Zatímco v České republice jde o populárního domácího mazlíčka i užitkové zvíře, pokud by si obyvatelé australského státu Queensland pořídili domů zajíce či králíka, čekali by je problémy se zákonem. V zemi je totiž chov těchto zvířat přísně zakázán. Nejde přitom o žádný bizarní výstřelek v zákoně, který by bylo možné brát na lehkou váhu. Nejen Queensland, ale celý australský kontinent má totiž za sebou už skoro dvě stě let úporných bojů s těmito savci a zemědělci i úřady se snaží, seč mohou, aby souboj s králíky o své území vyhráli.

Vakovlk tasmánský
Vědci chtějí oživit vyhynulé tasmánské tygry. Další pracují i na návratu mamuta

Nejúspěšněji se to v posledních letech daří právě v Queenslandu, který se pyšní i označením jediný králíků prostý australský stát a proto neumožňuje chovat žádný druh, a to ani jako domácího mazlíčka. „Králíci jsou v Austrálii vůbec nejničivějším škůdcem, přičemž jejich řádění na zemědělské půdě ročně stojí miliardu dolarů. Způsobují vážné poškození půdy a její erozi a ohrožují přežití mnoha vzácných a ohrožených původních druhů,“ vysvětlují oficiální dokumenty Queenslandu

Divokých králíků žije nyní na kontinentu přibližně dvě stě milionů, což znamená, že na jednoho Australana připadá osm ušáků. Do Austrálie připluli králíci z Evropy v devatenáctém století a velmi rychle se pro místní zemědělce stali noční můrou. Mluví se doslova o králičí invazi. Nově zveřejněná vědecká studie nyní definitivně potvrdila letité dohady o tom, kdo přesně za ní stojí. A zjistila jednu přelomovou věc. „Vědci prokázali, že celá nynější dvou set milionová australská populace králíků se rozvinula z pouhých čtyřiadvaceti jedinců, kteří byli do Austrálie přivezeni z Anglie v roce 1859,“ píše stanice ABC News

Králík divoký (též králík evropský, latinsky Oryctolagus cuniculus) byl do Austrálie dovezen v roce 1859. Brzy ovládl celý kontinent, nyní patří mezi nejobávanější australské škůdce. V současnosti žije v Austrálii dle odhadů 200 milionů králíků divokých.Králík divoký (též králík evropský, latinsky Oryctolagus cuniculus) byl do Austrálie dovezen v roce 1859. Brzy ovládl celý kontinent, nyní patří mezi nejobávanější australské škůdce. V současnosti žije v Austrálii dle odhadů 200 milionů králíků divokých.Zdroj: Wikimedia Commons, Paulo Costa, CC BY-SA 3.0

Množí se jako králíci

Pravdou je, že na lodích byli králíci čas od času do Austrálie zavlečeni už v dřívějších obdobích - doložených je třeba pět králíků, kteří připluli na anglických lodích v roce 1788, a pak ještě další v následujících sedmdesáti letech. „Všechny tyto králičí populace se ale nedokázaly úspěšně rozmnožit. Nyní za využití genetických a historických dat prokazujeme, že vůbec nejikoničtější světová biologická invaze byla odstartována jedinou dodávkou králíků do Austrálie, přičemž šlo o zvířata, která se díky svému divokému původu dokázala mnohem lépe adaptovat na místní prostředí,“ uvádí ve studii zveřejněné v odborném magazínu Proceedings of the National Academy of Sciences autorský tým. 

Život v Tichém oceánu je bohatý.
Vědci našli nový mořský druh: dvoumetrového tvora podobného květině

Lítý boj králíci versus australští zemědělci tedy odstartovala jediná várka drobných savců přivezená o Vánocích roku 1859. „To, co vypadalo jako zcela nevinný vánoční dárek v podobě čtyřiadvaceti králíků z Anglie, se stalo nejničivější biologickou invazí v Austrálii,“ potvrzuje CNN

Onen vánoční dárek směřoval k jednomu anglickému přistěhovalci. Thomas Austin byl vášnivým lovcem, a v novém australském domově se mu brzy začalo stýskat po honech na anglickém venkově. Společně s příbuznými v rodné zemi tak vymysleli, že by stesk po domově mohl utišit dodávkou pár ušáků. Bylo to osudové, a extrémně chybné rozhodnutí, jehož důsledky pociťuje celá Austrálie dodnes.

Zdroj: Youtube

Ušatá katastrofa

Když králíci z Anglie dorazili, Austin neváhal, a vypustil je na svých rozlehlých pozemcích v Melbourne. Už nebylo cesty zpět. Dovezení králíci se totiž začali množit - jednoduše jako králíci. „Podle historických záznamů Austin vypustil čtyřiadvacet králíků. Jenže do tří let se tato zvířata rozmnožila na tisíce - a v množení dál pokračovala,“ nastiňuje na základě informací ze studie CNN.

Podle webu National Museum of Australia jen na Austinově panství Bawron Park lovci odhadovali populaci králíků na čtrnáct tisíc jedinců. „S bohatými zdroji potravy a nedostatkem predátorů se jim dařilo velmi dobře,“ konstatuje web muzea. 

Žralok. Ilustrační foto.
Z fotky děsivého žraloka lidé na internetu šílí. Směje se jako člověk

Rozrůstání králičí populace nelze nazvat jinak, než invazí. „Jedna jediná událost vyústila v ohromnou katastrofu pro celou Austrálii. Králíci se na tomto kontinentu postarali o nejrychlejší kolonizaci, jaká byla kdy zaznamenána u jakéhokoliv savce,“ uvedl hlavní autor nové studie Joel Alves z Oxfordské univerzity.

Důvod, proč byla čtyřiadvacítka dovezených divokých králíků tak úspěšná v osídlování Austrálie, byl podle vědců jednoduchý. „Zatímco dříve dovezená zvířata byli jedinci domestikovaných plemen, často chovaných na maso, historické záznamy naznačují, že Austin si vysloveně vyžádal divoké králíky,“ uvádí odborný časopis Nature

Lov králíků se v Austrálií stal vzhledem k přemnožení těchto zvířat nutností. Pro některé představoval ovšem i zábavu. Nenechal si jej ujít ani syn královny Viktorie, princ Albert, jak ukazuje dobová kresba.Lov králíků se v Austrálií stal vzhledem k přemnožení těchto zvířat nutností. Pro některé představoval ovšem i zábavu. Nenechal si jej ujít ani syn královny Viktorie, princ Albert, jak ukazuje dobová kresba.Zdroj: Wikimedia Commons, Illustrated Sydney News, volné dílo

V polovině 19. století tak do Austrálie dopluli ti vůbec nejodolnější králíci s ideální genetickou výbavou pro přežití v australské přírodě. „Byla to divoká zvířata, která měla přesně to, co potřebovala k dobytí Austrálie. Králíci, kteří připluli až do Austrálie, byli ti, kteří dokázali přežít dlouhou cestu z Anglie. Neměli žádné nemoci. V oblasti, kam byli dovezeni, navíc nebylo moc predátorů, kteří by je dokázali vyhubit,“ vysvětlil pro server ABC News spoluautor studie Mike Letnic z University of New South Wales.

Vše do sebe zapadlo. „Byla to jednoduše bouře. Měli jste správné králíky na správném místě ve správný čas,“ konstatoval Alves.

1:0 pro králíky

Kontinent pak noví ušatí osadníci osídlili extrémně rychle. „Po celé Austrálii se potomci původních čtyřiadvaceti králíků rozšířili do padesáti let,“ uvádí list The Guardian. Jen pro představu, rozloha Austrálie je téměř stokrát větší než rozloha České republiky.

Králíci se navíc dokázali přizpůsobit absolutně všem přírodním podmínkám na kontinentu. Do dneška je tedy lze najít jak v úrodných oblastech, chladnějších a deštivějších, tak uprostřed vyprahlých pouští.

Velké množství fosilií pravěkých savců se našlo v lomu Hancock Mammal Quarry. Jde například o haplohippa – malého tříprstého koně, nebo o brontotheres – zvíře podobné nososrožcům, či o acheanodony – medvědovitá zvířata podobná dnešním prasatům
Kdy se vyvinuli teplokrevní savci? Vědci zřejmě rozluštili velkou záhadu evoluce

Pro zemědělce se brzy stali noční můrou. Po jejich nájezdech na místních polích nezůstávalo prakticky nic, vyschlá zpustošená půda navíc brzy erodovala, což způsobovalo další problémy. Svým apetitem králíci připravovali původní australské druhy hlodavců a konec konců i samotné Australany o úrodu a zásoby potravin. Oni sami se navíc stali oblíbenou potravou predátorů - ovšem ne do té míry, aby je predátoři vyhubili, ale jen tak, že se i predátoři rozmnožili a kromě králíků začali ještě více požírat a tím pádem likvidovat původní australské druhy hlodavců a jiných malých savců. „Počty lišek, psů dingo a divokých koček jsou mnohem vyšší v oblastech, kde žije nejvíc králíků. To znamená, že život pro ostatní druhy zvířat je v těchto místech mnohem těžší, protože je tam ohrožují právě přemnožení predátoři,“ nastínil pro The Guardian profesor Letnic.

Králíci zkrátka pro australské životní prostředí představovali a představují něco jako morovou ránu. „Jejich dopad na místní ekosystémy byl a je katastrofální, přičemž v ohrožení je kvůli nim více než tři sta druhů původních rostlin a zvířat. Navíc způsobují ročně zemědělcům škody ve výši stovek milionů dolarů,“ shrnuje magazín Nature.

Králičí Čínská zeď

V letech po rozšíření králíků vymysleli zemědělci různé strategie, jak by se ušatých škůdců mohli zbavit, nic moc ale nezabíralo. Brzy se problém začal řešit i na vládní úrovni a dodnes v Austrálii existují oficiální úřady zaměřené výhradně na boj s ušáky. „Experti postupně vyzkoušeli celou řadu technik, aby snížili jejich populaci. Mimo jiné stavbu plotů, jedy, infikování králíků viry - některé byli úspěšnější, některé méně,“ zmiňuje magazín National Geographic

Vymírání dinosaurů. Ilustrace. Podle nových studií nyní čeká vymírání současné rostliny a zvířata,  po nich také lidstvo
Další masové vymírání začalo, tvrdí vědci. To poslední ukončilo vládu dinosaurů

Nejdříve farmáři začali se stavbou plotů. „Vláda dokonce schválila plot, který se táhne přes celou západní Austrálii, ze severu na jih,“ nastiňuje National Gaographic. Plot byl jakousi drátěnou obdobou Velké čínské zdi - jen v tomto případě sloužil ne na ubránění se nájezdníkům, jako tomu je v asijské zemi, ale chlupatým ušákům. Mimochodem jde o nejdelší nepřerušený plot na světě, který má délku 1833 kilometrů, což je přibližně vzdálenost, kterou by člověk musel urazit třeba při jízdě autem z Prahy do Petrohradu.

Obří ploty proti králíkům jsou v Austrálii celkem tři, a dohromady pak mají přes 3200 kilometrů (do tohoto čísla se ovšem nepočítá nespočet dalších menších plotů). Ovšem s výjimkou státu Queensland, kde místní úřady tvrdí, že právě ploty jim umožňují udržet si status jediného australského státu s poměrně málo králíky, se ploty výrazně neosvědčily. V místních novinách dokonce v době jejich stavby vycházely karikatury, podle kterých si králíci z plotů mohli tak maximálně dělat legraci.

Dobová karikatura z konce 19. století naznačující, že ze stavby plotů budou mít přemnožení králíci tak akorát legraci. Další léta ukázala, že kresba nebyla daleko od pravdy.Dobová karikatura z konce 19. století naznačující, že ze stavby plotů budou mít přemnožení králíci tak akorát legraci. Další léta ukázala, že kresba nebyla daleko od pravdy.Zdroj: Wikimedia Commons, Queensland figaro and punch, volné dílo

Už úspěšnější, a dodnes používanou strategii se pro farmáře stalo ničení králičích nor. „Jejich zničením králíci přicházejí o místa, kde mohou v bezpečí a úspěšně odchovat mladé. Farmáři metodu používají stále a je efektivní pro regulaci králičí populace na přístupných místech,“ nastiňuje National Geographic.

Jenže vzhledem k rozlehlosti Austrálie není v lidských silách ničit králičí nory všude. V padesátých letech se tak vládní úřady uchýlily k ještě drastičtějším krokům. „V jihovýchodní Austrálii vypustili do přírody králíky nakažené myxomatózou, nemocí způsobenou virem myxoma specifickým pro králíky. Bylo to vůbec poprvé, co byl záměrně divokým zvířatům nasazen virus, aby byla vyhubena,“ přibližuje National Geographic.

Přistání Jamese Cooka a členů jeho posádky v Botanickém zálivu na východě Austrálie. Cook a jeho muži byli prvními Evropany, kteří do těchto míst vkročili.
Našli jsme ikonickou loď Jamese Cooka, věří vědci. Stále ale zůstává řada otázek

Myxomatóza je něco jako králičí neštovice a pro králíky představuje smrtelnou nemoc. Přestože díky viru řada králíků v Austrálii opravdu zemřela, postupem času si část australských králíků vybudovala imunitu, takže k úplnému vyhubení nedošlo. A stejně to dopadlo i s dalším virem, který pak byl nasazen v 80. letech. Byť Australané použití viru oceňovali, bohužel se rozšířil celosvětově, což nebylo v plánu.

Kromě viru se v Austrálii k regulaci počtu králíků používají také jedy, mezi nejúspěšnější patří fluoroctan sodný, který zabije devadesát procent králíků, kteří ho snědí.

U virů i jedů ovšem vědci musejí neustále bedlivě střežit, aby náhodou neohrozili populace jiných zvířat. Přesto je od jejich používání neodradí žádní ochránci přírody a ani fakt, že v některých obdobích králíci sloužili pro Australany jako dobrý zdroj masa a kožešiny. „Jelikož jsou divocí králíci dovezení z Evropy škůdci, kteří představují extrémní ohrožení pro místní životní prostředí, hledání řešení, jak ovládnout jejich populaci, je nezbytné,“ konstatuje National Geographic.