Přestože existují důkazy, že i na severním pólu vládlo před stovkami tisíc let tropické počasí, vědci, kteří studují tuto oblast tvrdí, že současné oteplování je rychlejší než jakýkoli přirozený trend. To znamená, že oteplování u severní točny není přirozeným návratem do historického stavu. 

„Není znám žádný přírodní proces, který by vysvětloval tuto rychlost změn. Tedy oteplování Arktidy a ztráta nebo ztenčování mořského ledu,“ řekl pro ABC News klimatolog Zachary Labe z Colorado State University.

Oblasti Arktidy pociťují dopady změny klimatu rychleji než jiné části světa. Aljašský specialista na klima Richard Thoman z Mezinárodního výzkumného střediska pro Arktidu vysvětlil, že důvodem jsou absorpční schopnosti moří. „Většina emisí skleníkových plynů je absorbována oceánem, ten je tak ohříván. A z toho důvodu pak led odspodu odtává, až roztaje zcela. Nově vznikající led, který ho nahrazuje, je slabší a pro život nebezpečnější.“ 

Nejznámějším obrazem spojeným se změnou klimatu a Arktidou je lední medvěd. Jenže podle Thomana mohou mít změny daleko vážnější důsledky. I pro lidi. Jedná se o komunity v odlehlých částech Arktidy, které by mohly přijít o zdroje vody, lovná místa i infrastrukturu. Když led roztaje, nebo ten oslabený roztrhají bouřky, nebudou mít Inuité, kde žít, kde kotvit.

Velryby jako zdroj obživy

V Arktidě žije přibližně 150 000 lidí. Většinou se jedná o původní obyvatele, rozeseti jsou po ostrovech u Aljašky a Kanady a v Grónsku. Rady starších těchto kmenů ze severní Aljašky ve zprávě vydané Národním úřadem pro oceán a atmosféru (NOAA) loni uvedly, že registrují stále snižující se druhovou pestrost na jejich územích, tím pádem mají stále menší výnosy z lovu, který je hlavním zdrojem jejich obživy. Upozornily také na masivní erozi pobřežních pásů a tání permafrostu.

Roberta Tuurraq Glenn pochází z Utqiagviku na Aljašce. Nyní studuje geologii a erozi pobřeží jako postgraduální studentka na Aljašské univerzitě ve Fairbanksu. Roberta pro ABC News problém původních obyvatel více přiblížila. Její komunita loví velryby na jídlo po celý rok. Části kytovců po zpracování i dále prodává. Jenže kvůli úbytku mořského ledu se stává lov nebezpečnější a nepředvídatelnější.

„Povětrnostní podmínky a křehkost ledu neumožňuje dostat posádky ven z lodí, je to prostě moc nebezpečné.  Pokud nebudeme mít možnost cvičit, pokud nebudeme moci vyrazit na lov, pak nebudeme schopni nakrmit naše lidi,“ řekla.

Poslední led

Filmař časopisu National Geographic žil s polárními kmeny v Kanadě a Grónsku při práci na svém novém dokumentu The Last Ice – Poslední led. Snímek měl premiéru na televizním kanálu věhlasného magazínu tento měsíc.

„Začalo to jako film o životním prostředí. Chtěli jsme zjistit, jaký má vliv úbytek ledu na zvířata. Ale nakonec je z toho film o dopadech změn klimatu na původní obyvatele, o jejich životě na mizejícím ledu, kultuře a tradicích,“ uvedl pro ABC News. Film zachycuje i rostoucí tlak velkých hráčů na těžbu ropy, či na zahušťující se zaoceánskou dopravu v oblasti.

Zdroj: Youtube

„Všichni důležití vědí, že se zde právě nyní otevírají nová rybářská loviště. Že se otevírají nové přepravní trasy. Že nyní, když led rychle mizí, budou konečně moci vrtat na dně. Vidí Arktidu, jako zdroj zisku. Problém je, že to nerespektuje tradiční kulturu a práva domorodých obyvatel. Zároveň je třeba si uvědomit, že jakákoli ekologická havárie v již tak křehkém ekosystému Arktidy by byla hrozivá,“ doplnil Sala. 

Inuitka Roberta Tuurraq Glenn přesto nevidí budoucnost své komunity úplně tragicky. „Prostředí se mění a naši lidé to zatraceně dobře vědí. Naše životy závisí na tom, zda dokážeme tyto změny zvládnout. Nevěřím, že naši lidé a kultura vyhyneme, jen kvůli těmto změnám. Dokážeme se přizpůsobit,“ dodala.