Republikáni a demokraté minulý týden oznámili, že se jim podařilo sehnat přes 120 milionů dolarů (2,5 miliardy korun). Jen dva demokratičtí kandidáti, senátoři Hillary Clintonová a Barack Obama, získali dohromady na 50 milionů dolarů (přes miliardu korun).

Zatímco čísla jsou ohromující, současný systém, v němž peníze do kampaně míří hlavně ze soukromých zdrojů, po kandidátech vyžaduje, aby už od začátku získávali obrovské sumy peněz a nikdy s tím nepřestali.

Změny v harmonogramu státních primárek - předběžných voleb, které rozhodnou o tom, který z kandidátů povede do voleb šiky dvojice hlavních politických stran - se přidaly k potřebě získat ještě víc peněz než dříve. Kandidáti totiž budou muset souběžně bojovat v primárkách ve více státech najednou, což vyvolává potřebu dalších prostředků na cestování, zaměstnance i jiné dodatečné náklady.

Mírný nárůst v legálních hranicích příspěvků jednotlivců jim dal možnost vybrat více peněz, avšak základní dynamika zůstává stejná. Úspěšná prezidentská kampaň je založena na tom, že k získání hlasů milionů se využívá nákladné reklamní kampaně a je třeba zmobilizovat stovky spolupracovníků napříč celou zemí.

"Americké prezidentské volby jsou jako světová válka, která se bojuje na mnoha frontách, na nichž kandidáti opravdu musejí nasadit své síly na rozsáhlém území," řekl profesor politických věd na Rutgersově univerzitě Ross Baker.

Kandidáti usilující o nominaci svých stran podstupují celou sérii testů v jednotlivých primárkách, které trvají řadu měsíců. Časnější primárky mají tendenci být důležitější, protože strany se sjednocují kolem svých vůdců, zatímco slabší kandidáti začínají odpadávat. Pro nadcházející volby několik států také přesunulo hlasování, což vedlo k nahuštění harmonogramu na začátek. Zároveň to ale nutí kandidáty, aby cestovali sem a tam po vzdálených státech. Téměř polovina států bude mít primárky 5. února, případně toto datum zvažují.

Relativní nováček Obama překvapil, když oznámil, že se mu podařilo sehnat jen o milion dolarů méně než rekordních 26 milionů Clintonové. Naopak republikán John McCain, který byl kdysi považován za žhavého kandidáta na nominaci své strany, získal jen 12,5 milionu dolarů, čímž výrazně zaostává za protivníky Mittem Romneyem (23 milionů) a Rudym Giulianim (15 milionů).

Potřeba udělat už na začátku určitý dojem je v tomto volebním období ještě větší, protože poprvé za půl století se o křeslo nebude ucházet ani úřadující prezident, ani viceprezident.

I kvůli tomu si kandidáti budou muset během kampaně pronajímat velká letadla, aby jejich spolupracovníky dopravovala na různé mítinky, budou jim rezervovat hotely a zároveň povedou i rozsáhlé "pozemní operace" v důležitých státech. Budou se také muset víc spoléhat na televizní kampaně v hlavních městských oblastech, aby dosáhli na maximum hlasů. S tím, jak si kandidáti s více penězi budou kupovat omezený počet reklam v hlavních městských oblastech, televize budou zvyšovat ceny jako na aukcích.

Na rozdíl od mnoha jiných zemí americká vláda neurčuje ceny, avšak vyžaduje, aby měl každý kandidát rovnou příležitost si je zakoupit. Zákonodárci se pokusili v 70. letech zvrátit trend zvyšující se důležitosti peněz v kampani omezeným systémem veřejného financování voleb umožňujícím, aby kandidáti, kteří souhlasí s omezením prostředků, čerpali prostředky i z fondů federální vlády. Hlavní kandidáti se však od toho začali odklánět - důvodem bylo to, že mohou sami získat mnohem více prostředků, než by dostali od vlády.