Prezident Ronald Reagan právě dokončil v hotelu Hilton svůj projev na pracovní schůzi o národní bezpečnosti a ve společnosti tiskového mluvčího Bílého domu a dalších mužů ze svého doprovodu zamířil k autu, zatímco fotoaparáty a kamery okolostojících novinářů dokumentovaly jeho kroky. Bylo krátce před půl třetí odpoledne a nikdo netušil, že oněch pár kroků žádným poklidným nasednutím do vozu neskončí.

Šest ran, čtyři zranění

Z hloučku reportérů náhle vystoupil obtloustlý chlapík, který na rozdíl od ostatních nedržel v ruce ani fotoaparát, ani videokameru, ale šestiranný revolver. A začal pálit. Než ho ochranka strhla na zem a zneškodnila, zasáhl celkem čtyři muže. Včetně amerického prezidenta, jehož chtěl zabít. 

Díky přítomnosti novinářů byl celý pokus o atentát zachycen na filmový i fotografický pás. Střelcem byl čtyřiadvacetiletý John Warnock Hinckley, který svůj revolver Röhm RG-14 vyprázdnil během pouhých tří vteřin. Jako prvního zasáhl tiskového tajemníka Jamese Bradyho, jejž trefil do hlavy. Druhá rána zasáhla do krku washingtonského policistu Thomase Delahantyho a třetí jedno z oken protější budovy. Čtvrtý výstřel schytal do boku agent tajné služby Timothy McCarthy.

Al Capone v policejní služebně v Chicagu po zatčení na základě obvinění z potulky. Označen jako veřejný nepřítel číslo jedna
Soudný den Al Caponeho. Nedotknutelný šéf mafie doplatil na zbytečnou chybu

Pátá a šestá střela trefila prezidentskou limuzínu - tu pátou zneškodnilo neprůstřelné sklo, šestá se ale odrazila od karosérie a vnikla pod podpažím Reaganovi do těla, kde mu přerazila sedmé žebro a uvízla v levé plíci.

Americký prezident však měl při vší smůle vlastně štěstí: zasažené žebro již odražený projektil ještě více zbrzdilo a částečně změnilo jeho dráhu, takže těsně minul srdce.

V té chvíli už úřadovala Reaganova ochranka. Prezidentovi osobní strážci Hinckleyho strhli na zem, kde ho okamžitě přemohli, zalehli a přišpendlili ke zdi, zatímco prezidenta strčil agent tajné služby Jerry Parr rychle do limuzíny, která vyrazila od místa činu.

Jordánský generál a premiér Wasfi Tal, který se stal 28. listopadu 1971 obětí atentátu, spáchaného teroristickou skupinou Černé září
Černé září nevraždilo poprvé na OH v Mnichově. Zvěrstvo předvedlo už o rok dřív

Reagan sice cítil bolest na žebrech, ale v první chvíli si myslel, že je to jen naraženina nebo zlomenina od toho, jak ho Parr hodil do vozu. Po chvíli se mu však začalo dělat špatně a Parr si povšiml, že prezident vykašlává zpěněnou krev, což byla známka zraněné plíce.

Vtipy na sále

Sedmdesátiletý lídr Spojených států se však nevzdával. Ačkoli se mu špatně dýchalo, po příjezdu k washingtonské Fakultní nemocnici George Washingtona vešel za pomoci ochranky vlastními silami dovnitř.

Do historie vstoupily jeho vtípky, které během přípravy na operaci utrousil ke své ženě Nancy a k chirurgickému týmu. Manželce omluvně sdělil: „Zlato, zapomněl jsem se přikrčit“ a na adresu chirurgů poznamenal: „Pánové, řekněte mi, prosím, že jste tu všichni republikáni.“

Ačkoli to nebyla pravda, chirurgové mu to v danou chvíli odsouhlasili: „Ano, dnes jsme tu všichni republikáni.“

Prezident John F. Kennedy s manželkou Jacqueline zdraví členy Brigády 2506, rok 1962
Vražda opředená tajemstvím. USA odtajnily dokumenty o útoku na Kennedyho

Následná operace trvala dvě hodiny. Lékaři při ní vyňali střelu z prezidentovy plíce, načež za pomoci antibiotik zvládli i horečku a dostali prezidenta do stabilizovaného stavu. 

Navzdory svému věku i vážnému zranění se Reagan rychle zotavoval a již další den podepsal na nemocničním lůžku některé zákonodárné listiny. „V nemocnici zůstal asi deset dní. Několik členů vlády se tam zastavilo, ale opravdu jen pár. Přišel Howard Baker (americký senátor a někdejší vedoucí štábu Bílého domu, pozn. red.) a Tip (Tip O'Neill, mluvčí Sněmovny reprezentantů Spojených států, pozn. red.), jimž paní Reaganová povolila výjimku,“ vzpomínal později jeden z jeho osobních strážců (jeho vzpomínky zachytil americký ústav pro politické dějiny Miller Center). 

Už 11. dubna se prezident vrátil zpátky do Bílého domu. Jeho popularita po neúspěšném pokusu o atentát prudce vzrostla a Kongres ho na konci dubna přivítal ovacemi jako hrdinu. V srpnu pak tentýž Kongres schválil Reaganův ekonomický program, do té doby považovaný za velmi kontroverzní.

Hrob Františka Mrázka
Devadesátky oživily slavné kauzy. Jak skončil Mrázek či aktéři orlických vražd

Z následků střelby se dostali i ostatní muži zranění při atentátu, dokonce i mluvčí Brady, který utrpěl po zásahu do oka vážné a trvalé poranění mozku. Devastující a potenciálně smrtelné zranění přesto přežil a zemřel až o více než 33 let později, v srpnu 2014, ve věku 73 let. Jeho traumatizující zkušenost ho nicméně dovedla do řad zastánců větší kontroly zbraní. V roce 1993 schválil Kongres takzvaný „Bradyho zákon“, jenž stanovoval při koupi zbraní pětidenní čekací lhůtu a ukládal povinnost prověřit minulost a poměry potenciálních kupců. Zákon podepsal prezident Bill Clinton.

Pomatený fanoušek

A proč vlastně k pokusu o atentát na Ronalda Reagana došlo? Vysvětlení bylo poměrně bizarní: Hinckleyho zcela chorobně uchvátila herečka Jodie Fosterová a hodlal ji svým činem zaujmout.

Fosterová se v roce 1976, kdy jí bylo teprve čtrnáct let, proslavila rolí dvanáctileté prostitutky Iris ve filmu Taxi Driver (česky Taxikář) režiséra Martina Scorseseho, v němž hrála po boku Roberta De Nira. Ten ve filmu ztvárnil samotářského taxikáře Travise, jenž se snaží vyprostit Iris z péče jejího pasáka Sporta (ztvárněného Harveyem Keitelem), aniž by vnímal, že dívka o to nestojí.

Hinckley tenhle film navštívil nejméně patnáctkrát a s postavou Travise se silně ztotožňoval. Fosterovou se následně vytrvale snažil kontaktovat prostřednictvím dopisů i vzkazů a pokoušel se opakovaně dostat do její blízkosti. Protože herečka na jeho snahy nijak nereagovala, neustále přemýšlel, čím by vzbudil její pozornost. Mimo jiné zvažoval sebevraždu a únos letadla.

Další možnou inspiraci mu mohl poskytnout právě snímek Taxikář, v němž se Travis nakonec pokusí ve snaze chránit Iris zabít amerického senátora a kandidáta na prezidenta. Hinckleyho napadlo udělat totéž s tím, že se tak stane veřejně známou osobností, která už bude herečku zajímat.

Nejdříve začal sledovat prezidenta Jimmyho Cartera, ale když byl v roce 1981 zvolen novým prezidentem Reagan, přenesl svou pozornost na něj.

Nepředstavuje již nebezpečí, řekl soud

Soud shledal v červnu 1981 Hinckleyho nevinným pro nepříčetnost a nařídil mu ústavní léčbu na psychiatrickém oddělení Nemocnice svaté Alžběty ve Washingtonu, odkud byl někdejší atentátník propuštěn v roce 2016, kdy mu bylo jedenašedesát. Soud mu nicméně zakázal doživotně držet zbraň, a stejně tak nesmí už nikdy kontaktovat ani Reaganovy děti, ani další oběti své střelby či jejich rodiny a samozřejmě ani Jodie Fosterovou.

Muammar Kaddáfí s československým prezidentem Gustávem Husákem při oficiální návštěvě Československa v roce 1982
Vytáhli ho za nohy z drenážní roury. Lynč Muammara Kaddáfího byl děsivý a krvavý

Podle soudce Paula L. Friedmana je Hinckley již dostatečně duševně stabilní, a kdyby se kdysi nepokusil zabít amerického prezidenta, byl by zřejmě propuštěn dříve. Hinckleyho duševní stav a případná míra nebezpečnosti byly podle britského deníku Guardian znovu přezkoumány, v roce 2020 a závěr zněl, že muž již nepředstavuje nebezpečí.

Herečka Jodie Fosterová se v roce 1981 vyjádřila k otáze svého pronásledování atentátníkem veřejně celkem třikrát, od té doby však rozhovory na toto téma nepřipouští.

Pokus o atentát na Ronalda Reagana se stal jedním z motivů kasovního trháku Osobní strážce s Kevinem Costnerem a Whitney Houstonovou ze začátku 90. let. Costner v tomto filmu ztvárňuje fiktivního bývalého Reaganova bodyguarda, jenž se vzpamatovává z traumatu nad tím, že se mu nepodařilo atentátu zabránit.