Reformy dnes odhlasovala dolní komora parlamentu, horní komora tak učinila již v pátek. Zákonodárci tak otevřeli cestu k odchodu Berlusconiho a vytvoření nové vlády "národní jednoty". Ta má realizovat schválený program hlubokých reforem, které zasahují důchodový systém, pracovní právo a celou státní správu a mají vrátit důvěru v italskou ekonomiku.

Berlusconi, který odhlasováním reforem podmínil svou rezignaci, již svolal na večer mimořádnou schůzku vlády. Hned po ní hodlá podle agentur jít složit funkci do rukou prezidenta Giorgia Napolitana.

Očekávaný dnešní odchod 75letého Berlusconiho, který hluboce poznamenal italskou politiku v posledních 17 letech, označují místní i zahraniční komentáře za velkou událost. Berlusconi sám sebe označuje za nejlepšího premiéra novodobé italské historie. Mnoho italských politiků a obyvatel však tohoto tiskového magnáta obviňují, že svou politikou i chováním podkopal důvěryhodnost země.

Předpokládá se, že novým premiérem se z pověření prezidenta Napolitana stane 68letý bývalý eurokomisař Mario Monti, se kterým Berlusconi dnes poobědval. Podle Reuters by nová vláda měla být oznámena v neděli večer, nejpozději v pondělí dopoledne. Jednání politických stran o sestavení vlády ale provázejí spory, především kvůli obstrukcím dosavadních členů koalice z řad nacionalistické Ligy severu a Berlusconiho pravicové strany Lid svobody.

Prezident dnes dopoledne vyzval místní politiky, aby dali přednost národním zájmům před svými partajními a místními ambicemi. "Všechny politické síly se musejí chovat zodpovědně," prohlásil Napolitano, jehož země zažívá hlubokou ekonomickou a finanční krizi a je pod silným tlakem zahraničních partnerů.
Americký prezident Barack Obama, jeho francouzský protějšek Nicolas Sarkozy a šéfka Mezinárodního měnového fondu (MMF) Christine Lagardeová uvítali poslední vývoj v Itálii a vyjádřili naději, že nová vláda bude vytvořena brzy. Především Lagardeová přitom již vyslovila podporu předpokládanému novému italskému premiérovi Montimu.


Silvio Berlusconi mistrně propojil svět politiky a médií

Jen málokterý politik zvládal pohyb po minovém poli italské politiky s takovou bravurou jako premiér Silvio Berlusconi. I přes řadu soudních sporů a nespočet skandálů se jeho pozice dlouho zdála neotřesitelnou. Po dnešním hlasování parlamentu jsou však jeho dny v čele vlády u konce. I tak je Berlusconi nejdéle sloužícím předsedou italské vlády od druhé světové války.
Křeslo pod kdysi nejpopulárnějším italským politikem se začalo kymácet v průběhu loňského roku. Podstatnou úlohu v tom sehrála hospodářská a dluhová krize, která italskou vládu přinutila sáhnout k některým nepopulárním opatřením. Nemalá část obyvatel je také unavena nekonečným seriálem soudních procesů, v nichž kontroverzní premiér čelí obviněním z hospodářských deliktů či z pohlavního styku s nezletilou dívkou.
Sám Berlusconi si byl poklesu popularity vědom. Letos na jaře se nechal slyšet, že až mu v roce 2013 vyprší řádný mandát, už se asi o znovuzvolení pokoušet nebude. A před několika týdny dokonce list La Repubblica informoval o údajné dohodě mezi premiérem a jeho koaličním partnerem Umbertem Bossim, podle níž měl Berlusconi do konce letošního roku rezignovat.
"Nejsem světec, to všichni chápete," prohlásil Berlsuconi kdysi. A velká část obyvatel mu skutečně byla dlouho ochotna odpustit i to, co by politikovi v jiné zemi spolehlivě zlomilo vaz.
Čím si letos pětasedmdesátiletý Berlusconi dokázal občany podmanit? Populární vysvětlení zní, že tento sebevědomý selfmademan, jenž se neváhá pochlubit svými milostnými avantýrami, ztělesňuje vlastnosti, jež imponují většině Italů. "Podobá se nám, je jedním z nás," napsal o premiérovi italský publicista Beppe Severgnini.
Vysvětlovat premiérovu popularitu pouhým kouzlem jeho osobnosti by ale nebylo dostatečné. Berlusconi je totiž především vlastníkem mediálního impéria, jehož prostřednictvím může účinně působit na veřejné mínění. A do karet mu hrály i poměry na italské politické scéně, kde je opozice rozdělena do několika znesvářených politických subjektů a nebyla schopna postavit proti premiérovi společného vyzyvatele.
Peníze a s nimi související moc získal Berlusconi z podnikání ve stavebnictví, které rozjel počátkem 60. let minulého století. V roce 1978 založil holding Fininvest a těžiště jeho zájmu se přesunulo k médiím. V roce 1980 stál u zrodu první celostátní komerční televize Canale 5 a do svého konglomerátu postupně přidával další stanice a vydavatelství. Kromě médií Berlusconi provozuje také pojišťovací a bankovní firmy a v roce 1986 se dokonce stal majitelem fotbalového klubu AC Milán.
V první polovině 90. let přesedlal z podnikání na politiku. I v ní ho čekala přímo raketová kariéra. Se svou stranou Vzhůru, Itálie (FI) uspěl ve volbách v roce 1994 a stal se premiérem. Funkci předsedy vlády si ale napoprvé dlouho neužil; po sedmi měsících podal demisi, protože z jeho koalice vystoupila Liga severu.
Své druhé volby Berlusconi vyhrál v roce 2001 s koalicí Dům svobody. V dubnu 2005 sice musel vládu rozpustit, ale vzápětí sestavil kabinet nový. V jeho čele stál až do voleb o rok později, v nichž voliči Berlusconiho stranu poslali do opozice. Ale Berlusconi nesložil zbraně a na jaře 2008 se po vyhraných volbách vrátil zpět do křesla premiéra, v němž seděl dosud.
Silvio Berlusconi se narodil 29. září 1936 v Miláně, kde také vystudoval práva. V současnosti je s majetkem odhadovaným na 9,4 miliardy dolarů třetím nejbohatším Italem. V roce 1965 se oženil s Carlou Dall'Ogliovou, s níž má dvě děti - Marinu (1966) a Piersilvia (1968). Druhou politikovou manželkou se v roce 1990 stala Veronika Lariová. V té době již měli tři děti - Barbaru (1984), Eleonoru (1986) a Luigiho (1988).