grant na sobě v době svého zatčení. 

Na žádost obhajoby byl vypracován mladíkův psychologický posudek, v němž byl označen za impulzivního a ve stresových situacích jednajícího emocionálně. Jeho zločiny byly podle tohoto posudku způsobem, jímž se snažil ventilovat svou frustraci z nevyřešených osobních problémů. 

Americký sériový vrah Harvey Louis Carignan byl zavřený i ve slavném Alcatrazu
Oběti ubíjel kladivem a znásilňoval. Harvey Carignan byl brutální lovec stopařek

Po dvou týdnech byl 25. srpna 1971 vyhlášen verdikt poroty: Gary Grant byl shledán vinným ve všech bodech obžaloby a odsouzen ke čtyřem doživotním trestům bez možnosti podmínečného propuštění. Svůj trest si odpykává pod identifikačním číslem 127688 ve státním vězení Monroe.

Zbývá odpověď na otázku, jak je možné, že způsob i místo smrti obou chlapců správně uvedl ve svém nepravdivém doznání schizofrenický Chance. Nejpravděpodobnější variantou je, že se ve stavu, v jakém byl, zřejmě náhodou dostal na místo činu, a viděl buď mrtvá těla, nebo z dálky samotnou vraždu. Psychiatrům, kteří ho vyšetřovali, totiž tvrdil, že přijel do Rentonu na šachový turnaj, ale v jeho průběhu se dostal do transu, a nakonec utekl a ve stavu vyšinutí mysli se potloukal po okolí. Jeho chorá mysl pak zpracovala nečekaný vjem tak, že sám sebe obvinil.