Pákistán, USA a Indie jsou mezi zeměmi vyvážejícími nejvíce potravin vypěstovaných neudržitelným nakládáním s vodou. Podle výzkumníků budou světové zásoby potravin bez potřebných změn v nakládání s vodou brzy ohroženy.

Okolo 43 procent z vody použité k zavlažování plodin na celém světě pochází z podzemních studní. Mnohé z těchto zdrojů jsou čerpány rychleji, než mohou být opět doplněny.

V roce 2000 odborníci věřili, že neobnovitelné zdroje vody budou dlouhodobě tvořit jen dvacet procent celosvětového zavlažování. Za deset let se však tento podíl zvýšil o více než pětinu.

Drtivá většina světových populací je zásobena obilím z míst, které využívají podzemní vody k zavlažování. Vědci v nedávné studii publilkované v časopise Nature zjistili, že zhruba 11 procent z neobnovitelné podzemní vody použité pro zavlažování má spojitost s globálním obchodem s potravinami. Dvě třetiny z toho pak jdou na vrub Pákistánu, USA a Indii.

V průběhu deseti let od roku 2000, se použití neobnovitelných zdrojů podzemní vody zdvojnásobilo v Číně a významně zvýšilo v Indii a USA. Plodiny využívající největší množství této vody jsou pšenice, rýže, cukr, bavlna a kukuřice.

Celá síť vztahů v globálním obchodu s potravinami je značně zamotaná. USA, Mexiko, Írán, Saúdská Arábie a Čína patří mezi top 10 zemí s neudržitelným způsobem zavlažování v zemědělství. Tyto země jsou současně mezi předními dovozci plodin pěstovaných nešetrným způsobem.

Například Írán dováží rýži pocházející z Pákistánu z míst zavlažovaných řekami Gangou a Indusem. Tyto vodní zdroje se odčerpávají až padesátkrát více, než by bylo udržitelné. Do světa pak Írán naopak vyváží víceleté plodiny.

„Míra vyčerpání zdrojů je alarmující – jsou tu země, které jsou ohroženy jak domácí výrobou tak i dovozem," uvedl vedoucí autor studie Carole Dalin z Londýnské University College. „V případě, že se zásoby vody vyčerpají, ovlivní to cenu potravin a to bude mít vliv na téměř celou světovou populaci."

Mnoho rozvinutých zemí si je vědomo problémů ohledně vyčerpání podzemních vod a snaží se učinit opatření, jako je omezení nakládání s obecní vodou v Kalifornii v posledních letech sucha. Nicméně v rozvojových zemích tyto mechanismy většinou neexistují.

Výzkumníci upozorňují, že spotřebitelé v bohatších zemích by měli u potravin, které si kupují více uvažovat o jejich náročnosti na využití vodních zdrojů.

„Výrobky, které spotřebitelé kupují v supermarketu mohou mít velmi rozdílné dopady na životní prostředí v závislosti na tom, kde se vyrábí a jak jsou zavlažovány," řekl spoluautor zmíněné studie Yoshihide Wada, z Mezinárodního institutu pro aplikovanou systémovou analýzu. Pomoci by mohly například štítky na potravinách, které by tyto informace poskytovaly.