V 80. letech minulého století vystupňovala Irská republikánská armáda (IRA) svůj ozbrojený odpor vůči britské vládě a začala k útokům používat podomácku vyrobené minomety. Kromě útoků na britské cíle v Severním Irsku se navíc pokusila přenést bitevní pole do Anglie, včetně jejího ekonomického, společenského i politického srdce, tedy hlavního města Londýna.

Útok na premiérku

V hledáčku IRA se v té době ocitla také britská premiérka Margaret Tchatcherová, již IRA nenáviděla. V roce 1984 se ji pokusila zlikvidovat časovanou náloží, propašovanou do londýnského hotelu Brighton, v němž se měla uskutečnit celostátní konference Konzervativní strany.

Tchatcherová měla během konference v hotelu své apartmá a IRA ukryla bombu do jednoho z pokojů, jenž se nacházel nad tímto budoárem o několik pater výš.

Dne 12. října šest minut před třetí ráno bomba opravdu vybuchla. "Železné lady", jež byla v pokoji a ještě pracovala, tu noc zachránila život kvalitní práce viktoriánských stavbařů - přestože exploze vyrazila obrovskou díru do hotelové fasády a způsobila zhroucení pětitunového komínu, hotel sám se nezřítil a zůstal stát. V premiérčině pokoji výbuch poškodil koupelnu, pokoj ani ložnice však zasaženy nebyly a Tchatcherová s manželem vyvázli bez zranění.

Atentát měl ale i přesto tragické následky, protože bylo zabito pět lidí. Britská vláda odpověděla tvrdě. Hlavní strůjce bombového útoku Patrick Magee byl po několika měsících dopaden a v roce 1985 odsouzen na doživotí (v roce 1999 však byl předčasně propuštěn na základě takzvané Velkopáteční či Belfatské dohody, která ukončila třicetiletý konflikt v Severním Irsku vytvořením systému devolvovaného vládnutí v rámci Spojeného království).

Úder na Londýn

Sekundárním dopadem irských útoků na Londýn bylo posílení ochrany londýnské ulice Downing Street a zvláště pak adresy Downing Street 10, která je oficálním sídlem hlavy britské vlády. V roce 1988 zde přibylo policejní strážní stanoviště a na koncích ulice vyrostly bezpečnostní brány. 

IRA se však ani přes tato bezpečnostní opatření nehodlala svého záměru zaútočit přímo na vládní sídlo vzdát. Obvyklý způsob - umístit časovanou nálož do osobního auta, a to pak zaparkovat co nejblíže plánovanému cíli útoku - tentokrát zavrhla, protože se chtěla vyvarovat dalšího většího množství civilních obětí, jež se ukazovaly z politického hlediska jako kontraproduktivní.

Velení IRA proto nakonec schválilo minometný útok. Plán vypadal tak, že IRA odpálí miny skrz otvor ve střeše pronajaté dodávky proti zadní části premiérského traktu, což jí umožňovalo vyhnout se kontrolám.

Než ale k útoku došlo, britská premiérka v listopadu 1990 nečekaně rezignovala. Irští radikálové tak přišli o svůj stěžejní cíl, nakonec se však dohodli, že budou v přípravách na atentát pokračovat a zaměří se na Tchatcherové nástupce, jímž byl John Major. Aby byl jejich úder co nejúčinnější, rozhodli se provést atentát v době, kdy bude zasedat celá vláda.

Ani semtex neuspěl

Ve čtvrtek 7. února 1991 taková chvíle opravdu nastala. Od rána hustě sněžilo. Člen IRA zaparkoval dodávku Ford Transit asi 180 metrů od Downing Street na křižovatce ulic Horse Guards Avenue a Whitehall a odjel z místa na předem připraveném motocyklu.

Jen o několik minut později si všiml podezřelého vozidla jeden z hlídkujících policistů a zamířil k němu, aby ho prověřil. Bylo osm minut po desáté dopoledne, když útok začal.

Než stačil policista dojít k vozu, odpálil speciální časovač střechou vozu tři minometné projektily proti Downing Street, načež následovala exploze předem nastaveného časovaného zápalného zařízení, jež mělo zničit dodávku a všechny případné stopy uvnitř. Minometnou nálož tvořilo v každém projektilu 20 kilogramů československé plastické trhaviny Semtex, kterou Irům věnoval pravděpodobně libyjský diktátor Muammar Kaddáfí. 

Atentát se však nezdařil tak, jak IRA zamýšlela. Dvě střely dopadly na trávník poblíž britského ministerstva zahraničních věcí a jedna ani nevybuchla. Pouze jeden projektil trefil Downing Street 10, ale ani v tomto případě neopustilo členy vládního kabinetu štěstí; bomba nezasáhla přímo dům, ale vybuchla v zadní zahradě, zhruba třicet metrů od místnosti, v níž se ministři sešli.

Vládní sídlo bylo již v té době vybaveno bezpečnostními okny schopnými odstínit výbuch a rovněž stěny budovy explozi ustály, takže nikdo z vlády nebyl zraněn. Z ostatních lidí v okolí byli zraněni čtyři včetně dvou policistů, šlo však jen o drobnější poranění odmrštěnými úlomky.

Když bylo zřejmé, že je po všem, zareagoval John Major jako klasický britský premiér - s příslovečným anglickým klidem suše prohlásil: "Myslím, že by bylo dobré, kdybychom začali znovu, někde jinde."

IRA svou akci přesto oslavovala, veřejně se k ní přihlásila a deklarovala, že dokud bude Británie držet Irsko, nebude na Downing Street bezpečno. Zopakovat podobný útok se jí však již nepodařilo. Částečně se mu přiblížila pouze akce z roku 2000, kdy sídlo britské tajné služby MI6 zasáhla v noci malá raketa. Způsobila menší poškození v osmém patře, jinak ale k žádným ztrátám nedošlo. K útoku se nikdo nepřihlásil, vyšetřovatelé však podezřívali organizaci Pravá IRA, která se odštěpila od Irské republikánské armády a odmítla se smířit s mírovým procesem.