Byla noc 5. září 1945. Do potemnělé redakce kanadského deníku Ottawa Journal, sídlícího v kanadském hlavním městě Ottawa, vešel mladý muž a oslovil nočního editora Chestera Frowdeho. "První slova, která řekl, zněla: Je to válka. Je to Rusko," prohlásil později Frowde.

Připustil, že nejdřív podivnému návštěvníkovi nerozuměl. Válka přece skončila a Sovětský svaz v ní patřil mezi vítězné spojence, nikoli protivníky. Muž ale sáhl pod košili a začal před šokovaným novinářem vytahovat jeden dokument za druhým. Celkem jich tam měl nastrkáno 109.

Rusové chtějí bombu

Informace, jež byly v těchto papírech a složkách obsaženy, prokazovaly, že už během druhé světové války fungoval v Kanadě okruh špionů pracujících pro Sovětský svaz. Zahrnoval úředníky, vědce, dokonce i člena kanadského parlamentu. A snažil se získávat informace zejména o severoamerických technologiích, včetně vývoje atomové bomby.

Oním mužem, který tak zaskočil novináře při noční službě, byl Igor Gouzenko. Během války působil na sovětském velvyslanectví v Ottawě jako šifrant a kódoval komunikaci s Moskvou.

Zdroj: Youtube

V roce 1945 dostal rozkaz k návratu do Sovětského svazu, ale rozčarovaný domácím politickým vývojem a okouzlený životem na Západě se rozhodl zběhnout. Několik týdnů plánoval svůj útěk a současně kradl utajovaný materiál, aby se měl druhé straně čím zavděčit.

"Během asi půl měsíce jsem studoval materiály, abych vybral ty nejlepší, které by odhalovaly operativní práci. Telegramy, které jsem plánoval vzít s sebou, jsem si označil ohnutím jednoho rohu," popsal později svou metodu.

Sověti zintenzivnili svůj zájem o americkou atomovou bombu po prvních zprávách o americkém jaderném programu a zejména po svržení dvou atomových bomb na Japonsko.

Dne 20. srpna 1945 byl vytvořen Zvláštní výbor pro řešení jaderných problémů, do jehož čela byl jmenován šéf Stalinovy tajné služby NKVD Lavrentij Berija. Výbor podléhal přímo politbyru komustické strany a soustředil ve svých rukou veškerý výzkum i výrobu související s nukleární fyzikou - a také řídil sovětské atomové špiony. A právě jejich jména a způsob jejich náboru bylo to hlavní bohatství, které nyní Gouzenko přinášel. 

Noc s pistolí

Frowde ho po překonání prvotního překvapení poslal na policii, ale té Gouzenko úplně nedůvěřoval. Zamířil raději ke kanadskému ministerstvu spravedlnosti, to ale bylo v noci zavřené. Následujícího rána se do deníku vrátil a tentokrát si promluvil s reportérkou Elizabeth Fraserovou. V poledne už o všem věděla kanadská vláda i premiér William Lyon Mackenzie King.

Pro toho to byl šok. Kanada se právě chystala k mezinárodnímu jednání za účasti Sovětského svazu, Británie, Francie a Spojených států, kde se mělo diskutovat o mírovém budování poválečného světa. King se právem obýval, že tahle věc mezinárodní vztahy poškodí.

"Bylo to jako bomba, větší než všechny ostatní. Člověk nemohl říci, jak vážné to bude a kam až to povede," napsal později King.

Gouzenko ještě téhož dne požádal o kanadské občanství, ale nedostal azyl hned, protože Kanaďané nevěděli, zda nemají co činit se sovětským provokatérem nebo dvojitým agentem. A sovětské velvyslanectví ho začalo hledat, protožé si všimlo jeho nepřítomnosti. To byla nebezpečná situace. 

Gouzenko se proto v panice uchýlil i s rodinou na noc k sousedům, aby ho Sověti nemohli dopadnout doma. Podle některých pramenů si vynutil vstup namířenou pistolí.

Těsně před půlnocí 6. září skutečně vnikli do jeho bytu čtyři sovětští agenti, kteří hledali jak jeho, tak případné uniklé dokumenty. Brzy je však konfrontovala kanadská policie, kterou přivolali právě Gouzenkovi sousedi. Teprve v následujících dnech nabídla kanadská vláda sovětskému špionovi i jeho rodině azyl.

Všechny pochytejte

Následovala pětiměsíční utajovaná akce. Gouzenko odhalil spojencům jednak snahu sovětské inteligence dostat se k informacím o jaderném výzkumu a výrobě atomové bomby, jednak techniku vysazování spících agentů. Kanadské orgány nyní všechny jeho informace rychle prověřovaly a vyšetřovaly podezřelé uvedené v dokumentech. Většinou šlo o úředníky různých institucí. V únoru 1946 byli sovětští špioni zatčeni.

Samotný Igor Gouzenko se po zbytek života držel stranou veřejné pozornosti, jen v roce 1968 vystoupil v jednom televizním rozhovoru televizní stanice CBC, kde s hlavou zakrytou bílou kápí objasnil celou svou roli. Jeho aféru dnes historici označují za spouštěcí událost studené války.