A pokud snil o tom, že mu jeho spoluobčané při odchodu uspořádají ovace, muselo mu být již dlouho jasné, že situace je zcela jiná.

Politický debakl

Celý svět mluví s úlevou o jediném – o definitivním konci osmileté Bushovy éry. Světový tisk se předhání v kritice a ve výčtu politických i lidských chyb, kterých se George Bush dopustil z neschopnosti nebo arogance.

Tento seznam skutečně není krátký: válka v Iráku a v Afghánistánu, mučení vězňů ve věznici Abú Ghraib, obhajování těchto postupů při výsleších a z nich zvláště waterboardingu, špehování všeho a všech, věznice Guantánamo, zastrašování vědců, falšování vládních zpráv o globálním oteplování, naprostá neochota přijmout jakákoli opatření proti tomuto jevu a blokování mezinárodního úsilí v této oblasti, metoda laissez-faire ve zdravotnictví a v ekonomice a naopak aktivní odpor proti jakékoli regulaci hypotečního a finančního trhu, nevídaně gigantický státní dluh, blokování výzkumu „kmenových buněk“ a událost, na niž je citlivý hlavně americký Jih – nečinnost federální vlády poté, co hurikán Katrina v roce 2005 přeměnil New Orleans v páchnoucí jezero plné ruin a mrtvých. „Války. Recese. Záchranné balíčky. Dluh. Deprese,“ zhodnotila to agentura Associated Press.

Hanba jako odkaz

Na druhé straně vah, té pozitivní, je toho ve srovnání s výše jmenovaným žalostně málo. Experti uznávají, že Bush velmi zlepšil vztahy mezi USA a Indií a že se snažil pomoci Africe. V domácí politice je asi jeho největším úspěchem skutečnost, že USA nezažily po 11. září 2001 už žádný teroristický útok. A Bush se navíc rozloučil docela milým činem – vytvořil obrovskou soustavu mořských rezervací kolem amerických ostrovů v Tichomoří.

Paradoxně je však největším Bushovým přínosem právě jeho rekordní neoblíbenost v USA i ve světě. Jak napsal americký komentátor v listu Guardian, „Bushovým odkazem je americká hanba a bez nekonečných selhání tohoto prezidenta bychom loni na podzim nezvolili muže, který přepsal historii a který je, jak se zdá, inteligentním a kompetentním empiristou… Poděkujme Bushovi, že selhal tak kolosálně a dejme se do nápravy věcí.“

Historie mne očistí

George Bush je však přesvědčen, že historie po čase jeho obraz očistí. Poslední týdny před odchodem z Bílého domu se snažil ze všech sil obhájit svou politiku a přirovnal se k prezidentu Harrymu Trumanovi, který byl také při odchodu z funkce krajně nepopulární, aby byl později veleben za to, jak zvládl studenou válku.

Historici ale připomínají, že neúspěšní američtí politici se vždy dovolávají Trumana jako svého patrona. V případě Bushe mluví o jiné paralele – o prezidentu Hooverovi, za nějž začala v minulém století v USA Velká krize.

Naděje spojované s nástupem Baracka Obamy jsou tak velké, že je nový prezident musí tlumit. Svým spoluobčanům připomíná, že Ameriku čeká těžká cesta.

Někdo ale přece jenom želí Bushova odchodu, a to showbusiness. George Walker Bush byl kvůli svým nesčetným nešťastným výrokům terčem neustálých vtipů. Kdo by se upřímně nesmál, když by například slyšel toto: Razím nová slova jako „nedorozumění“.