„Byl jsem zničený. Simon měl jít na univerzitu a zdálo se, že mu vše vychází podle představ,“ uvedl Paul.

Pravý důvod, proč se nakonec chlapec rozhodl sáhnout si na život, zůstal zapsán v dopise na rozloučenou. K sebevraždě se odvážil poté, co zhlédl internetové vyhledávače a nalezl tam nespočet návodů na bezbolestné ukončení života.

Experti bijí na poplach, že se zvyšuje počet sebevražd, které jsou inspirované návody na „bezbolestnou smrt“ uveřejněnými na internetu.

Britští vědci zjistili, že pokud zadají ve vyhledávačích světových portálů heslo „I want to kill myself“ (Chci se zabít), zobrazí se jim podstatně větší počet odkazů na stránky ponoukající k sebevraždě než na ty, které by před ní varovaly.

Chybí vhodný zákon

Británie totiž postrádá zákon, jenž by přímo zakazoval propagaci sebevražd na internetu. Zákon z roku 1961 říká, že je ilegální navádět k sebevraždě nebo s ní lidem pomáhat.

Obžalován může být ale pouze ten, u něhož bylo prokázáno, že o připravované sebevraždě věděl a podílel se na ní.

Britské ministerstvo zdravotnictví sice uvažuje o zpřísnění zákona, obává se ale, že „vyčištěním“ britských serverů od nebezpečných návodů nic nezmůže, jelikož ve světových vyhledávačích zůstanou nadále.

Britští provozovatelé internetových služeb se navíc nechali slyšet, že nehodlají zasahovat do priorit, s jakými se zobrazují odkazy na jejich serverech, a že by přístup na stránky stáhli pouze tehdy, pokud by byly ilegální.

„Nahrávky na Simonově počítači ukázaly, že navštěvoval stránky objasňující techniky sebevražd. Byl také pravidelným hostem na internetových diskusích, kde lidé rozebírají, jak se nejlépe zabít,“ řekl BBC Simonův otec.

Psychologové soudí, že návody nebyly přímou příčinou, proč si chlapec vzal život, ale shodují se, že pomocí nich dostal jeho záměr smysl. Lidé, kteří chtějí dobrovolně ukončit život, totiž podle nich většinou tápají, jak to provést.

„Nechtějí cítit bolest. A pokud jim někdo poradí, jak na to, je to hned jednodušší,“ vysvětluje Paul.