Volby, jež se na Apeninském poloostrově konaly v neděli a pondělí, redukovaly totiž počet stran, které se dostaly do parlamentu z 26 na šest.
A vítězství v nich slavil Silvio Berlusconi, politik, jehož kabinet přežil v letech 2001–2006 jako jediný třináctileté řádění marginálních politických uskupení.
Berlusconiho nová formace Lid svobod navíc dosáhla zcela přesvědčivého vítězství. V poslanecké sněmovně bude mít pohodlnou většinu 101 mandátů, v Senátu o 38 křesel více nežli opozice.

Vítězství bez velkých slibů

Mediální magnát, jehož majetek odhaduje časopis Forbes na třináct miliard dolarů, letos vyhrál, aniž musel příliš mnoho slibovat. Italové snadno zapomněli na smlouvu s voliči z roku 2001, v níž jim nasliboval hory doly, aby z toho v následujících pěti letech nedodržel takřka nic.
Předchozí kabinet levého středu vedený Romanem Prodim si nedokázal poradit ani s enormním státním dluhem ve výši sto deseti procent HDP, ani s přílivem nelegálních přistěhovalců, ani s hromadami odpadků zamořujícími ulice Neapole.
„Nejenže se vrací do premiérského křesla, vrací se po předvolební kampani, v níž nesliboval žádné zázraky, ani bezbolestnou léčbu nemocné ekonomiky,“ citovala agentura Reuters sloupkaře deníku Corrierre della Sera Massima Franca.
Berlusconi se přesto bude muset spolehnout na více než nespolehlivého spojence. Alespoň v Senátu.
Tam bude jeho vládní většinu zajišťovat pětadvacet poslanců separatistické Ligy severu. Ta opustila Berlusconiho kabinet v roce 1994 a vyvolala tak předčasné volby.
Teď si chce „il cavaliere“ její loajalitu pojistit příslibem dvou ministerských křesel. Ligisté Umberta Bossiho požadují za své služby nový daňový systém a mimořádně tvrdé protiimigrační zákony. S těmi může mít problém současný evropský komisař pro vnitro Franco Frattini, kterému hodlá Berlusconi svěřit post ministra zahraničí.

Rozložení sil v dolní komoře italského parlamentu.