Britské námořnictvo vyzkoušelo sílu a operativnost námořního letectva poprvé ještě v první světové válce koncem roku 1917, kdy spustilo na vodu svou první skutečnou letadlovou loď Argus. Dominující silou však zůstávaly nadále bitevní lodě, a po válce se vývoj dalších letadlových lodí zpomalil. Několik pokusů o ně představovalo předělávky původně válečných nebo obchodních plavidel, jako například někdejší bitevní loď Eagle, přestavěná na letadlovou a exportovaná do Chile, nebo přestavěný těžký křižník Vindictive.

Když v roce 1939 vypukla v Evropě válka s Německem, která velice rychle přerostla v druhou válku světovou, měla Británie ve své výzbroji pouze jednu jedinou moderní letadlovou loď, stavěnou od počátku právě k tomuto účelu – byla jí loď Ark Royal.

Nová loď, postavená v letech 1935 až 1938 v anglické loděnici Birkenhead (od 13. dubna 1937 byla dostavována a vybavována na vodě), představovala v té době jednu z nejlepších lodí svého typu na světě. Měřila 244 metrů, byla schopná přepravit více než 23 tisíc tun nákladu, dosahovala rychlosti až 31 uzlů (kolem 57,5 kilometru v hodině) a unesla až 70 bojových letounů.

Určitou nevýhodou britského námořního letectva bylo sice to, že většina jeho letadel už koncem 30. let morálně zastarávala, což se týkalo jak jednoplošníku Blackburn Skua, tak dvouplošníků Fairey Swordfish a Gloster Sea Gladiator, ale to nebyla chyba samotné lodi. Ta mohla v boji využít kromě vlastní letecké flotily ještě 16 děl ráže 114 milimetrů, 32 čtyřicetimilimetrových protiletadlových kanonů a 32 kulometů ráže 12,7 milimetru. Sloužilo na ní 1650 členů mužstva a 151 důstojníků.

Do provozu byla Ark Royal uvedena pod velením kapitána A. J. Powera 16. listopadu 1938 a stala se vlajkovou lodí hlavních sil britského královského loďstva. A brzy dokázala, že si toto prestižní místo zaslouží. Třebaže její kariéra na světových námořních bojištích byla poměrně krátká, stala se jednou z nejslavnějších lodí celé druhé světové války. 

V boji od samého začátku

Po německém napadení Polska a následném britském vyhlášení války Německu zasáhla Ark Royal téměř okamžitě do bojů a v prvních námořních bitvách byla mimořádně úspěšná. Letouny startující z její paluby pomohly potopit ještě na podzim 1939 první německou ponorku (U-39) a její letadlo také sestřelilo také první německý letoun; do leteckého souboje se její stíhací flotila dostala ostatně prakticky okamžitě po vstupu Británie do války, dlouho předtím, než vypukla bitva o Británii. 

K první letecké bitvě letounů z Ark Royal došlo poté, co loď zachytila ráno 14. září volání o pomoc britské obchodní lodi SS Fanad Head. Tu napadla německá ponorka U-30 a ještě předtím, než k ní dorazila vzdušná posila z Ark Royal, ji výstřely před příď donutila k zastavení a kapitulaci. Kapitán ponorky poté nechal nasednout osazenstvo Fanad Head do záchranných člunů a vyslal na její palubu demoliční četu, aby loď potopila za pomoci náloží odpalovaných na dálku.

V té chvíli se objevil první ze tří strojů Blackburn Skua a vrhl se na ponorku. Bohužel, právě v tento okamžik se projevilo jeho morální zastarávání, jež se týkalo i jeho výzbroje. Konkrétně lehkých pum Cooper, pamatujících ještě první světovou válku, jejichž roznětky často selhávaly. Když je Blackburn shodil na ponořující se ponorku, explodovaly okamžitě po dopadu na hladinu a jejich střepiny zasáhly namísto německého plavidla samotný letoun. Vyvolaly požár, kvůli němuž se posádka musela pokusit o nouzové přistání na vodu. Přežil je pouze pilot, kterého zajala ponorka.

Ani zbývajícím dvěma letounům se nevedlo o moc lépe. Jednomu z nich se přihodila přesně táž nehoda jako jeho prvnímu kolegovi, tedy to, že ho do moře srazil předčasný výbuch vlastních pum. Pokus o nouzové přistání přežil opět pouze pilot, jenž následoval svého kolegu do zajetí. Druhý letoun se sice po svržení svého nákladu dokázal vrátit na palubu Ark Royal, ale ponorku nezničil a ukázalo se, že i jej zasáhly střepiny z vlastní munice - naštěstí ne fatálně.

K památnému sestřelu prvního německého stroje, konkrétně průzkumného hydroplánu Dornier Do 18, pak došlo 26. září 1939. Ark Royal se v té době účastnila vyprošťovací operace určené k záchraně ponorky Spearfish (Marlín), která uvízla na útesech. Létající člun Dornier Do 18 na záchrannou flotilu zaútočil, načež se proti němu zvedla z paluby Ark Royal opět trojice letounů Blackburn Skua. Němec začal prchat, ale skupina ho pronásledovala a ve vzájemné spolupráci poslala pod vodu.

Později se ukázalo, že šlo o vůbec první potvrzené vítězství britských letadel nad strojem Luftwaffe během druhé světové války (existují sice ještě dva další nárokované sestřely, k nimž došlo již před tímto datem, ale ty se nepodařilo po válce ověřit v německých záznamech). 

Bitvy s Němci i s vichistickými Francouzi 

Během zhruba následujícího roku a půl, od října 1939 do března 1941, se Ark Royal účastnila mnoha hlavních operací v Atlantiku a ve Středozemním moři. V prosinci 1939 byla loď poslána do Jižního Atlantiku, aby se podílela na pátrání po německé pancéřové lodi Admiral Graf Spee, které Britové posměšně přezdívali "kapesní bitevní loď". Toto plavidlo nakonec našla skupina tří britských křižníků Ajax, Achilles a Exeter a v boji je poškodila natolik, že se muselo uchýlit do neutrálního Montevidea k opravám. Když mu vypršela lhůta k opuštění přístavu, nechal je kapitán vyhodit do povětří a sám se zastřelil. Posádka skončila do konce války v internaci v Argentině.

Ark Royal se pak podílela na jaře 1940 na námořní bitvě o Norsko, které sice Němci (po předchozím obsazení Dánska) i přes spojeneckou pomoc nakonec dobyli, ale německé hladinové loďstvo v ní utrpělo těžké ztráty - přišlo o jeden těžký křižník, dva lehké křižníky a deset torpédoborců, které byly potopeny, a poškozeny byly i další německé lodě. 

Po pádu Francie na konci června 1940 se Britové začali obávat, že se Němci nebo jejich noví spojenci Italové zmocní francouzské válečné flotily a použijí ji proti Británii, proto velení britských vojenských sil rozhodlo, že všechny francouzské lodě nacházející se mimo francouzské přístavy budou "neutralizovány".

Největší francouzská eskadra kotvila v alžírském přístavu Mers-el-Kébir. Velel jí vichistický admirál Marcel Gensoul, který dostal od Britů na vybranou: buď s nimi spojí síly a přepraví své lodě do přístavů v Británii nebo v Západní Indii, nebo odpluje do některého z amerických přístavů a nechá se tam odzbrojit, anebo celou eskadru sám potopí. Gensoul, jenž si myslel, že Britové blafují, rozčileně zamítl všechny tři alternativy a začal se chystat k boji. A Britové udeřili.

Na vichistické loďstvo zaútočila nejen Ark Royal, ale i další tři bitevní lodi, dva lehké křižníky a jedenáct torpédoborců. V boji zahynulo celkem 1300 francouzských námořníků. Šlo o první bojové střetnutí mezi Anglií a Francií od bitvy u Waterloo. Do boje s Francií se pak Ark Royal dostala v témže roce ještě jednou, když se v září zúčastnila zničení další francouzské flotily u Dakaru. 

Hon na Bismarck

Svou nejslavnější bitvu svedla Ark Royal v květnu 1941 v Atlantiku, kdy sehrála klíčovou roli při zničení největší chlouby německého námořnictva, bitevní lodi Bismarck, který byl zlikvidován hned při své první plavbě.

Akce začala, když Bismarck vyplul v doprovodu nového těžkého křižníku Prinz Eugen 18. května 1941 z baltského přístavu Gotenhafen (dnešní Gdyně v Polsku) směrem do Norska, aby se následně přemístil do Atlantiku, kde měl začít napadat spojenecké konvoje.

Obrovitý Bismarck měl výtlak 41,7 tisíce tun a byl vybaven osmi děly ráže 381 milimetrů. Po vyplutí na něm vztyčil svou vlajku viceadmirál Günther Lütjens, který byl pověřen taktickým velením celého uskupení.

Když lodě zamířily k Dánskému průlivu, všiml si jich britský průzkum a na londýnském velení admirality Královského námořnictva se rozezněl poplach. Británie okamžitě začala shromažďovat všechny dostupné síly k tomu, aby pyšnou německou loď potopila ještě dříve, než se k nějakému konvoji vůbec přiblíží.

Jako první vypluly Bismarcku v ústrety bitevní křižník Hood, nová bitevní loď Prince of Wales a šest torpédoborců, které opustily námořní základnu ve Scapa Flow 21. května. Další den je následovaly bitevní loď King George V, bitevní křižník Repulse, letadlová loď Victorious, pět křižníků a sedm torpédoborců.

Bojový lodní Svaz H, k němuž v té době patřila také Ark Royal, se připojil k honbě za Bismarckem navečer 23. května. Síť kolem německého monstra se pomalu uzavírala. A byla to právě letadla z Ark Royal, kdo mu nakonec zasadil rozhodující ránu.

Dne 26. května 1941 zahlédli Bismarck piloti dvou průzkumných letounů Swordfish ("mečoun") z Ark Royal, kteří neprodleně informovali mateřskou loď. Dalších 10 pátracích letounů se pak pilně po celý den staralo o to, aby se jim nacistický obr neztratil z dohledu. Jenže britské bitevní lodě, jimž piloti hlásili polohu Bismarcku, nestačily s německým konkurentem držet krok. Vyřídit ho mohly jedině torpédové bombardéry z Ark Royal.  

K útoku došlo druhý den ve dvou vlnách. První, která byla zahájena v půl třetí odpoledne, bohužel skončila nešťastnou "přátelskou palbou", protože 14 bombardérů Swordfish zaměnilo ve vlnách Bismarck za britský křižník Sheffield, jehož signál se v Ark Royal nepodařilo dekódovat. Svůj omyl si piloti uvědomili teprve poté, co už svrhli 11 torpéd do vody. Žádné z nich ale šťastnou shodou okolností loď nepoškodilo - na vině byla opět technická závada, tentokrát selhání magnetických odpalovačů. Pro jednou pracovala technická chyba naštěstí pro spojence. Sheffieldu se nic nestalo, a jedinou britskou újmou tak byl psychický otřes pilotů.

Deset minut po sedmé večer odstartovala druhá útočná vlna, jíž se zúčastnilo dokonce 15 bombardérů. Tentokrát už našly správný cíl. Přestože se stmívalo a houstnoucí tma znemožňovala koordinovanou akci, začaly krátce před devátou večer shazovat na Bismarck torpéda. Bitevní loď se bránila a několik "mečounů" dostalo zásah. Žádný ale nebyl sestřelen. Všechny se nakonec vrátily k mateřské lodi, ale jejich škody byly značné - tři stroje havarovaly při přistání, další byly nezvratně poškozeny, jedno letadlo mělo v trupu a v křídlech 175 děr po zásazích. Jejich posádky byly skleslé - měly pocit, že nezpůsobily Bismarcku žádné škody.

Skutečnost však byla přesně opačná. Je pravda, že většina selhávajících torpéd opět nezabrala a Bismarck zasáhla pouze dvě, z nichž jedno navíc nenadělalo žádné velké škody. Úplně jinak se to ale mělo s torpédem druhým; to zasáhlo záď, poškodilo lodní šrouby a především Bismarcku úplně zničilo kormidelní zařízení a zablokovalo jeho kormidlo, takže se loď nedala ovládat.

K místu se mezitím přiblížily další britské bitevní lodi a zahájily palbu. Neovladatelný Bismarck však ještě stačil předvést, co umí. V několikahodinové bitvě na něj bylo vypáleno neuvěřitelných 2800 granátů, přestál na 300 leteckých útoků a obdržel čtyři až dvanáct torpédových zásahů. Teprve poté se potopil. 

Poslední střetnutí

Potopení Bismarcku Ark Royal proslavilo a udělalo z ní jedno z nejoblíbenějších plavidel britské válečné propagandy. Začátkem podzimu 1941 tak byla zapojena do sponzorského programu "týdny válečných lodí", v němž mohla britská města "adoptovat" na týden válečnou loď za sponzorský příspěvek na válečné úsilí, získaný z úspor svých občanů.

Dne 4. listopadu adoptovalo město Leeds pro první únorový týden právě Ark Royal s tím, že se zavázalo, že na to uspoří tři miliony liber (kolem devíti milionů liber v dnešní hodnotě). Měla to být velká sláva, Ark Royal se jí však už nedočkala.

Když se 13. listopadu 1941 vracela v doprovodu další bitevní lodi z bojové operace u maltského pobřeží, všiml si jí Friedrich Guggenberger, velitel německé ponorky U-81. Jeho plavidlo bylo od obou britských lodí hodně vzdáleno, přesto však neváhal a odpálil v jejich směru čtyři torpéda.

Ark Royal zasáhlo jen jedno jediné, jeho exploze však byla fatální. Toto jediné torpédo zasáhlo pravobok a vybuchlo přímo pod nástavbou uprostřed lodi. Výbuch zabil jednoho námořníka a vytvořil v lodním trupu čtyřicet metrů dlouhou a devět metrů širokou díru. Během několika minut se Ark Royal těžce naklonila na pravobok.

Následujícího rána, 14. listopadu 1941, se Ark Royal přes veškerou snahu britského námořnictva o její záchranu převrátila a potopila. Její posádku v počtu 1487 mužů naštěstí zachránil torpédoborec HMS Legion, který je převzal na svou palubu a dopravil do Gibraltaru.

Osud Ark Royal dojal obyvatele Leeds natolik, že si přislíbili vybrat do prvního únorového týdne ne tři, ale pět milionů liber - a tento cíl ještě bezmála dvojnásobně překonali. Konečná částka činila 9 301 293 liber (kolem 30 milionů liber v dnešních penězích).