Od naší spolupracovnice v Kinshase

„Nemocnice pro ženy“ hlásí červený nápis na oprýskaných dveřích. Pohled na dveře nenechá nikoho na pochybách, že nemocnice ve městě Goma na východě Konga je opravdu jen pro ženy.

Uvnitř stojí nekonečné řady kovových postelí, na nichž leží výhradně ženy a dívky. Ani jedna postel není prázdná. U každé z postelí leží lavor, do něhož vede hadička, kterou se odvádí moč. Všechy ženy v místnosti jou po operaci fistuly.

„Při fistule dochází k protržení vaginálního otvoru, jenž se pak spojí s dalšími tělesnými vývody. Moč a někdy i výkaly pak z ženy odcházejí nekontrolovatelně ven,“ vysvětluje mladá lékařka Silvie, která právě provádí kontrolu.

Operaci fistuly na východě Konga potřebují tisíce žen. Většinou se jedná o oběti brutálního znásilnění nebo neodborně provedených porodů.

„Počet znásilněných žen a dívek na východě Konga se pohybuje okolo 20 000. Takové jsou alespoň odhady. Sem do nemocnice se dostane jen špička ledovce. Máme zkušenost, že ošetření v nemocnici hledá každá čtvrtá až pátá znásilněná žena,“ říká lékař Richard Mvwenya z nemocnice ve městě Rutshuru.

S mačetou u hlavy

Když se žen zeptáte, kolik z nich je zde proto, že byly znásilněny, v sále se zvedá více než polovina rukou. Staré i mladé, svobodné i vdané.

„Vařila jsme oběd, když ke mně domů vešli dva vojáci, Řekli, že buď se jim dám bez prostestů, nebo mi vrazí do vagíny nůž. Zatímco mě znásilňovali, ležely mačety a samopaly vedle mé hlavy,“ vzpomíná matka tří dětí Kathie.

„Děti to viděly a brečely, tak je vojáci vyhnali. Byly to vojáci ze Rwandy, tím jsem si jistá,“ dodává.

Vedle žen, které byly znásilněny, potřebují operaci fistuly i ženy, které prodělaly těžký porod. Jako kupříkladu Sadie, ležící hned u dveři v prostřední řadě postelí.

„Když jsem rodila, tak ze mě dítě vytáhli za hlavičku. Strčili do mě ale obě ruce a tak mě roztrhli,“ vypravuje tato sedmnáctiletá dívka.

Prohlídky v těhotenství neexistují

Ještě dnes má v očích bolest. Dítě se narodilo mrtvé a Sadii se podařilo zachránit jen díky včasného zásahu lékařů.

„To se zde stává, jakmile se objeví hlavička, začnou z ženy dítě tahat, aniž by ona sama byla náležitě připravena. Mnoho komplikovaných porodů se odehraje také proto, že zde vůbec neexistují těhotenské prohlídky,“ říká lékařka.

„Neustále zde máme 120 až 140 žen, které na operaci čekají. Většinou čekají tři měsíce, ale některé třeba i půl roku. To jsou ty, které potřebují komplikované operace či přímo plastiku přirození. Konžstí lékaři to nezvládají a tak ty ženy čekají na příjezd specialistů ze zahraničí,“ vysvětluje Judith Anderson, ředitelka nevládní organizace Heal Africa, která nemocnici provozuje.

Znásilňují hlavně uniformy

Nemocnici pro znásilněné ženy a jejich děti otevřeli v roce 2003. V té době sice v Kongu skončil oficiálně konflikt zvaný Africká světová válka, v zemi ale začaly působit rebelové ze sousední Rwandy, a to jak Tutsiové tak i Hutuové. Ti mají také na svědomí většinu násilí páchaného na ženách. Vedle nich se o kontrolu zdejšího nerostného bohatství snaží i stovka dalších povstaleckých jednotek.

„Obecně se dá říci, že nejvíce znásilnění mají na svědomí muži v uniformách, to znamená vojáci, policisté, povstalci. V posledních měsících se ale rozšířil i počet žen znásilňovaných civilisty. Hlavním důvodem je to, že všichni vědí, že je to beztrestné a nikdo za to nejde do vězení,“ říká jeden z místních pracovníků organizace Human Rights Watch.

Některé jsou tu i popáté za sebou

Operace fistuly je komplikovaná a ženy musejí lékaři doslova „dát znovu dohromady a dělat z nich opět ženy“.
„Pokud je operace bez koplikací, trvá dva týdny, než žena je schopna normálně vylučovat a rány se zahojí, tři měsíce poté ale nesmí mít sexuální styk.

Pokud to nedodrží, protrhne se vagína znovu.
„To je velký problém, protože tyhle ženy chtějí svému muži a rodině dokázat, že jsou zdravé a ty tři měsíce abstinence nedodrží. Máme i takové, které jsou tu popáté, pošesté. Někdy je to ale také proto, že operace nebyla udělána dobře. To se samozřejmě stává. Operují konžští lékaři, a ti se to terpve učí. Zde v Kongu se studenti učí jen teorii, s pacientem se během studií nesetkají,“ řká Andersonová

Aby se zamezilo opakovaným zbytečným operacím, drží v nemocnici ženy po operaci i tři měsíce. Mají zde jídlo i ubytování.

„Pro mě je to poprvé, co se o mě opravdu někdo stará. Ani nechci jít domů, tam je jen spousta práce,“ říká Charity, která během tříměsíčního čekaní v nemocnici navštěvuje šicí dílnu. Jiné ženy se zase učí číst a psát či něco vyrábět.

„Pak se vrátí domů do vesnice a umí něco, co neumí ostatní, takže si polepší i finančně,“ říká Judith.

autorka pracuje pro novinářskou agenturu Pozitivum

film Kongo: Hluboké ticho americké režisérky Lisy F. Jacksonové, zabývající se daným tématem, otevíral tuto středu letošní ročník filmového festivalu Jeden svět