Z ní si Česko na naléhání nynějšího prezidenta Václava Klause nedávno dojednalo výjimku, kterou hlava státu podmiňovala podpis lisabonské smlouvy o reformě EU. Havel rovněž odmítl názory o ztrátě národní suverenity v souvislosti s postupem evropské integrace.

Bývalý český a československý prezident v bruselském parlamentu vystoupil při příležitosti 20. výročí pádu železné opony v Evropě. K projevu ho pozvali europoslanci.

„Vítej, drahý Vašku,“ uvítal Havla šéf EP Jerzy Buzek, který v Polsku patřil rovněž k významným postavám protikomunistického hnutí. Havla rovněž podle mezinárodních zvyklostí oslovoval stále jako prezidenta, přestože jej na tomto postu v roce 2003 vystřídal Václav Klaus.

Havlovi tleskali všichni

Klaus letos také vystupoval v Evropském parlamentu, ale jeho projev byl v ostrém kontrastu s projevem Havlovým. Zatímco Havel se dočkal potlesku vstoje a aplaudovali mu prakticky všichni poslanci bez rozdílu, během Klausova projevu řada z nich odešla kvůli Klausově kritice EU. Bývalý český a československý prezident byl naopak k unii velmi vstřícný.

Havel v projevu také vybídl k solidaritě s lidmi, které ve světě utlačují totalitní či autoritativní režimy, a to i bez ohledu na možné hospodářské dopady takové solidarity. Z jeho slov bylo zřejmé, že má na mysli především Rusko.

Za dobré by naopak Havel považoval, pokud by si unie vytvořila srozumitelnou a krátkou evropskou ústavu místo současných tisícistránkových složitých dokumentů. V souvislosti s debatami o národní a evropské suverenitě a lisabonské smlouvě řekl, že Evropané nikdy nemohou mít suverenitu úplnou. Ta státní či národní a ta evropská by se podle něj měly doplňovat.

„Cítím-li se být Evropanem, neznamená to přece, že přestávám být Čechem,“ řekl exprezident. Je přitom přesvědčen, že evropská suverenita se bude v budoucnu posilovat. Je to podle něj v zájmu Evropanů.

"Jsme na jedné lodi"

Havlův nástupce na Hradě Václav Klaus, který s velkým přemáháním lisabonskou smlouvu o reformě fungování a rozhodování EU nedávno podepsal, tento krok doprovodil i tím, že si myslí, že vstupem smlouvy v platnost Česko ztratí svou suverenitu. Havel podotkl, že v Česku i jiných zemích si všiml toho, že se často hovoří o „nás“ na jedné straně a o „nich“, přičemž těmi jsou na straně druhé myšleni zlí cizáci v Bruselu. Takové dělení Havel považuje za mylné. „Jsme na jedné lodi a ta loď má dobrý směr,“ dodal.

Události z před 20 let, které vedly k pádu železné opony v Evropě, podle něj nebyly jen koncem bipolárního rozdělení Evropy, ale do značné míry celého světa. „Leckdos měl dojem, že od této chvíle už bude klid a svět bude jen vzkvétat. Nestalo se,“ podotkl Havel.

„S těmito zeměmi mívá (EU) čas od času různá trápení,“ řekl o státech střední a východní Evropy, kterým se postupem času začal blok otvírat a přijímat je do svých řad. Důvody je prý možné hledat v dlouhé vládě komunismu. „Museli jsme čelit důsledkům dlouhodobé vlády strachu a všem nebezpečím souvisejícím s historicky bezprecedentním přerozdělováním vlastnictví,“ okomentoval také přerod těchto zemí na demokratické.

Obhajoval rozšiřování unie

Havel také obhajoval před europoslanci současnou podobu EU i jejího rozšíření. „Jakákoli alternativa dosavadního vývoje by zřejmě byla podstatně horší a nebezpečnější,“ podotkl. Nové země EU z bývalého východního bloku podle něj mohou partnerům předat své zkušenosti s totalitou.

V této souvislosti také podotkl, že je stále třeba vyslovovat jednoznačnou a jasnou solidaritu se všemi, kde nyní kdekoli ve světě čelí totalitním či autoritativním režimům. „Žádné hospodářské či jiné partikulární zájmy by neměly takové solidaritě bránit,“ podotkl.

„Už vícekrát jsem dal najevo, že bych považoval za skvělé, kdyby někdy v budoucnosti existovala tenká, srozumitelná a čtivá Evropská ústava, které by rozuměly i děti ve škole, a všechno ostatní, což jsou dnes už tisíce stran, by byly jen její přílohy,“ dodal.

Právě součástí takové ústavy, či přímo její první částí, by podle Havla měla být listina základních práv. Jde podle něj o text, který „formuluje hodnoty či ideály, k nimž se unie upíná, s nimiž se snaží být v souladu a které má při svých rozhodování na mysli“.

Prezident Klaus z obavy, že by listina, která se přijetím lisabonské smlouvy stane právně závaznou, mohla prolomit takzvané Benešovy dekrety a vést k majetkovým nárokům lidí odsunutých na základě těchto dekretů, chtěl z ní výjimku. Podmínil tím svůj podpis „Lisabonu“. Výjimku si pak Praha k velké nevoli například odborářů na summitu EU koncem října dojednala.

Čtěte také: Klaus v europarlamentu útočil na unii