Na sklonku října 1517 zveřejnil německý kazatel Martin Luther ve Wittenbergu 95 tezí tepajících to, co považoval za zlořády v katolické církvi, zejména prodávání odpustků. O čtyři roky později ho papež Lev X. nechal pro jeho názory a vystupování exkomunikovat z církve, Lutherovy myšlenky se však v té době již lavinovitě šířily nejen po Německu, ale i po celé západní a střední Evropě.

Vedle kritiky stávajících dogmat (například o neomylnosti papežově) a poměrů v církvi obsahovaly i pozitivně orientované návrhy, jak církev reformovat – nabízely například bohoslužbu v lidovém jazyce namísto latiny, aby jí každý rozuměl. Bylo zřejmé, že tu vzniká silný reformační proud. V roce 1529 získal své jméno; podle protestu, který vznesli němečtí zastánci reformace, knížata i města, na říšském sněmu ve Špýru, se začal označovat jako protestantismus.

Tlak ale vyvolával protitlak. Bylo zřejmé, že mezi protestanty a katolíky dojde ke srážce. V celoevropskou válku, nazvanou později třicetiletá, vyústil tento spor až v první polovině 17. století, ale závažnost této náboženské i společenské krize se ukázala již mnohem dříve. Kdy a kde? V pátek 11. října 1531 u švýcarské obce Kappel na Abisu.

Válka kantonů

Lutherovy myšlenky inspirovaly ve Švýcarsku kněze Huldrycha (též Ulricha) Zwingliho, který se začal v Curychu zasazovat o reformaci a získal pro své plány podporu pěti švýcarských kantonů z deseti. Druhá polovina kantonů zůstala věrná katolictví, což vedlo v roce 1531 ve Švýcarsku k občanské válce.

Ta začala, když protestantské kantony zablokovaly hospodářské zásobování katolických kantonů za to, že nepodpořily protestantské tažení proti Milánskému vévodství, což byl stát ležící v Severní Itálii, který byl součástí Svaté říše Římské. Katolické kantony embargo těžce poškozovalo, proto se rozhodly vymoci si jeho zrušení silou.

Ve středu 9. října 1531 vyhlásily protestantskému kantonu Curych válku a již o dva dny později se vojska katolického i protestantského tábora střetla u Kappelu.

Vůdce padl!

Pro curyšské protestanty to nebyl šťastný den. Silnější katolické vojsko je zaskočilo dříve, než jim dorazily posily z ostatních spojeneckých kantonů, a při jeho útoku padl i vůdce Zwingli.

„Na bojišti, nedaleko útočné linie, ležel pan Ulrich Zwingli pod mrtvými a zraněnými. Byl ještě naživu, ležel na zádech, s rukama spojenýma, jako by se modlil, a otevřenýma očima hleděl vzhůru do nebe. Přistoupili tedy někteří, kteří ho neznali, a zeptali se ho, zatímco slábl a umíral (protože padl zasažen v boji smrtelnou ranou), zda mají k němu přivést kněze, aby ho vyzpovídal. Tehdy Zwingli zavrtěl hlavou, nic neřekl a vzhlédl k nebi. Později mu řekli, že nebude-li již schopen slova nebo vyznání, měl by mít v srdci ještě matku Boží… Zwingli znovu potřásl hlavou a dál hleděl přímo do nebe. V tom začali být katolíci netrpěliví, nadávali mu a říkali, že je jedním z tvrdohlavých kantorských kacířů a měl by dostat, co si zaslouží. Potom se objevil kapitán Fuckinger z Unterwaldenu, rozčileně tasil meč a dal Zwinglimu úder, na který ten okamžitě zemřel,“ popsal smrt Zwingliho její svědek Heinrich Bullinger.

Smrt vůdce i jeho významných spolupracovníků těžce podlomila morálku curyšských jednotek. Bitva u Kappelu skončila jejich porážkou. Ostatní protestantské kantony se sice ještě pokusily o protiofenzivu, ale jejich tažení vázlo na laxnosti a úpadku disciplíny.

Konec nadějím

Definitivní konec jejich nadějím přineslo úterý 24. října 1531, kdy jejich šiky zaskočil u hory Gubel početně výrazně slabší katolický oddíl, který je i přes jejich přečíslení drtivě porazil. Protestantské vojsko se následně úplně rozložilo, jeho muži začali masově dezertovat a vůdcům protestantské strany nezbylo než přistoupit na mírová jednání.

Důsledkem byla rekatolizace některých menších oblastí, ustavení Švýcarska coby země dvou náboženství, změna uspořádání země v neprospěch protestantské strany a přes tři sta let trvající dominance katolických kantonů.