Mezitím v texaském White Settlementu veřejnost prská a chlupy létají z městské rady, která rozhodla, že je třeba vyhodit z obecní knihovny kocoura jménem Browser. A to přesto, že šest let vykonával všechny povinnosti knihovní kočky. Kromě hubení hlodavců navíc přispíval i k zálibě dětí ve čtení.

Nebylo by lepší čas vynaložený bojem o přítomnost či nepřítomnost kočky v knihovně využít k rozšiřování sbírek? Oba případy podtrhují měnící se roli amerických knihoven v době, kdy lidé mohou dostat během vteřiny záplavu informací do dlaně držící chytrý telefon.

Americká města využívají rozmachu internetu jako omluvy pro omezování či rušení veřejných knihoven. Neuvědomují si, že knihovny plní také roli místa, kde se mohou lidé setkávat. A to je důležité především pro ty, kdo nemají internet, anebo pro ty, kdo žijí či pracují sami. I proto mohou knihovní kočky hrát důležitou roli. Kočky lidi nijak nediskriminují, pokud je tedy netaháte za ocas. A totéž platí i pro knihovny.

Knihovny jsou ve skutečnosti jedny z nejdemokratičtějších institucí, jaké existují – nikoho nepošlou pryč. Navíc jsou zdarma a každý knihovník vám řekne, že v ekonomicky těžkých časech počet návštěvníků stoupá. Knihovníci, kteří mají kočičí spolupracovníky, se shodují, že díky takovému mňoukajícímu inventáři knihovna působí vlídnějším dojmem.

Už v dávném Egyptě kočky střežily spisy před hlodavci. V 19. století britský parlament dokonce knihovníkům platil, aby chovali jednu nebo dvě kočky, protože knihařský klih používaný v té době byl pro myši neodolatelnou lahůdkou.

Většina kocourů a koček v knihovnách jsou toulaví jedinci nebo zvířata zachráněná z útulků, což zhusta inspiruje návštěvníky i zaměstnance, aby si sami adoptovali kočku bez domova. Pro ty, kdo vlastního mazlíčka nemají, pak knihovna slouží jako místo, kde se zastaví, aby si podrbali předoucí chlupatou kuličku – a při té příležitosti si mnozí rovnou půjčí nějakou tu knihu… nebo tři.