V oblasti do nynějška zůstávalo jediné místo, kam se lidé nemohli vrátit. „Město Futaba, které bylo dříve považováno za nepřístupné, je posledním, kde byl dosud ještě v platnosti evakuační příkaz. Nyní se přidalo ke zbývajícím deseti zasaženým oblastem, kde byl příkaz zrušen již dříve,“ uvedl mluvčí tamního městského úřadu pro CNN.
Dne 11. března 2011 zasáhlo východní pobřeží Japonska zemětřesení o síle 9 stupňů Richterovy škály, které vyvolalo vlnu masivní tsunami, jež způsobila roztavení jaderné elektrárny a velký únik radioaktivního materiálu. Jednalo se o nejhorší jadernou katastrofu na světě od Černobylu v roce 1986.
Město duchů
Více než tři sta tisíc lidí žijících v blízkosti jaderné elektrárny se po havárii muselo evakuovat, další tisíce tak učinily dobrovolně. Kdysi prosperující obce se proměnily v města duchů.
V následujících letech umožnily rozsáhlé úklidové a dekontaminační práce některým obyvatelům, kteří kdysi žili v bývalé uzavřené zóně, návrat.
Lidé z města Futaba na tuto možnost museli čekat až dosud. Jejich město se mezitím proměnilo k nepoznání. Fotografie z města ukazují prázdné obchody, domy a chrámy, z nichž mnohé jsou poškozené. Mají zřícené střechy či rozbitá okna. Ulice jsou z velké části prázdné. Opuštěná osobní auta i nákladní vozy stojí na poli, pokryté špínou a rzí.
Ve Futabě se nachází například komplex Tokijské elektrárenské společnosti (TEPCO) a železniční stanice. Veřejná zařízení, jako je například nově otevřený městský úřad, mají obnovit provoz příští pondělí.
Dřive prosperující oblast
Před jadernou katastrofou žilo ve Futabě přes sedm tisíc obyvatel. Podle mluvčího obecního úřadu bylo koncem července tohoto roku k pobytu přihlášeno ještě více než pět a půl tisíce lidí. Obyvatelé severovýchodní části Futaby sice mají povolen vstup do města už od roku 2020, ale nesmějí tam bydlet.
V březnu roku 2020 nepřekročila podle odborníků radiace 20 milisievertů za rok. Tato úroveň odpovídá dvěma celotělovým CT vyšetřením a mezinárodní bezpečnostní dozorové orgány doporučují, aby byla limitem ročního vystavení jednotlivce radiaci.
Úřady se na znovuotevření města připravují již od začátku tohoto roku. V lednu spustily program umožňující bývalým obyvatelům dočasný návrat, ale zúčastnilo se ho pouze 85 lidí z 52 domácností. Fotografie z března také ukazují, jak dělníci bourají zřícené stavby a připravují se na jejich obnovu. Zatím však není jasné, kolik lidí se vrátí - a jak dlouho bude trvat, než se město zotaví.
Lidé se vracet nechtějí
Více než osmdesát procent obce označují odborníci jako obtížně obnovitelnou zónu, kde je stále vysoká úroveň radiace. A průzkum provedený v srpnu loňského roku ukázal, že více než dvě třetiny obyvatel se rozhodly nevrátit. Po návratu podle průzkumu touží jen jedenáct a půl procent původních obyvatel.
Samospráva Futaby zatím nemá žádný oficiální časový plán, kdy budou všechny oblasti města plně dekontaminovány. Mluvčí však neztrácí naději a doufá, v přívětivou budoucnost. „Futaba si klade za cíl zvýšit do roku 2030 počet obyvatel na dva tisíce. Příkaz k evakuaci je nyní sice zrušen, ale nemůžeme zatím uvést ani odhadovat konkrétní počet lidí, kteří se vrátí. Samozřejmě bychom si přáli, aby se lidé vrátili, a podporujeme je v tom nejlépe, jak umíme,“ zmínil.
Pokud jsou ostatní japonská města postižená jadernou katastrofou v roce 2011 nějakým ukazatelem, Futabu čeká dlouhá cesta. Dokonce i místa, která příkaz k evakuaci zrušila již před několika lety, se stále potýkají s problémy.
Například někteří obyvatelé vesnice Katsuaro, která leží asi 40 kilometrů od elektrárny a lidem se znovu otevřela v roce 2016, stále čekají na dekontaminaci částí, ve kterých mají své domovy.
Jiní lidé zase mají stále obavy z vysoké radice. Navzdory snahám o dekontaminaci průzkum univerzity Kwansei Gakuin z roku 2020 ukázal, že 65 procent evakuovaných se již nechce do prefektury Fukušima vrátit. Téměř polovina se obává zbytkové kontaminace a rovněž téměř polovina lidí se již usadila jinde.
Havárie japonské jaderné elektrárny Fukušima I společnosti TEPCO v roce 2011 byla nejhorší jadernou havárií od Černobylu v roce 1986, a po ní jedinou další havárií označenou na stupnici INES nejvyšším stupněm 7. Katastrofa vznikla následkem zatopení elektrárny ničivou vlnou tsunami 11. března. Vlnu způsobilo mimořádně silné zemětřesení v oblasti Tóhoku.
Při havárii došlo s velkou pravděpodobností k závažnému poškození tří tlakových nádob reaktoru. Při obnažení paliva v reaktoru vznikal vodík, který byl následně příčinou tří mohutných explozí. Tyto exploze zásadně přispěly k úniku a rozptýlení štěpných produktů, které dočasně učinily okolí elektrárny neobyvatelným a také dočasně ekonomicky znehodnotily široké oblasti jinak velmi úrodné zemědělské půdy.
Příčiny havárie je nutné hledat již v čase před samotnou havárií – nedostatečná připravenost personálu na možné havarijní stavy, zanedbávání připomínek regulačních úřadů, chyby v japonské legislativě týkající se regulačních úřadů. K havárii svojí měrou přispěly i kulturní předpoklady, zejména japonská hierarchie.
Evakuováno muselo být z potenciálně nebezpečného okolí elektrárny z důvodu šíření štěpných produktů přes 150 tisíc lidí. Více než tisíc evakuovaných obyvatel zemřelo kvůli stresu způsobenému evakuací, ať již kvůli pokročilému věku, nebo z důvodu chronických onemocnění.
Ničivá katastrofa tedy odhalila mnoho chyb v přístupu společnosti TEPCO k jaderné bezpečnosti, dále ukázala na roztříštěnost vedení po katastrofě a odhalila nebezpečnou laxnost kontrolních úřadů.
Přesné zdravotní dopady na obyvatelstvo zatím nejsou známé. Z předběžných průzkumů bylo stanoveno, že pouze 1 % obyvatelstva bylo vystaveno záření vyššímu než 10 mSv. Podle článku z časopisu National Geographic zvýšený výskyt rakoviny štítné žlázy u dětí (33 výskytů rakoviny u zhruba 350 tisíců testovaných dětí) nemusí být nutně spojen s havárií na Fukušimě, ale může být důsledkem přísných zdravotních prohlídek, jež jsou prováděny v reakci na havárii.
Podle dostupných informací trápí evakuované obyvatele spíše psychické než fyzické problémy – například v městečku Hirono, jež leží nedaleko Fukušimy, trpí až polovina obyvatel posttraumatickým stresovým syndromem.
V dubnu a říjnu 2014 a v září 2015 byla rozloha uzavřené zóny mírně omezena a vláda dovolila obyvatelům vrátit se zpátky do svých domovů.
