Humanitární situace půl druhého miliónu Palestinců – původních obyvatel i uprchlíků – je podle pěti předních světových nevládních lidskoprávních organizací nejhorší od okamžiku, kdy izraelská armáda v roce 1967 Gazu obsadila.

Osm z deseti Palestinců v Gaze je podle včera zveřejněné společné zprávy závislých na potravinové pomoci, čtyři z deseti dospělých bez práce a před kolapsem je celý systém zdravotní péče.

Jako potápějící se loď ale Gaza při bližším pohledu nevypadá. Přesto, že Izraelci téměř zastavili dodávky benzínu pro osobní auta, potýká se centrum Gaza City s dopravními zácpami ne nepodobnými těm, které sužují evropské metropole.

„Lidé se naučili s blokádou žít. Benzínu je dost. Pro ty, kdo mají peníze na to koupit ho na černém trhu,“ ukazuje na jednu z mnoha novotou se blyštících luxusních limuzín západních značek taxikář Ráid, který se pyšní českou oktávkou.

Jen pro movité

Bohatých je tu asi pět procent rodin. Mají své podnikaní a hlavně kontakty na správných místech. Ostatní se musí spolehnout na koňské a oslí povozy,“ krčí rameny řidič.

Bez zboží nejsou ani obchody. Na hlavním tržišti v centru města se ženy zahalené v šátcích probírají vystaveným oblečením.

Výklad opodál je plný nejnovější elektroniky a hlasitým voláním láká zákazníky prodavač dámské kosmetiky. Na hosty čekají i nesčetné restaurace.

„Přichází jen málo lidí. Všechno od loňska zdražilo. Hlavně zboží z dovozu. Cigarety, ale také mléko pro děti, které se dováží z Izraele,“ stěžuje si Deníku majitel restaurace s grilovanými kuřaty Abdalláh.

Místní se shodují, že situace se o hodně zlepšila na konci ledna poté, co ozbrojenci prolomili zátarasy na hranici s Egyptem a Gazu doslova zaplavilo levné egyptské zboží. Jen cigarety zlevnily čtyřnásobně.

Chudoba je známá

Pro obyvatele Gazy není chudoba a strádání nic nového.

Na sto padesát jich po zahájení druhého palestinského povstání v roce 2000 ztratilo možnost pracovat v Izraeli. Blokáda je tak jen další těžkostí, se kterou se učí žít.