Komise podle zdroje agentury Interfax za základní verzi přijala hypotézu, podle které na kosmický aparát mohla zapůsobit silná sluneční erupce z 4. listopadu s vyvržením plazmy o váze několika miliard tun, která vyvolala i sérii magnetických bouří. Anomální aktivita Slunce pak trvala dalších deset dnů a nejspíše ovlivnila fungování sondy. Ta odstartovala 9. listopadu a následně se zřejmě dostala do oblaka plazmy, které narušilo práci palubních systémů.

Sonda po úspěšném startu nespustila své motory, a tak nenabrala požadovaný kurs k měsíci Marsu Phobos, odkud měla dopravit vzorky povrchu, ale začala kroužit okolo Země. Snahy přeprogramovat stanici neuspěly. Zbytky sondy, která převážně shořela v atmosféře, se zřítily 15. ledna, nejspíše do Tichého oceánu či do jihoamerické džungle.

Krátce poté se v ruském tisku objevily úvahy, zda havárii náhodně nezavinil některý z amerických radarů z atolu Kwajalein na Marshallových ostrovech v Tichém oceánu. Americká agentura NASA tuto hypotézu odmítla, skepticky na ni hleděla i většina ruských odborníků.

Loňská bilance byla pro Roskosmos neutěšená. V srpnu nad jižní Sibiří havarovala nákladní kosmická loď Progress, v listopadu začala stávkovat družice Fobos-Grunt a koncem roku se krátce po startu zřítila raketa Sojuz s vojenskou družicí Meridian.

Podrobnou zprávu o příčinách neúspěchu mise má Roskosmos podat do konce ledna.

Čtěte také: Ruská sonda dopadla to Tichého oceánu