"It's the same old theme since 1916," zpívala rozzlobeně Dolores O'Riordanová v legendární písni Zombie irské skupiny Cranberries, v písni, kterou si sama složila a otextovala. "Je to pořád totéž už od roku 1916."

Zpěvačku vedl k jejímu pobouřenému protestsongu, který se stal záhy světovým hitem, vztek nad neustávajícím násilím v severním Irsku, jež konkrétně začátkem 90. let minulého století, kdy píseň vznikla, vedlo ke smrti dvou malých dětí, zabitých při bombových útocích ve Warringtonu v Anglii.

O'Riordanová měla pravdu. Násilí opravdu ovládalo severní Irsko nejméně od jara 1916, kdy britská vláda potlačila irské Velikonoční povstání za nezávislost a popravila jeho vůdce. V roce 1919 vyhlásili přeživší účastníci tohoto povstání nezávislý stát a založili Irskou republiku. Britská vláda to však odmítla akceptovat, což vedlo k irské válce za nezávislost. Její součástí byly i události, k nimž došlo 20. září večer v městečku Balbriggan severně od Dublinu.

Pitka skončila střelbou

Ten večer si britský policejní konstábl Peter Burke s bratrem Michaelem, rovněž sloužícím u policie, zaskočili při cestě do vojenského tábora Gormanston v Balbrigganu na pár skleniček. 

Zdroj: Youtube

Oba muži se v táboře cvičili u tzv. černohnědých neboli Black and Tans - šlo o zvláštní policejní jednotky, zrekrutované často z nezaměstnaných vojáků, kteří se vraceli z bojišť první světové války. Tyto jednotky měly v Irsku pomáhat standardní britské policii, tzv. Royal Irish Constabulary, jež čelila stále častějším a ostřejším útokům ze strany Irské republikánské armády (IRA). Brzy se však samy ukázaly jako problém, protože jejich členové byli často brutální a nedisciplinovaní, rozhodně to nebyla standardní policie.

Bratři Burkeové zašli do irské hospody ještě spolu s několika dalšími černohnědými (uniformám se tak říkalo, protože byly improvizovaně ušity z částí uniforem britské armády v barvě khaki a zčásti z uniforem královské policie). Podle některých zdrojů oslavoval Peter Burke své povýšení na okresního inspektora.

Muži však podcenili to, že ani místní je nevidí nijak rádi. Mezi Black and Tans a štamgasty tak brzy vypukla hádka. Halas zesílil a do hospody se začali sbíhat další Irové z okolí. Mezi nimi i členové IRA. Ozbrojení.

Když muži z IRA uviděli nenáviděné černohnědé uniformy, sáhli okamžitě po zbraních a večerem zaburácely výstřely. Peter Burke byl zastřelen a jeho bratr byl těžce raněn.

Krvavá pomsta

Takový útok jen kousek od svého výcvikového tábora si ostatní muži z Gormanstonu nechtěli nechat líbit. Kolem jedenácté večer se tak do ulic městečka vřítily náklaďáky, jimž seskákalo z korby kolem stovky až sto padesáti černohnědých z tábora. 

"Policisté" začali okamžitě vytloukat okna a výlohy a dovnitř vhazovali louče a zapálené lahve. Vzájemně se hecovali, kdo toho zničí a zapálí víc. Vyloupili a zapálili čtyři hospody, přičemž alkohol, ke kterému se dostali, je ještě posílil v jejich běsnění. Majitele jedné z hospod srazili k zemi pažbou pušky, jeho syna zbili do bezvědomí a ponechali v hořícím domě. Brzy hořely desítky budov, zejména kolem centrální ulice Clonard Street. 

Lidé z městečka, muži ženy i děti, začali utíkat do polí, mnohdy si s sebou stačili vzít jen to nejnutnější. Když se po noci plné hrůzy a teroru vrátili, zjistili, že 49 domů lehlo popelem. Mezi nimi i místní továrna na punčochové zboží Deeds & Templar, která ve svých prostorách zaměstnávala 130 dělníků a dalších 180 lidí pro ni šilo z domova.

Noc však ještě nekončila, a vyvrcholila stejně hrůzně, jako začala. Když se černohnědí dostatečně vyřádili, chytili dva místní muže, mlékaře Seana (podle jiných zdrojů Johna) Gibbonse a holiče Seamuse (či Jamese) Lawlesse a odvekli je do městských policejních kasáren. Tam začali oba své zajatce krutě mučit a bít a nezastavili, dokud je oba bajonety neubodali k smrti.

Když zjistili, že ani jeden z mužů už opravdu nikdy nic neřekne, vyhodili jejich těla na ulici Quay Street nedaleko kasáren. Jejich provinění? Podle listu The Guardian byli oba činní v místním praporu IRA, jeden mu velel, druhý byl údajně tajemník organizace.

Světová veřejnost reaguje

Incident v Balbrigganu si získal velkou mezinárodní pozornost, mimo jiné proto, že toto městečko leží tak blízko největšímu irskému městu Dublin. Šlo o první takto zuřivou odvetu oficiální britské ozbrojené složky, což vedlo k tomu, že část britské společnosti začala vládní politiku v Irsku zpochybňovat.

Dva dny po vypálení Balbrigganu navíc britské síly předvedly podobně brutální zásah v nedalekém hrabství Clare. Opět vypálily řadu domů a v pouličních bitkách zemřelo pět civilistů. K černohnědým se začala hlásit řada mladých britských rekrutů toužících "rozdat si to s Iry".

Labouristická opozice začala požadovat nezávislé vyšetřování celého incidentu a nařkla vládu, že její policejní síly provádějí politiku vojenského terorismu, zrazující nejen demokratické principy, ale odporující "nejlepším tradicím britského lidu". 

Šéf britské vlády pro Irsko Hama Greenwood ale vyšetřování odmítl. Prohlásil, že armáda i policie musí vědět, že za nimi britská vláda a občané stojí. Britský parlament se postavil také proti. Labouristé se proto rozhodli zřídit vlastní komisi a zareagovaly i Spojené státy, které ustavily komisi pro vyšetření životních podmínek v Irsku.

Ani IRA se nedala a později zajala a popravila jednoho britského vojáka, který se podle ní podílel na nočním vypálení Balbrigaanu. Násilí zplodilo další násilí a nedalo se utišit. Vztahy Británie, Severního Irska a Irské republiky dodnes nejsou úplně klidné a každá jiskřička hrozí zažehnout v tomto regionu nový plamen.