„Dokumenty ukrývala v plechovkách s jídlem a špionážní zprávy posílala tajnou vysílačkou za pomoci dvou melodií – valčíku a písně z opery Madame Butterfly,“ napsal o Juanitě Castrové britský deník The Guardian v roce 2009 u příležitosti vydání jejích pamětí, nazvaných Fidel a Raúl, mí bratři: Tajné dějiny.

Rehablitovala CIA

V této knize Juanita nejenže odhalila překvapující podrobnosti ze svého špionážního působení, ale také částečně rehabilitovala CIA a její roli, kterou sehrála na Kubě: americká tajná služba totiž čelila mnohaletému zesměšňování kvůli tomu, že se jí ani během půlstoletí trvajícího úsilí nepodařilo castrovský režim svrhnout.

Prezident John F. Kennedy s manželkou Jacqueline zdraví členy Brigády 2506, rok 1962
Krach v Zátoce Sviní a cesta na Měsíc. Kennedy řešil otázku, jak vrátit USA sílu

Přestože se opakovaně pokusila o atentát na Fidela Castra, všechny pokusy selhaly – stejně jako předtím vojenská operace v zátoce Sviní, což bylo vysazení polovojenských jednotek, složených z kubánských emigrantů a vycvičených za peníze z fondu CIA, v roce 1961 v kubánském zálivu s cílem provést vojenský převrat. Akce se však prozradila na samém začátku a skončila krachem.

„Pro špiony, kteří měli v dobách studené války za úkol svrhnout tropického spojence Sovětského svazu, představovala Juanitina spolupráce vzácný úspěch. Kennedyho administrativa schválila řadu pokusů CIA o atentát na Castra i katastrofální invazi exulantů v zátoce Sviní, žádná z těchto akcí ale neměla kladný výsledek. Juanita sice nezastávala v kubánské vládě žádnou vyšší funkci a mělo se za to, že do oficiálních tajemství není zasvěcena, ale jestliže se potvrdí její práce pro CIA a následná emigrace do Spojených států amerických, těžce to naruší pověst impozantní kubánské zpravodajské služby. Odhalení, že CIA podle všeho tahala za nitky a ne jen tleskala, kubánskou vládu pravděpodobně pěkně naštve, jakkoli se to stalo tak dávno,“ řekl k vydání knihy novinářům z The Guardian jeden nejmenovaný západní diplomat v Havaně.

Juanitu mrzelo, když lidé v ulicích oslavovali smrt jejího bratra:

Zdroj: Youtube

Ze stoupenkyně disidentkou

Kdo vlastně byla Juana de la Caridad (Juanita) Castrová Ruzová a jaké pohnutky ji vedly? Narodila se jako čtvrté ze sedmi dětí Ángela Castra a Liny Ruz Gonzálezových. Během kubánské revoluce, která vypukla v roce 1953 a skončila v roce 1959, byla stejně jako ostatní její sourozenci její aktivní stoupenkyní. Svržení diktátora Fulgencia Batisty, podporovaného USA, proto s celou rodinou oslavila a krátce po vítězství revoluce podporovala její sociální programy tím, že sama začala pracovat na zdravotnických klinikách.

Referenční fotografie CIA sovětské balistické rakety středního doletu na Rudém náměstí v Moskvě
Den, kdy světu zahrozila jaderná válka. Karibská krize mohla skončit katastrofou

Velice záhy se však dostala s komunistickými představami svých bratrů Fidela a Raúla do sporu. Vadily jí dvě věci: první byla skutečnost, že nový režim začal prakticky okamžitě popravovat a zavírat své odpůrce. Podle Guardianu dokonce poskytla několika politickým oponentům nového režimu azyl ve svém domě v Havaně. „Vystřízlivěla jsem, když jsem viděla všechnu tu nespravedlnost,“ po letech přiblížila, co vedlo k jejímu vnitřnímu přerodu.

Fidel Castro a jeho muži v Sierra Maestra, 2. prosince 1956Fidel Castro a jeho muži v Sierra Maestra, 2. prosince 1956Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo -

Druhou věcí, která ji obrátila proti Fidelově a Raúlově politice, bylo to, že tato politika poškozovala zájmy jejich vlastní rodiny. Například pozemková a agrární reforma, jíž oba bratři prosazovali, připravila sourozence o rodinný statek o rozloze 87,6 kilometru čtverečního, který zaměstnával asi 400 lidí a produkoval cukrovou třtinu, pomeranče, dobytek a řezivo. Tento statek se i s 26 hlavními budovami stal právním majetkem státu. To se nelíbilo ani Juanitě, ani jejímu bratrovi Ramónovi, jenž dohlížel na rodinný majetek.

Špionkou na Kubě

Se CIA žena navázala kontakt v roce 1963. První spojení jí zprostředkovala manželka brazilského velvyslance na Kubě Virginia Leitao da Cunhaová, která jí v tomto roce domluvila setkání s agentem CIA Tonym Sforzou v Mexiku.

Sforza pracoval na špionážním projektu CIA souvisejícím s Kubou známém jako operace Mangusta a potřeboval pomoc. „Máme na Kubě spoustu chlapů, co pro nás pracují a riskují, že budou odhaleni. Vaším úkolem by bylo je chránit, pomáhat jim s přesunem z jednoho místa na druhé a najít pro ně ubytování v domech, které jsou bezpečné,“ sdělil Sforza Juanitě při konspirační schůzce v hotelu Camino Real v Ciudad de México. „Vaše rodinné vazby by vám také měly umožnit neocenitelný přístup do věznic,“ dodal.

Operace Sandstone. Na atolu Enewetak v Tichém oceánu byla v polovině dubna 1948 zahájena třetí série amerických jaderných testů. Letecký snímek zachycuje okamžik detonace jaderné bomby
Operace Sandstone: Záblesk, pak teplo. USA před 75 lety testovaly novou atomovku

Juanita souhlasila. Domluvila se, že bude mít krycí jméno Donna a informaci o tom, zda má nebo nemá pro CIA zprávu, bude předávat pomocí dvou melodií přehrávaných pomocí krátkovlnného radiového vysílání: jednou z těchto melodií byla madame Butterfly, druhou valčík Fascinación.

Jejím prvním úkolem se stalo propašovat zpátky na Kubu peníze, zprávy a dokumenty z Mexika. Provezla je ukryté v plechovkách s jídlem. Dostala také šifrovací knihu a později získala pro CIA ještě další dva spolupracovníky z řad svých bývalých kamarádů ze školy.

Podle svých slov pracovala pro CIA z čistě morálních důvodů, proto rovnou odmítla účastnit se čehokoli, co by mohlo vyvolat krveprolití, a nenechala si za své služby ani platit.

V exilu

Její jméno ji také pravděpodobně ochránilo před kubánskou kontrarozvědkou, přestože se svými politickými názory před Raúlem ani Fidelem nijak netajila. Možná přece jen zafungovalo rodinné pouto. Když měla v roce 1964 znovu vycestovat do Mexika, Raúl jako tehdejší kubánský ministr obrany její cestu schválil, ačkoli o svéhlavosti své sestry věděl.

Její emigrace a veřejné označení Fidela i Raúla za despoty pak byla propagandistická bomba, která těžce poškodila image kubánské revoluce zejména v latinskoamerických zemích.

Houfnice M110 americké armády skladovaná před transportem v roce 1984. Její varianty měly sloužit k odpalu neutronové bomby W79
Říkali jim smrtící paprsek. Neutronové bomby měly být esem USA, plán ztroskotal

Juanita CastrováJuanita CastrováZdroj: Wikimedia Commons, Bichin01, volné dílo„CIA považovala Juanitu za úspěšnou a zvlášť poté, co odešla z Kuby, s ní byla velmi spokojená. Byla to velmi otevřená žena a na svých cestách po Latinské Americe hrála zásadní propagandistickou roli. Měla velký vliv třeba na volby v Chile v roce 1964,“ uvedl pro The Guardian Brian Latell, bývalý analytik CIA a autor knihy Po Fidelovi.

Ve zmíněném roce se například do čela Chile dostal kandidát křesťansko-demokratické strany Eduardo Frei Montalva, který se vymezoval jak vůči klasickému liberalismu tak i marxismu, a hlásil se k vlastní křesťansko-demokratické cestě. Prosovětský socialista Salvador Allende se k moci dostal až v roce 1970.

Na druhé straně, ve své autobiografii nemluvila Juanita o svých mocných bratrech vysloveně negativně a, třebaže se v roce 2016 odmítla zúčastnit Fidelova pohřbu, uvedla, že cítí smutek, a mrzela ji neúcta Kubánců žijících na Floridě, kteří vyšli oslavovat jeho smrt do ulic.

Desetiletá americká holčička Samantha Smithová (uprostřed) přicestovala v roce 1983 do Sovětského svazu na osobní pozvání tehdejšího sovětského vůdce Jurije Andropova. Na snímku při návštěvě celosvazového pionýrského tábora Artěk na Krymu
Osud Samanthy Smithové: V 10 letech změnila děj studené války, ve 13 byla mrtvá

Z toho, co Fidel Castro s Kubou provedl, vinila ve své knize zčásti i Američany. „Eisenhower propásl šanci změnit historii Kuby tím, že se s Fidelem Castrem, když krátce po revoluci v dubnu 1959 navštívil USA, osobně nesešel, a vyslal místo sebe viceprezidenta Richarda Nixona. To bylo na Kubě bráno, jako by se otočili k Fidelovi zády,“ vysvětlovala slavná špionka.

„Průzkumy z té doby ukazovaly, že 90 procent Američanů Fidela podporuje. Ale to rozhodnutí ukončilo jakoukoli šanci na usmíření obou stran. Kdyby to celé proběhlo jinak, Fidel by se na Sovětský svaz možná nikdy neobrátil.“