Vojenský dopravní letoun Lockheed C-130H-30 Hercules sloužil indonéským ozbrojeným silám od června 1982. V sobotu 5. října 1991 měl přepravit 122 vojáků z indonéské metropole Jakarta do Bandungu. Šlo převážně o příslušníky indonéských speciálních vzdušných sil (takzvaných oranžových baretů), kteří se po účasti na slavnostním vojenském ceremoniálu vraceli na svou základnu. Kromě nich byla na palubě ještě dvanáctičlenná posádka.

Pád záhy po startu

Čtyřmotorový letoun se odlepil od letištní dráhy v 15 hodin místního času. Svědci, kteří vyprovázeli vojáky, později vypověděli, že jeden z motorů záhy po startu vzplál. Oheň vedl pravděpodobně k poškození křídlového mechanismu a k selhání motoru, takže stoupající letadlo ztratilo vztlak a začalo se řítit k zemi. Několik okamžiků poté, co se vzneslo, narazilo do budovy školicího střediska indonéského ministerstva práce a explodovalo.

"Uslyšeli jsme tři ohlušující výbuchy. Všichni jsme se rozběhli k místu havárie, ale viděli jsme už jenom oheň a kouř stoupající z hořící budovy i z vraku letadla," uvedl krátce po neštěstí pro tiskovou agenturu AP jeden z očitých svědků. Trosky byly podle přihlížejících rozesety do vzdálenosti asi 450 metrů od místa nárazu, jedna vrtule ležela zhruba 180 metrů zničené vládní budovy.

K místu se okamžitě rozjely sanitky, byl tam poslán také záchranný vrtulník, ale práce záchranářů zbrzdil velmi silný déšť, který se spustil asi hodinu po havárii. Policie a armáda mezitím uzavřely celou oblast, čímž vyvolaly ve městě obrovskou dopravní zácpu.

Naprostá většina lidí na palubě bohužel katastrofu nepřežila. Z dvanáctičlenné posádky zůstal krátce naživu pouze jeden z pilotů, major Samsul Ilham, byl ale těžce popálený a vážně zraněný. Záchranářům se ho podařilo vyprostit a dopravit do nemocnice, v té však ještě týž den zemřel.

Z cestujících přežil jediný muž. Kromě lidí na palubě zabil letoun bohužel ještě dva lidi na zemi. Zahynulo tak 135 lidí, což dělalo z této havárie nejsmrtelnější indonéskou leteckou nehodu své doby. Bohužel, během následujících 30 let měla být ještě několikrát překonána.

Tragická Indonésie

V září roku 1997 se nedaleko třetího nejlidnatějšího indonéského města Medan zřítilo dopravní letadlo, které při konečném přiblížení k medanskému mezinárodnímu letišti Polonia narazilo do pásu horských lesů asi 48 kilometrů od Medanu. K nehodě došlo kvůli nízké viditelnosti v důsledku oparu. Zahynulo všech 222 cestujících a 12 členů posádky, což až dodnes dělá z této katastrofy nejsmrtelnější leteckou nehodu v Indonésii.

Dne 20. května 2009 havaroval další indonéský vojenský letoun Lockheed L-100-30 Hercules, jenž přepravoval 112 lidí (98 cestujících a 14 členů posádky) z Jakarty na východní Jávu. Letoun dopadl asi v půl sedmé ráno místního času do rýžového pole u indonéské vesnice Geplak, přičemž zasáhl a poškodil nejméně čtyři domy. Zahynulo 99 lidí.

V roce 2015 se přímo do obytné čtvrti v Medanu zřítil asi dvě minuty po startu ze základny vzdušných sil Hercules C-130 s více než 120 lidmi na palubě (kromě dvanáctičlenné posádky přepravoval letoun vojenský personál s rodinami, takže velkou část obětí tvořily bohužel ženy a děti). Podobně jako v roce 1991, i tentokrát byl na vině hořící motor, který vzplál zřejmě ještě při startu. Posádka se pravděpodobně pokusila s letadlem vrátit na letiště, začala točit, ale manévr nezvládla a letadlo ztratilo vztlak. Před dopadem ještě přerazilo telekomunikační vysílací věž (která byla postavena bez stavebního povolení a v daném místě neměla vůbec být) a na zemi zasáhlo další čtyři budovy, včetně hotelu Golden Eleven Hotel. Zahynulo zřejmě více než 140 lidí, z nichž některé se nepodařilo již nikdy identifikovat. Podle indonéské Národní pátrací a záchranné agentury se v místě havárie našlo asi 100 těl, a dále pak zhruba 60 částí lidských ostatků.

V prosinci roku 2016 se další vojenský Hercules rozbil při závěrečném příblížení k letišti Wamena o stěnu hory Lisuwa. Kromě dvanáctičlenné posádky však přepravoval jen jednoho člověka, takže počet obětí činil v tomto případě "pouze" 13 lidí.

Už s tím něco udělejte

Neustávající počet tragických leteckých nehod rozbouřil v Indonésii veřejné mínění i indonéský parlament, jehož komise pro obranu vyzvala vládu, ať začne tento problém řešit. Fakt, že v Indonésii často padají letadla (zvláště pak vojenské Herculesy), měl totiž hlubší příčiny.

Po okupaci Východního Timoru, který Indonésie obsadila v roce 1975 a rozpoutala tam vlnu teroru - její armáda postřílela zhruba 19 tisíc Timořanů, dalších 180 tisíc místních obyvatel nechala Indonésie hladovět - vyhlásily Spojené státy embargo na jakékoli obchody s Indonésií. Ta přitom disponovala deseti jejich Herculesy, které získala výměnou za uvězněného pilota ve službách CIA, zajatého během indonéského povstání mezi lety 1957 a 1961. Po vyhlášení embarga začala tato letadla trpět nedostatkem náhradních dílů, což vedlo k opakovaným selháním jejich motorů.

Rozzlobení poslanci vyčítají indonéské vládě, že zatímco americké embargo bylo v novém tisíciletí zrušeno, stav letadel se nijak nezlepšil. "Vyzýváme vládu, aby armádě zakoupila nová letadla. Současnou flotilu tvoří povětšinou stará letadla mizerné kvality. Je ostudné, že je naši vojáci musí stále používat," uvedl po medanské katastrofě v roce 2015 poslanec Pramono Aung pro list Jakarta Post.

Na nízkou úroveň indonéského letectví doplácejí také civilní lety. V roce 2014, jen půl roku před neštěstím v Medanu, se do Jávského moře zřítil letoun společnosti AirAsia, přičemž zahynulo všech 162 lidí na palubě.

V říjnu 2018 havaroval u indonéského pobřeží dopravní letoun Boeing 737 MAX 8 nízkonákladových aerolinek Lion Air. Zahynulo 189 lidí, příčinou neštěstí byl technický stav letadla.

K další katastrofě došlo 9. ledna letošního roku. Letoun Boeing 737-524 indonéské letecké společnosti Sriwijaya Air se při pravidelném vnitrostátním letu z Jakarty do Pontianacu zřítil do Jávského moře přibližně 20 kilometrů od mezinárodního letiště Sukarno-Hatta, z něhož vzlétl. Také v tomto případě šlo o zastaralý stroj, který sloužil již 27 let.

"Jde o další katastrofu přispívající k již tak špatnému indonéskému rekordu v oblasti nezajištění letecké bezpečnosti. Země měla v minulosti již celou řadu incidentů spojených se špatnou údržbou letadel, nedostatečným výcvikem pilotů, s komunikací, s mechanickými poruchami a s problémy při řízení letového provozu. Data Aviation Safety Network ukazují, že je to to nejhorší místo v Asii, kde si můžete sednout do letadla," uzavírá agentura Bloomberg.