Kdy jste se jako Novozélanďan doslechl o okupaci Československa poprvé?
Pražské jaro a následná invaze se udála, když mi bylo pět let. Televizní zpravodajství 
z té doby mi utkvělo jako koláž obrazů z války ve Vietnamu, okupace Československa, protestů v Paříži, protiválečných demonstrací v USA 
a policejních zásahů. I když šlo o různé události, vždy stála v popředí touha po svobodě proti rozličným formám útlaku.

Jak jste narazil na snímek, který se ocitl přebalu alba?
Koncem 80. let jsem pracoval v archivu zdejších novin New Zealand Herald. Jednou 
z mých povinností bylo vyřazování příliš starých nebo poškozených fotografií. Snímky použité na aktuálním albu pocházejí právě odtud. Přední strana zachycuje výjev z Československa z roku 1968, zadní je z Vietnamu z téhož roku. Obrázek z Československa 
a související události mě vždycky určitým způsobem fascinovaly, ale musím přiznat, že obraz je upravený. Novozélandské noviny totiž ve skutečnosti pro dramatičtější efekt na snímek přidaly plameny.

Proč jste s jeho použitím čekal až do letošního roku?
Zdálo se mi, že ta fotografie dobře ilustruje texty, které jsem zrovna psal – i když se vztahují například k dění 
v Sýrii a dalším aktuálním místům světových konfliktů. Zaobíral jsem se tím, jak lidé pokračují v boji za svobodu bez ohledu na množství obětí. Psal jsem o tom, jak je důležité pamatovat si smrt každého člověka, který položil život, když se vzepřel násilnostem despotických režimů, a o tom, jak lidé zodpovědní za vraždy musejí být pohnáni před spravedlnost.

Nahrávka se jmenuje Armed Courage (Ozbrojená odvaha – pozn. red.). Souvisí to nějak 
s výjevem na obalu?
Celý ten obraz ve mně vyvolává pocit odvahy – na první pohled zranitelní a bezbranní lidé stojící tváří v tvář maximální státní moci jsou ve skutečnosti vyzbrojeni ideály 
o svobodě a demokracii, pro které stojí za to bojovat. Název alba je poctou těmto lidem. Zároveň je ale jméno celé desky také složenina názvů dvou stran této nahrávky.