Večer 1. prosince 1934 se měla v leningradském Tauridském paláci konat schůze stranického aktivu, na kterou mířil i první tajemník leningradského oblastního výboru komunistické strany Sergej Kirov, původním jménem Kostrikov (jméno si po vzoru ostatních sovětských vůdců změnil po neúspěšné revoluci v roce 1905). Na aktivu měl přednést zprávu o závěrech předchozího zasedání pléna ústředního výboru v Moskvě, kde se řešilo zejména možné zrušení přídělového systému.

Vražda v postranní chodbě

Kolem čtvrté odpoledne si první tajemník objednal auto a zamířil do leningradské čtvrti Smolnyj, kde se nacházel jednak stejnojmenný palác, sídlo vedení lenigradských bolševiků, jednak Tauridský palác, kde měl večer proběhnout aktiv. Kirov vystoupil u Smolného paláce a vydal se do třetího patra, kde měl pracovnu.

Ve třetím poschodí zabočil z hlavní chodby do vedlejší, vedoucí k jeho kanceláři. Jeho osobní strážce Michail Vasiljevič Borisov si toho nevšiml - podle některých pozdějších svědectví jej kdosi vyrušil tím, že se na něj obrátil nějakou nedůležitou poznámkou. Kirov tak šel vedlejší chodbou sám.

Po Klementu Gottwaldovi byl Rudolf Slánský druhým mužem ve státě. Gottwald byl jeho přítel, přesto ho nakonec obětoval
Generální tajemník Slánský: K jeho zatčení přispěl záhadný dopis Velkému metaři

V protisměru ho minul muž jménem Leonid Va­siljevič Nikolajev. Byl to člen strany a bývalý zaměstnanec lenigradského oblastního výboru. Když přešel kolem Kirova, otočil se, doběhl prvnímu tajemníkovi za záda, přiložil mu k zátylku revolver a vystřelil. Politik byl na místě mrtvý.

Nikolajev pak obrátil zbraň sám proti sobě a pokusil se zastřelit ranou do spánku, ale to už mu znemožnil Borisov, který spolu s několika dalšími lidmi z kanceláří reagoval na první ránu a rychle přiběhl. Společně Nikolajeva zadrželi a odzbrojili. Prvnímu tajemníkovi strany ležícímu na zemi v krvi však už pomoci nemohli.

Začínají velké čistky

Jeho smrt posloužila Stalinovi jako záminka k zahájení tzv. velkých čistek, spojených s vlnou nejhoršího stalinského teroru, která vyvrcholila v letech 1937 a 1938. Mnoho starých bolševiků včetně dalších Stalinových osobních přátel, jako byl například Nikolaj Bucharin, bylo zatčeno, vyloučeno ze strany a popraveno.

Údajná "spoluvina" na Kirovově zavraždění přitom byla jedním z nejčastějších doznání, které ze zatčených jejich vyšetřovatelé vytloukli. Událost vedla k upevnění Stalinovy diktatury a k likvidaci byť jen potenciálních oponentů.

Miroslav Pich-Tůma
Estébácký vrah Pich-Tůma dokázal člověka umlátit. Svůj život skončil sebevraždou

Právě to, jakým způsobem Stalin Kirovovu smrt využil, vedlo k mnohaletému názoru, že Kirovova smrt byla nainscenována na jeho rozkaz, nebo přinejmenším s jeho vědomím.

V této souvislosti často zaznívalo, že i Kirov sám byl Stalinovým soupeřem a konkurentem - při volbě do ústředního výboru v roce 1934 (tedy krátce před svou smrtí) dostal Kirov údajně jen tři negativní hlasy, což bylo nejméně ze všech kandidátů, zatímco Stalin jich obdržel 292, tedy naopak ze všech nejvíc.

V květnu 1945 vítali Koněva v Praze tisíce nadšených občanů oslavujících konec války. Sovětská tajná služba však už v té době začala vyhledávat a odvlékat československé občany, někdejší ruské emigranty
Maršál Koněv: špatný velitel, zároveň ale muž, který si šel tvrdě za svým

V posledních letech se však někteří historici přiklánějí ke stanovisku, že Stalin za Kirovovu smrt odpovědný nebyl. Přestože definitivní odpověď na tuto otázku se asi nedozvíme, může nás k poznání pravdy více přiblížit bližší pohled na to, jakou osobností byl Kirov a jakou jeho bezprostřední vrah.

Kirov - Stalinův pomocník

Sergej Kirov se narodil jako Sergej Mironovič Kostrikov chudé rodině v Uržumu na Urale jako jedno ze sedmi dětí. Přežily ho dvě sestry, ostatní čtyři děti zemřely už v raném věku. Jeho otec byl alkoholik, který rodinu kolem roku 1890 opustil. 

Jeho matka nezvládala rodinu při svém důchodu uživit, proto se malý Sergej ocitl na čas v sirotčinci, byť se s rodinou nadále vídal. V roce 1901 získal s pomocí několika bohatých dobročinných lidí stipendium na průmyslové škole v Kazani, kde získal inženýrský titul. Poté se přestěhoval do města Tomsk na Sibiři, stal se marxistou a v roce 1904 členem ruské sociálně-demokratické dělnické strany. 

Na základě společné agrese proti Polsku obsadila Rudá armáda tehdy polský Vilnius
Před 80 lety Stalin přepadl Polsko. Kreml to i dnes popírá

V roce 1905 se zúčastnil revoluce, byl zatčen, ale později propuštěn. Krátce poté se připojil k bolševikům. V roce 1906 byl zatčen znovu a tentokrát dostal od soudu víc než tři roky vězení. Po propuštění se znovu zapojil do ilegální činnosti a byl znovu zavřen. Někdy v této době si změnil jméno na Kirova.

Po říjnové revoluci v roce 1917 bojoval až do roku 1920 na straně bolševiků v občanské válce. Ve funkci tzv. lidového komisaře byl údajně jedním ze spoluzodpovědných za páchání teroru v této době.

Fotografie z Varšavského povstání. Ulice Krakowskie Przedmieście, záběr ve směru ul. Kopernika ze strany vchodu do kostela sv. Kříže. Část města Śródmieście Północne
Varšavské povstání: Lidé pochodovali po mrtvolách. Kdo uhnul, toho Němci zabili

"Kirov byl vedle Mikojana a Ordžonikidzeho jedním z vraždících komisařů na severním Kavkaze, kde bylo v březnu 1919 zabito víc než čtyři tisíce bolševických odpůrců. Pokud byl buržoa dopaden ve svém bytě ukrytý za vlastním nábytkem, nařídil Kirov jeho zastřelení," uvedl britský židovský historik a spisovatel Simon Sebag Montefiore.

V boji o moc mezi samotnými bolševiky se stal Kirov věrným stoupencem Josifa Vissarionoviče Stalina, za což byl v roce 1926 odměněn křeslem lenigradského prvního tajemníka strany.

Němečtí vojáci bourají spolu s celníky Svobodného města Gdaňsk 1. září 1939 hraniční závoru v Sopotech, oddělující tzv. Polský koridor od zbytku Německa. Koridor zaručoval Polsku přístup k moři a ke gdaňskému přístavu
Palbu opětujeme, řekl Hitler. Před 80 lety vypukla 2. světová válka

Na druhé straně ale projevoval určité tendence k tomu, jednat nezávisle a Stalinovi se plně nepodřizovat. Podle americké historičky Amy Knightové sice Kirov Stalina podporoval, ale kdyby chtěl sovětský diktátor rozpoutat svůj teror v plné síle v Leningradu, postavil by se pravděpodobně proti němu. Navíc pod sebe mohl strhnout v takovém případě i ty, kteří by jinak váhali. 

Určitou roli v tomto lavírování mohlo hrát i to, že Kirov ze svého mocenského postavení hmotně těžil. V jednom z petrohradských muzeí se dochovaly dary od pracujících i od podniků vedoucímu leningradskému tajemníkovi, přičemž část těch darů mohly tvořit i maskované úplatky.

Nešťastný vrah

K poznání celého příběhu je neméně důležité znát i osobnost Kirovova vraha, jímž byl třicetiletý Leonid Vasiljevič Nikolajev. Ani on neprožil moc šťastné dětství. Podobně jako Kirov pocházel z chudých poměrů a otce ztratil už v raném věku. Jeho rodina žila v bídě a on až do 11 let trpěl křivicí, kvůli níž nemohl chodit.

Možná právě kvůli fyzickým omezením, s nimiž se dost natrápil, se často projevoval jako hádavý a obtížně snesitelný společník, byť nebyl kariérně úplně neúspěšný. Jeho dělnický původ mu otevřel cestu do sovětské mládežnické organizace Komosmol a později i do komunistické strany. Díky tomu měl šance na slušně placenou práci, ale kvůli vyvolávání ustavičných sporů si ji neuměl udržet dlouhodobě.

Portrét lady Nancy Astorové od Johna Singera Sargenta z roku 1909
První žena v britském parlamentu inklinovala k fašismu a nesnášela Churchilla

V době před vraždou byl nezaměstnaný, psal zatrpklé stížnosti na různé instituce, stěžoval si na nespravedlnost a stylizoval se do role revolucionáře, který si zaslouží pozornost a péči.

V jeho zášti ke Kirovovi se mohla projevovat také žárlivost. Nikolajev byl ženatý s třiatřicetiletou Mildou Draulovou, která pracovala jako sekretářka v kanceláři oblastního výboru strany, a krátce před vraždou se o ní začalo říkat, že s Kirovem i spí.

Dalibor Vácha připomíná v románu Hranice 1. československý armádní sbor, který pod vedením generála Ludvíka Svobody překročil 6. října 1944 Dukelský průsmyk a vstoupil na čs. území. Na snímku z bojů u Duklu je první pomoc zraněnému.
To bude pěkný bordel! řekl Koněv. Před 75 lety došlo ke krvavé dukelské operaci

Menší a vyzáblý muž bez jakékoli perspektivy, kterým Nikolajev byl, mohl při takových zvěstech snadno propadnout panice, pocitům bezmoci a z nich plynoucí vražedné zášti. Jedním z možných motivů Kirovova zabití tak je i obyčejný lidský spor o ženu.

Následovala odveta

Právě Nikolajevova povaha je jedním z argumentů, proč se někteří historici domnívají, že Stalin za atentátem nestál - těžko lze věřit, že by si on nebo tajné služby vybraly k vykonání takového činu labilního a nevyzpytatelného muže. Na druhé straně Kirovovy smrti okamžitě využil.

Vražda byla interpretována jako spiknutí Stalinových oponentů Grigorije Zinovjeva a Lva Kameněva, sovětských politiků, kteří po Leninově smrti vytvářeli se Stalinem nějakou dobu vládnoucí triumvirát, ale v roce 1928 je Stalin nechal vyloučit ze strany a odstavit od politiky. V roce 1932 se sice do politiky vrátili, ale ne nadlouho. Kirovova vražda umožnila Stalinovi vypořádat se s nimi jednou provždy. Oba byli zatčeni a obviněni z vytvoření teroristické organizace, jejímž dalším vražedným cílem měl být prý sám Stalin.

Viktor Pivovarov (moskevské mausoleum, 80. léta)
Malinký gulag byl teror. Žena se pomazala krví, aby obvinila matku, říká Viktor

Ačkoli žádnou takovou organizaci nezaložili, byli odsouzeni k trestu smrti a popraveni. Zinovjev prý ještě těsně před smrtí vykřikl: "Tohle je fašistický převrat! V Rusku proběhl fašistický převrat!"

Kirov byl pohřben u kremelské zdi na nejvyšší státní úrovni a sám Stalin patřil mezi ty, kteří nesli jeho rakev. Přesné pozadí vraždy se už zřejmě nikdy nedozvíme. Nejpravděpodobnějším scénářem ale zůstává, že šlo o vyšinutý čin labilního a psychicky nemocného člověka, který byl následně cynicky zneužit diktátorem k nastolení absolutní moci.