I když se počet migrantů přicházejících do Itálie značně snížil, je jedním z hlavních témat volebního klání.

Pravicová koalice 

Druhý nejbohatší muž Itálie a bývalý premiér, 81letý Berlusconi nelegální migranty žijící v Itálii nazval „sociální časovanou bombou připravenou explodovat“ a navrhl jejich masovou deportaci. Muž, který je v politice již 25 let, se však premiérem zatím stát nemůže kvůli svým prohřeškům.

Lídrem Ligy je Matteo Salvini, který se netají přátelstvím s francouzskou krajně pravicovou političkou Marine Le Pen a obdivem k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Jeho slogan zní „Italové na prvním místě“ (prima gli italiani). Do voleb jde společně se stranami Bratři Itálie a Itálie vpřed. Koalice má zatím podle průzkumů podporu 35 procent voličů.

Mezi evropské spojence Salviniho patří i lídr české SPD Tomio Okamura.

Podle jeho straníka Paola Grimoldi by si Itálie měla sama určit, kdo v ní může žít. „Je lepší přijímat imigranty z Ukrajiny nebo Běloruska, jsou to křesťané, nejsou to muslimové, kteří můžou být teroristé,“ prohlašuje populista.

I když lidé mezi migrací a kriminalitu kladou rovnítko, kriminalita v Itálii klesá a země byla zatím uchráněna od teroristických útoků.

Hnutí pěti hvězd

Na vlně anti-imigračního populismu se veze také antisystémové Hnutí pěti hvězd (M5S), které se stále více dostává do zájmu voličů. Prohlašuje, že příliv běženců do pěti let zastaví úplně, neříká ale, jak. Požaduje, aby téměř všechny migranty převzaly ostatní evropské země. 

Politici se tak v bizarní kampani trumfují nesplnitelnými sliby. 

Euroskeptické protestní hnutí obviňuje z problémů Itálie Evropskou unii. Slevilo ale ze svého požadavku na vystoupení z eurozóny. Třetí nejsilnější ekonomiku platící eurem můžou ale populisté ohrozit. Pokud by ji podkopali, ohrozilo by to i Česko, které je na eurozóně ekonomicky závislé. 

Počet přicházejících imigrantů do Itálie od loňského června  poklesl o 70 %. Díky politice EU, prosazenou právě Itálií, jsou ve spolupráci s libyjskými úřady migranti pokoušející se přeplavit se přes Středozemní moře vraceni zpět do Libye. Tuto politiku prosadilo zatím vládnoucí levicová Demokratická strana.

Protestní hnutí, které před devíti lety založil populární komediant Beppe Grillo odmítá dělení na pravici a levici, podobně jako francouzské Vpřed! (En Marche!) prezidenta Emmanuela Macrona. Lídr a kanditát na premiéra Luigi Di Maio ale nedosahuje Macronových kvalit, nikdy nevykonával jiné zaměstnání předtím, než byl ve svých 26 letech zvolen do parlamentu.

Jak píše list The Economist, kampaň M5S vypadala zatím dost amatérsky. Například italský web Il Post si postěžoval, že část programu anti-globalizačního hnutí je „okopírovaný odnikud, včetně Wikipedie“.

Jeden z kandidátů se dokonce chlubil, že zbil rumunského imigranta. Po vlně kritiky ale musel slíbit, že pokud bude zvolen, rezignuje.

„Hnutí M5S má podporu napříč všemi regiony a všemi vrstvami společnosti,“ uvádí politolog Roberto D’Alimonte.

Kandiduje za něj pestrá škála lidí. Univerzitní učitel, veterinář nebo šéf firmy, který si odseděl pár let ve vězení. Hnutí je méně populární mezi staršími lidmi. Vzniklo na severu země, boduje ale hlavně na chudším jihu. Podle průzkumů má šanci získat 28 procent hlasů voličů.

Hnutí vyjádřil podporu i italský trenér českého původu Zdeněk Zeman a italský dvojnásobný olympijský vítěz v plavání Domenico Fioravanti.

Spojenectví levého středu

Ve volbách má šanci i spojenectví levého středu, ve kterém dominuje dosud vládnoucí Demokratická strana v čele s Matteoem Renzi, který před rokem musel z premiérského postu rezignovat. Podporu mu podle průzkumů vysloví asi 30 procent voličů. Podle ekonomů je jediný, kdo nabízí splnitelný a věrohodný program. V případě jejich vítězství by jako předseda vlády spíše pokračoval současný premiér Paolo Gentliony.

Nezaměstnanost přes 10 procent
V roce 2017 sice rostla italská ekonomika nejrychleji za posledních šest let, nezaměstnanost klesla a banky pokročily s restrukturalizací problematického dluhu, situaci lze ale jen těžko označit za “růžovou”. Itálie těží z extrémně silného růstu svých sousedů v eurozóně - ten míří vpřed tempem 2,7 procenta (výkon Itálie je o více než 1 procento nižší). Podle Eurostatu rostla Itálie v závěru minulého roku nejpomaleji ze všech zemí eurozóny. 

Podíl špatného dluhu na celkových úvěrech italských bank zůstává dvouciferný (nejvyšší z celé EU). Vleklá ekonomická krize navíc výrazně zvýšila počet skutečně chudých lidí - pod hranicí absolutní chudoby žije skoro 5 milionů Italů (dvojnásobek oproti před-krizovému období).

K tomu se přidává druhá nejvyšší míra nezaměstnanosti (11,1 %) a třetina mladých lidí bez práce. Itálie je na vrcholu hospodářského cyklu při veřejném zadlužení přes 130 % HDP.

"Potencionální další navyšování státních výdajů a absence reformního úsilí společně se začátkem utahování měnové politiky ECB může vyústit v podobný scénář, který si zažilo Řecko před několika lety s tím rozdílem, že se jedná o řádově větší ekonomiku s dopadem na celou eurozónu potažmo Evropskou unii," myslí si analytik František Táborský z Raiffeisenbank. 

Jasný favorit není

Komentátorka Sabrina Gasparrini pro list The Guardian poznamenává, že italský cynismus, který je typický pro voliče Berlusconiho, pramení z italské historie. Varuje před obrodou neo-fašismu. I když Italové zdědili kolektivní pocit viny z druhé světové války, na krvavé období vlády fašisty Benita Mussoliniho ale velmi rychle zapomněli.

Liga severu má podle ní příchuť fašismu. Před rokem její lídr Matteo Salvini například volal po "masovém vyčištění Itálie, ulici po ulici, sousedství po sousedctví, náměstí po náměstí i za použití síly, pokud bude potřeba".

Volby zatím jasného favorita nemají. "S velkou pravděpodobností žádná z velkých stran nezíská většinu hlasů a skládání vládní koalice může být problematické a zdlouhavé. Demokratická strana bývalého premiéra Renziho pravděpodobně ztratí ve srovnání s předchozími volbami. Naopak posílí pravicová koalice strany bývalého premiéra Berlusconiho a separatistické Ligy Severu," komentuje situaci Jan Bureš z ČSOB.

"Absolutním vítězem však může být Hnutí pěti hvězd, které ale odmítá vytvářet povolební koalice. Bude důležité, jakou sílu získají strany Hnutí pěti hvězd a Liga Severu, které se nejvíce hlásí k vystupování z eurozóny. Paradoxně se však toto téma z předvolební kampaně vytratilo," dodává Bureš.

Poprvé smíšeně

Země také otestuje nový volební systém. Podle nového volebního zákona je třetina křesl (232 křesel) vyhrazena většinovému hlasování  (v okrsku se rozděluje jen jeden mandát, vítězí ten, kdo je získá nejvíce hlasů). Dvě třetiny mandátů (386 křesel) jsou vyhrazeny poměrnému systému (v okrsku se rozděluje více mandátů, vítězí kandidáti stran, které obdrží nejvíce hlasů). 12 mandátů je vyhrazeno pro zámořská území. Může tak vzniknout parlament bez stabilní většiny. Systém také podporuje vznik koalic. Obě komory parlamentu mají podobné pravomoci.

Pro vstup do parlamentu je pro strany nutné získat alespoň tři procenta, pro koalice alespoň deset. Hranice tří procent je nutná i pro stranu v rámci koalice, jinak se propadá celá koalice 

Silvio Berlusconi
Mediální magnát, který vlastní několik vydavatelství předních italských novin po vítězství ve volbách roku 2008 prosadil tzv. zákon Lodo Alfano, kterým znemožnil trestní stíhání premiéra (tedy sebe), prezidenta a předsedů sněmovny a senátu, čímž si dočasně zajistil imunitu. Ústavní soud ale kontroverzní zákon později zrušil. Před soudem stanul více než dvacetkrát. 

Obviněn byl například ze spolčení s mafií, zpronevěry, daňových podvodů a dětské prostituce. Dětské prostituce se týkala aféra "Rubygate", kdy měl sex s nezletilou marockou zpěvačkou Ruby Rubacuori při sexuálních orgiích zvaných "bunga bunga." Odsouzen byl mnohokrát, nikdy ale nenastoupil do vězení. Místo trestu vypomáhá v domově důchodců. Premiérem se proto stát nemůže. Trest mu skončí za rok. Poté, jak oznámil, by se o post premiéra opět rád ucházel.