Evropský soud odmítl, že lesnické zásahy mohou být odůvodněny nezbytností zastavit šíření lýkožrouta smrkového. Vyhověl tak žalobě Evropské komise v plném rozsahu. Polské ministerstvo životního prostředí uvedlo, že rozsudek bude respektovat. Aktivisté rozhodnutí přivítali.

  

"Dnešní rozhodnutí potvrzuje, že naše snahy chránit Bělověžský prales, poslední kus původního lesa v Evropě, není jen nezbytné, ale i oprávněné. Je to velký den pro region i pro lokální komunitu. Boj o záchranu lesa ale nekončí. Tento unikátní přírodní poklad stále není dostatečně chráněn. Konflikt zájmů může ukončit ministr životního prostředí Henryk Kowalczyk, pokud vyhlásí celý Bělověžský prales národním parkem,“ uvedla Katarzyna Jagiełło z Greenpeace, která kampaň za záchranu lesa rozjela.

Rozsudek přivítalo i české hnutí Duha. „Bělověžský prales a Národní park Šumava sdílejí podobný osud. Oba se pokusili zpeněžit odpovědní ministři životního prostředí ve prospěch politických handlů. Českého ministra Chalupu stejně jako polského ministra Szyszka ale také zájem veřejnosti o ochranu divočiny odvál do politických dějin, říká Jaromír Bláha, expert na ochranu lesů Hnutí Duha.

"Lidé chtějí a potřebují pestré a zdravé lesy, a politici by to měli respektovat. Dnešní rozhodnutí navíc ukazuje, že pokud by polské úřady vyslyšely hlasy vědců z celé Evropy, postoj Unesco anebo víc jak dvě stě tisíc lidí podepsaných pod peticemi proti kácení, mohly se vyhnout mezinárodní ostudě a značných pokut za ničení společného evropského dědictví,“ dodal Bláha. 

Polská vláda umožnila oproti předchozím létům v Bělověžském pralese až trojnásobné zvýšení těžby dřeva, a navíc povolila těžit dřevo i v bezzásahových zónách, v nichž byla dosud zakázána jakákoli lidská činnost narušující přirozený vývoj lesa. Hájí se tím, že těžbou bojuje proti kůrovcové kalamitě a proti riziku lesních požárů. 

Kromě Evropské unie vyzvali Polsko k zastavení těžby i vědci, polská občanská společnost a Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (Unesco). 

Těžaři podle aktivistů napáchali nenapravitelné škody. „Těžba probíhá v zónách, kde ji Unesco zakazuje. Během vegetačního období padají staleté velikány, ničí se vzácné biotopy. Místo nich pak lesní dělníci sází plantáže monokultur, narušují tím zcela přírodní procesy. Moje nejhorší noční můra se stává realitou," uvedl dříve Adam Bohdan z výzkumné botanické stanice. 

Na seznam světového dědictví Unesco byl prales zapsán v roce 1979, v roce 1993 pak byl uznán jako biosférická rezervace pod ochranou Unesco a v letech 1992 a 2014 bylo rozšířeno území, které je chráněno jako světové přírodní dědictví. Prales je proslulý zejména výskytem zubra evropského, jehož populace dnes čítá 900 kusů, což je třetina všech v Evropě žijících zvířat.

Prostor o 150 hektarech leží mezi řekami Narewka a Hwoźna, jeho reliéf je převážně rovinatý s výškou asi 160 metrů nad mořem. Hranice mezi Polskem a Běloruskem probíhá napříč pralesem a je zcela uzavřena nejen pro turisty, ale i pro jakoukoliv větší zvěř. Až do 17. století byl les prakticky neobydlený, v roce 2004 ho Bělorusko prohlásilo za domov Dědy Mráze.