„Během víkendu se mi potvrdilo, jak rychle se vše ve společnosti může změnit," popisuje první dny po referendu. Mezi hlavní emoci ve společnosti nyní podle ní patří nejistota.

„Nikdo neví nic s jistotou, kromě toho, že v dohledné době nejspíš žádné zásadní změny nenastanou," říká Lucie Růžičková. „Kdybychom se měli všichni najednou sebrat a odejít, měla by britská ekonomika velké problémy. Žádné razantní akce si tudíž podle mého nemůže Londýn dovolit. Neměly by nastat ani žádné změny ve zdravotním a sociálním systému. Z praktického hlediska se nás to dnes opravdu netýká, příští týden také ne a za tři měsíce se uvidí," dodává.

Británie dala nakonec Unii sbohem, a velkou roli v tom hráli starší voliči, kteří „přehlasovali" ty mladé. „Lidé, kteří volili pro vystoupení z EU, jsou spíše starší ročníky a lidé s nižším vzděláním. Mnozí z nich ke kampani přistupovali velmi povrchně a měli jen zkreslené představy, proč by mělo být dobré vystoupit z Evropské unie. Podle mě volili „odejít" proto, že jim vadí imigranti z Evropské unie, kteří v jejich očích berou práci Britům. Navíc znehodnocují platy, protože v některých profesích přistěhovalcům nedělá problém dělat za méně peněz," myslí si Češka.

„Jsou tady však i lidé, kterým nejde o obchodní zájmy. Koneckonců Anglie je tradičně hodně levicová a setkala jsem se z řad mých přátel s reakcemi typu: je to ostuda, stydíme se, jsme stát xenofobů a rasistů, jsme sami proti sobě a podobně," dodává.

PROČ, VŽDYŤ JSME CIZÍ

Změnu postojů rodilých Britů pozorovala už den po referendu, a to i při zcela běžných každodenních činnostech. „O dvě ulice dál máme supermarket, kam chodíme nakupovat, prodavačky nás tam znají. Nakupovat tam chodí všichni: Angličané, Židé, muslimové, Poláci, Rusové… Nikdy jsem neměla pocit, že bychom se dělili na nějaké „oni" a „my" a nikdo nekoukal, kdo je kdo a co dělá," vzpomíná Růžičková na první „pobrexitový" nákup.

V pátek večer byla nálada jiná. „Zatímco jindy tam bývá plno lidí, tentokrát to byla jen hrstka. Oční kontakt byl pětinásobně delší, než je běžné. Zvlášť při míjení dalších cizinců měl člověk pocit, jako by si chtěli o nastalých událostech promluvit, ale říkáte si proč, vždyť jsme si vlastně cizí a do včerejška nám po sobě nic nebylo," líčí Češka.

Ještě podivnější situace nastala při placení. „Ve frontě před námi stál starší Angličan. Zničehonic se na nás obrátil a začal se nás ptát, odkud jsme a jestli pracujeme. Snažili jsme se chovat nenuceně, říkali jsme, že tady bydlíme a pracujeme. Jakmile na nás začal mluvit, všichni ostatní cizinci kolem zmlkli a poslouchali, co se děje. Byla to dost rozpačitá situace. A on to pak ukončil dvojsmyslným „good for you", což může znamenat: „to je dobře", ale také „dobře vám tak," vzpomíná Lucie. (kap)