I v Morie mají přitom s registrací a prověřováním totožnosti uprchlíků velké problémy. Svědčí o tom i fakt, že jednu z přijímacích místností podle listu The Economist „zdobí" fotografie těch, kteří obratem prodali svá dočasná víza a zaregistrovali se znovu pod jiným jménem. S falešným syrským pasem tudy ostatně do Evropy proklouzl jeden z islamistických teroristů, kteří loni v listopadu rozpoutali krvavý masakr v Paříži.
I proto šéf české diplomacie Lubomír Zaorálek (ČSSD) včera Aténám slíbil deset milionů na nákup přístrojů k ověřování otisků prstů.
„Je to naše forma, jak se snažíme pomoci tomu, aby opravdu fungoval systém, kdy budeme kontrolovat, kdo přichází, budeme příchozí skutečně registrovat a čelit množství podvodů a padělků," řekl Zaorálek v Morie, kterou včera navštívil se svým řeckým protějškem Nikosem Kotziasem. Ten je kvůli problémům s hotspoty pod sílícím tlakem EU.
Od konce ledna, kdy Evropská komise Řecko pokárala, že má při ochraně hranic vážné nedostatky, běží zemi tříměsíční lhůta, během níž má problémy odstranit. Vláda premiéra Alexise Tsiprase následně slíbila, že ještě během letošního jara otevře další čtyři registrační centra na jiných ostrovech.
Vyloučení ze zóny volného pohybu
Pokud totiž Řecko ve zmíněné lhůtě alespoň část problémů nevyřeší, má před sebou nepříjemné vyhlídky. Řecku v krajním případě hrozí, že bude fakticky vyloučené ze zóny volného pohybu osob – zatím se mluví o tom, že by hraniční kontroly mohly být prodlouženy až na dobu dvou let.
Nejen český premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) přitom opakovaně mluví o tom, že by měla existovat i „záložní varianta" Schengenu bez Řecka.
Plán komise navíc počítá i s tím, že by celoevropská agentura Frontex mohla na řeckých hranicích zasahovat i bez předchozího souhlasu Atén. I včerejší rozhodnutí Severoatlantické aliance, jejíž síly na žádost Německa a Turecka začnou patrolovat v Egejském moři ukazuje, že Řecko má se zvládnutím situace problém.
Pozornost Evropy se logicky upírá i na Turecko, odkud pašeráci čluny s běženci vypravují. Také Ankaře slíbil Zaorálek na řešení uprchlické krize dalších deset milionů, celkem pak EU počítá v přepočtu s poskytnutím 81 miliard korun.
Nejen v Bruselu ale sílí přesvědčení, že Turecko svou část dohody o větší kontrole hranic neplní.
Napětí ve vzájemných vztazích dokumentuje i přepis loňské schůzky tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana se šéfem Evropské komise Jean-Claudem Junckerem a předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem, jenž včera zveřejnil řecký portál Euro2Day. „Můžeme kdykoli otevřít brány do Řecka a Bulharska a posadit uprchlíky do autobusů… Jak se s uprchlíky vypořádáte, když nebude žádná dohoda? Zabijete je?," hrozil prý Erdogan. Junckerovi, bývalému premiérovi malého Lucemburska, pak vytýkal, že mu prokazuje málo úcty. „Lucembursko, to je jen jako malé turecké město," rozčiloval se údajně turecký prezident.
Český ministr financí Andrej Babiš (ANO) je přitom přesvědčen, že hlavní registrační centrum má být v Turecku. „Já bych ty hotspoty
měl osobně radši mimo Evropu," řekl Babiš ČTK. „Myslím si, že hlavní hotspot, takový Ellis Island, má být Turecko, tam se má dělat ta selekce," poznamenal v narážce na ostrov u newyorského Manhattanu, přes který dříve do Spojených států prošly miliony uprchlíků.
Opevněný Eurotunel. Před uprchlíky se brání záplavamiCalais – V době svého otevření byl symbolem propojování Evropy, dnes ale Eurotunel pod kanálem La Manche ztělesňuje spíš opak. Po mnoha měsících pokusů migrantů, kteří chtějí pod mořem proniknout z francouzského Calais do Velké Británie, se provozovatelé tunelu rozhodli k radikálnímu opatření. V lednu tak na francouzské straně zaplavili nově vybudovanou soustavu příkopů poblíž terminálu, zesílili ploty a kvůli lepší kontrole vymýtili okolní louky. „Nechali jsme hladinu stoupnout a vytvořili jsme tak systém přehrad, která lidem zabrání, aby se dostali k plotům. Využili jsme přírodní prostředí jako ochranu," vysvětlil webu The Local mluvčí společnosti Eurotunnel Josh Keefe. Dodal přitom, že po zesílení bezpečnostních opatření počet běženců prchajících tunelem výrazně klesl už loni v říjnu. Přesto minulý rok při riskantní cestě, během níž hrozí srážka s vlakem i zasažení elektrickým proudem, zahynulo nejméně 14 uprchlíků. Velká část ze zhruba šesti tisíc běženců žijících v nechvalně známé „džungli" v Calais nicméně nepřestává doufat, že se jim do Velké Británie nakonec podaří dostat. Už několikrát to zkusil například Salah z kurdského města Rojava v Sýrii. „Měli jsme pár kleští na plot. Hledali jsme i staré díry, které se neopravily. Čekali jsme, až se setmí. Na obou stranách plotu ale byli policisté se psy. Museli jsme se vrátit do tábora, ale zkusíme to jindy," vylíčil v lednu aktivistickému portálu Truthout někdejší učitel angličtiny jeden z neúspěšných pokusů proniknout Eurotunelem.