Kliknutím zvětšíteGertrude Hahnová byla dívka, kterou muselo její okolí milovat. Byla hezká, usměvavá, uměla krásně zpívat a nádherně tančit. Byla také dostatečně ambiciózní, aby všechny své talenty cílevědomě rozvíjela – například už jako středoškolačka navštěvovala umělecké kurzy na Carnegieho technologickém institutu (dnešní univerzitě Carnegieho-Mallonových).
A protože mladé průbojné ženy z Evropy byly ve Spojených státech před druhou světovou válkou v kurzu, měla našlápnuto k úspěšné kariéře. Jenže nakonec dala všechny své schopnosti do služeb nacistického Německa.
Nový život v Americe
Narodila se v roce 1922 v Německu a o tři roky později se její rodiče přestěhovali do Spojených států, kde po čase získali nové občanství.
V té době nešlo o nic neobvyklého; Německo zažívalo po prohrané první světové válce těžkou dobu plnou sociálních a ekonomických otřesů, na nichž se významně podílely také válečné reparace, které muselo podle Versailleské smlouvy platit. Nový kontinent představoval pro řadu německých občanů možnost začít znovu, viděli v něm šance a perspektivy, které doma postrádali.
V Německu narozená Gertrude HahnováRodina Hahnových se usadila v pittsburghské čtvrti Mount Oliver v Pensylvánii a pořídila si byt na East Warrington Avenue. V Pittsburghu pak malá Gertruda vyrůstala jako pravověrná americká občanka a všechno nasvědčovalo tomu, že tahle usměvavá neposedná černooká a tmavovlasá dívka to může dotáhnout daleko.
„Jako studentka školy Prospect Junior High School vyhrála cenu za svůj přístup ke studiu i k občanství. Poté navštěvovala střední školu South Hills a docházela na umělecké kurzy na Carnegieho technologickém institutu. Spolužáci ze školy ji popisovali jako bystrou a chytrou,“ napsal o Gertrudě alias „Gertie“, jak jí v Americe říkali, 10. května 1945 americký deník The Pittsburgh Press.
Rozhlas v rukách nacistů
V téže době, kdy se malá Gertie přehoupla v Pittsburghu přes první dekádu svého života, se v Německu dostal k moci Adolf Hitler. A jeho ministr propagandy Joseph Goebbels přišel ještě v témže roce s myšlenkou, které o dalších 10 let později propadla i Gertie – a úplně si tím převrátila život naruby.
Goebbels totiž už v roce 1933 zastával názor, že nejúčinnějším a nejmodernějším prostředkem k ovlivňování mas nejsou noviny ani letáky, na nichž stavěly politické strany té doby, ale rádio. Hned od nástupu nacistické strany k moci ho tak používal jako zcela klíčový nástroj nacistické propagandy a toto využití neustále stupňoval.
Josef Geobbels - Génius propagandy:
„Bez nadsázky lze říci, že německá revoluce, alespoň v té podobě, jakou nabyla, by byla nemožná bez letadla a rádia… Rozhlasové vysílání zasáhlo celý národ, bez ohledu na třídu, postavení i náboženství. Šlo především o výsledek těsné centralizace, silného zpravodajství a aktuálnosti německého rozhlasu,“ uvedl Goebbels v rozhlasovém projevu Rádio jako osmá velmoc.
Češi se o zhoubném vlivu této propagandy naplno přesvědčili v krizovém roce 1938. Například Hitlerův projev, odvysílaný německým rozhlasem v pondělí 12. září 1938 večer, v němž německý kancléř mimo jiné prohlásil, že „7 milionů Čechů trýzní 3,5 milionu Němců, snaží se je zničit, vydává je procesu pozvolného vyhubení a pronásleduje je jako divou zvěř proto, že nosí bílé punčochy a používají pozdravu, který jim vyhovuje“, vedl hned následujícího dne na Chebsku k rozsáhlé vzpouře a zejména ke koordinovanému útoku na orgány československé státní moci, což mělo za následek vyvraždění četnické stanice v Habersbirku (dnešním Habartově).
Vlastně i samotný začátek druhé světové války souvisel v Evropě velmi úzce s rozhlasem, protože ta začala zinscenováním údajně polského útoku na německou rozhlasovou stanici Glivice (polsky Gliwice) večer 31. srpna 1939. Už následujícího dne informovalo německé rádio obyvatele každou hodinu o tom, že vůdce nařídil wehrmachtu pochod do Polska: „Polsko dnes v noci poprvé střílelo na našem vlastním území a použilo k tomu i regulérní vojáky. Od 5:45 ráno palbu opětujeme,“ citovalo Hitlerova slova.
Jen pár týdnů po začátku války už bylo 113 německých rozhlasových pořadů vysíláno denně v 15 cizích jazycích, přičemž nejdůležitějším cílem německé zahraniční rozhlasové propagandy se stala Velká Británie.
Ve službách propagandy
Bohužel, do služeb nacistické propagandy určené anglicky mluvícím zemím vstoupila po dovršení plnoletosti také Gertrude Hahnová alias Gertie. „Podlehla otřepané vábničce rádia,“ zhodnotil její kariéru těsně po válce deník The Pittsburgh Press.
Co se vlastně stalo? V roce 1938 se Gertrudin otec rozhodl pro návrat do Německa, protože ve stále vyhroceněji polarizovaném světě viděl své místo spíše po boku Hitlerových stoupenců. Možná měl dojem, že vracejí Německu hrdost, možná se obával coby rodilý Němec své budoucnosti ve Spojených státech v případě vypuknutí mezinárodního válečného konfliktu mezi Německem a americkým spojencem Británií.
Gertruda otce přirozeně následovala, byť ji její přátelé i učitelé před tímto krokem varovali. Ale bylo jí teprve 16 let a názor vnějšího okolí mohl mít stěží takovou váhu jako rodina.
Rodina se usadila v Berlíně a Gertie, kterou neopustila její ambicióznost a touha vyniknout, začala po dosažení plnoletosti pracovat v berlínském rozhlasu, který byl plně pod kontrolou nacistické strany.
Naivní, ale ctižádostivá dívka se zcela přirozenou a plynulou angličtinou byla samozřejmě pro německé propagandisty žádané sousto: takže měla brzy svůj vlastní pořad s názvem „Gertie z Berlína“, v němž svým mladým sympaticky znějícím hlasem odříkávala to, co nacisté chtěli, aby anglicky mluvící posluchačstvo slyšelo.
Vraťte se domů, vyzývala vojáky
Asi největší chvíle dosti pochybné slávy si užila poté, co došlo k severoafrické kampani, tedy k bojům v Severní a Východní Africe, trvajícím od 10. června 1940 do 16. května 1943. Spojené státy se do afrických bojů zapojily v listopadu 1942, kdy se američtí vojáci vylodili ve francouzském Alžírsku.
Vysílání Gertie z Berlína v té době využilo toho, že jeho protagonistka byla ve velmi podobném věku jako převažující část bojujících vojáků, a sestavilo program ve stylu, ať se vojáci vrátí domů ke svým dívkám, kterým se po nich stýská (a mohly by jim zahýbat).
Bombardér RAF Vickers Wellesley během náletu na Keren
Skutečnost, že záhadná Gertie zná dobře americké reálie a mluví plynule americkou angličtinou, neunikla ani americkému Federálnímu úřadu pro vyšetřování (FBI), jenž začal pátrat po její identitě. Nacistické vysílání prezentovalo Gertie z Berlína jako Gertrudu Williamsovou, ale bylo zřejmé, že tohle jméno nebude pravé.
Zpravodajská služba začala monitorovat veškerá její vystoupení a ze střípků, jež dívka vyzrazovala o svém životě, se vyšetřovatelé snažili sestavit její portrét. Současně pátrali po tom, kdo ze Spojených států přesídlil do nacistického Německa.
Psal se 22. srpen 1943, když konečně oznámili výsledek svého snažení: Gertie z Berlína je Gertrude Hahnová z Pittsburghu. Současně ji zařadili na seznam vlastizrádců.
Bez velkého zájmu
Amerika mladinkou propagandistku odhalila, ale jinak o ni už velký zájem neměla. V květnu 1945 po německé kapitulaci ani nežádala o její vydání kvůli soudu pro vlastizradu a ponechala její osud v rukách mezinárodních komisí.
Takové bylo aspoň vyjádření mluvčího amerického ministerstva války, když se jej novináři koncem května na případ Gertie z Berlína zeptali. „To je případ pro Komisi Spojených národů pro válečné zločiny a jako takový jde zcela mimo nás,“ distancoval se od jakéhokoli zájmu o Gertrudu mluvčí.
Brzy poté se média o dívce odmlčela. Je pravděpodobné, že ji žádný velký postih nečekal. Omlouvalo ji mládí a Spojené státy, které mohly mít největší zájem na jejím potrestání, o ni ani o její postih nestály. Možná největším trestem tak pro ní možná bylo to, že se nikdy nestala takovou hvězdou, jakou zřejmě toužila být.
38
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
