„Levice pro nás mĕla vzdycky vĕtší pochopení,“ říká Alžířanka Marcelle, která v Římĕ studuje. Na živobytí si vydĕlává v jednom z místních hostelů. Marcelle ale patří k tĕm štastnĕjším. Před dvĕma lety se jí podařilo získat italské občanství, a tak mohla dát hlas Demokratické stranĕ Waltera Veltroniho.

„Ony jsou volby?" Je mi jedno, kdo vyhraje, pokud tu budu moci zůstat,“ říká Ahmed, prodavač slunečních brýlí u slavné fontány di Trevi. V zemi je nelegálnĕ a návratu do rodného Tuniska se bojí. „Asi bych se tam jen stĕží uživil,“ vysvĕtluje, co jej v Itálii drží.

Jeho obavy potvrzuje i Marcelle. „Trochu se bojím o své přátele,“ říká. V Berlusconiho uskupení Lid svobody je totiž i Liga severu, nacionalisticky orientované sdružení, které požaduje mimo jiné tvrdý postup vúči ilegálním imigrantům.

Když se Berlusconi v předvolební honbĕ za hlasy pokusil prosadit pro přistĕhovalce volební právo, narazil na tvrdý odpor právĕ ze strany Ligy, která ho donutila od zámĕru urychlenĕ upustit.

„Okolo pĕti procent italské populace v současné dobĕ tvoří legální imigranti,“ říká student Silvio. Počet tĕch nelegálních bude ale podle všeho nĕkolikanásobný. Vĕtšina z toho se přitom koncentruje ve velkých mĕstech. „A jejich obyvatele to nevidí vždy rádi,“ dodává Silvio.

„Je jich tady moc,“ potvrzuje jeho slova dívka, která si nepřála uvést své jméno. „Podívejte kolik Italů nemá práci,“ vysvĕtluje, proč jí přistehovalci, kteří do Itálie pricházejí nejčastĕji ze severni Afriky, vadí.

Berlusconiho předchozí vláda, kterou ukončilo až volební vítĕzství Romana Prodiho v roce 2006, prosadila zákon z dílny předsedy Ligy severu Umberta Bossiho, ktery výraznĕ zhoršil podmínky nelegálních imigrantů. Zdá se, že nyní tento trend bude pokračovat.