Kliknutím zvětšíteVelká Británie není jedinou evropskou monarchií, která se může chlubit, že nejdéle vládnoucím panovníkem v jejích dějinách je žena. Stejně to má i Nizozemsko. Královna Vilemína zde vládla 58 let. V pondělí uplyne šedesát let od její smrti.
V době panování královny Vilemíny se udály největší dějinné zvraty dvacátého století. Jak připomíná web Unofficial Royalty, jako královna zažila obě světové války, počátek rozpadu nizozemské koloniální říše i velkou ekonomickou krizi. Nesnadné časy nakonec ustála, byť za druhé světové války musela svoji zemi opustit a v exilu unikla jen o vlásek smrti.
Vilemínina osmapadesát let trvající vláda měla samozřejmě jak světlejší, tak temnější chvíle. Nizozemci ale svou královnu milovali, stejně jako Britové v případě Alžběty II. Dařilo se jí i jako podnikatelce, v jisté době patřila k nejbohatším ženám světa.
Horší už to měla panovnice v osobním životě. Vdávala se sice z lásky, manželství ale brzy ztroskotalo. Manžel ji celá léta podváděl, a údajně zplodil také několik levobočků. Ani s mateřstvím to královna neměla lehké. Prožila sérii potratů a dlouhou dobu to vypadalo, že Nizozemsku nedokáže porodit následníka trůnu.
Desetiletá panovnice
Když se princezna Vilemína Helena Pavlína Marie Oranžsko-Nasavská v roce 1880 narodila, nepředpokládalo se, že tato dívka jednou bude vládnout Nizozemskému království. „Byla v pořadí třetí následnicí trůnu - před ní ještě stál její strýc, a její starší nevlastní bratr Alexandr, který vzešel z prvního manželství Vilemínina otce,“ píše server Unofficial Royalty. Jenže stalo se to, co nikdo nečekal - jak Vilemínin strýc, tak její starší nevlastní bratr zemřeli, když byla princezna ještě malá, a ani jeden z nich nezanechal po sobě mužského dědice.
Vilemínin otec už byl v té době na prahu sedmdesátky, a byť měl mnohem mladší manželku, bylo jasné, že Vilemína už sourozence mít nebude. A tak král udělal nejpraktičtější možné rozhodnutí - zařídil, aby na trůn mohla nastoupit jeho dcera. K tomu došlo dříve, než asi předpokládal. Královnou se jeho smrtí princezna Vilemína stala už v roce 1890, když jí bylo teprve deset let. „Nizozemskému království do doby, než dosáhla plnoletosti, vládla její matka jako regentka,“ uvádí oficiální web nizozemské královské rodiny.
Když zemřel otec královny Vilemíny, bylo nové panovnici Nizozemského království teprve deset let. Než oslavila osmnácté narozeniny, jako regentka za ni vládla její matka Emma Waldecko-Pyrmontská (na snímku)
Vilemína tuto dobu využila na přípravu pro svoji příští roli. Že má šanci uspět, naznačila již její návštěva u legendární britské panovnice Viktorie. Na tu Vilemína udělala velký dojem. „Mladá královna… Ještě jí volně visí vlasy. Je štíhlá a elegantní a dělá dojem velmi inteligentní a roztomilé dívky. Mluví dobře anglicky, ví, jak se chovat a má okouzlující způsoby," zapsala si královna Viktorie do deníku. Vilemíně tehdy bylo pouhých patnáct let.
Pečlivá příprava před nástupem na trůn i Vilemínina vrozená povaha umožnily, že když se jako osmnáctiletá skutečně stala panovnicí Nizozemského království, měla už velmi jasnou představu, jak stát v čele státu. Byť Nizozemsko bylo a je konstituční monarchií, Vilemína nemínila zůstat politicky stranou a postupně si v mnoha ohledech dokázala prosadit svou.
Země bez následníka
Jako jednadvacetiletá se nizozemská královna Vilemína vdala. Jejím manželem se stal německý princ Jindřich, vévoda meklenbursko-zvěřínský. Pár se bral z lásky, jenže vzájemné city poměrně rychle vyprchaly. Svazek sice vydržel až do Jindřichovy smrti v roce 1934 (rozvod nepřipadal v úvahu), nebyl ale ničím jiným, než prostředkem, jak zemi zajistit následníka trůnu.
Láska páru zanikla hned z několika důvodů. Předně, Jindřich byl playboyem, který královnu Vilemínu celý život podváděl. Minimálně s jednou ze svých četných milenek měl dokonce i dítě. K milenkám ho to táhlo o to více, že jinak příliš neměl co dělat. Jak připomíná server Unofficial Royalty, Jindřicha trápil protokol na královském dvoře, na jehož základě byl prakticky jen manželčiným módním doplňkem.
Princ Jindřich Meklenbursko-Zvěřínský, manžel nizozemské královny Vilemíny. Pár se bral z lásky, Jindřich ale později manželku podváděl a manželé se odcizili
Vilemínu a Jindřicha k sobě nepoutal ani společný potomek. Ukázalo se, že porodit dítě je pro Vilemínu problém. Poprvé sice otěhotněla již pár měsíců po svatbě, ale těhotenství ukončil potrat. A pak i to další a další. Potraty přicházely i ve vysokém stádiu těhotenství - v roce 1902 Vilemína předčasně porodila, nedonošený syn se ale narodil mrtvý.
To, že nedokáže vynosit dítě, trápilo Vilemínu nejen jako ženu, ale i jako panovnici. Pokud by totiž zůstala bezdětná, vůbec nejpravděpodobnějším následníkem trůnu z řad jejích příbuzných by se stal syn její sestřenice. „Případné následnictví tohoto německého příbuzného vzbuzovalo mezi veřejností velké obavy,“ připomíná holandský web Oude en nieuwe kert delft.
Když Vilemína v roce 1909 přivedla v Haagu na svět dceru Juliánu, všichni si hluboce oddechli. Princezna byla doslova vymodleným dítětem. I po jejím narození sice královna Vilemína ještě několikrát otěhotněla, všechna tato těhotenství ale skončila tak jako ta první - potraty. Princezna Juliána tak zůstala jedináčkem. Její matka dělala vše proto, aby její dcera prožila hezké dětství i dospívání - zajistila jí společnost vrstevníků, a postarala se o to, aby měla to nejlepší vzdělání. Na univerzitě nakonec získala titul doktor politických věd.
Kdo má vyšší strážce
Chvíle osobního štěstí ale po pár letech vystřídaly politické těžkosti. Evropu zachvátila první světová válka. Díky královně Vilemíně Nizozemské království přečkalo tento konflikt prakticky bez úhony.
Královna byla velmi schopnou političkou a znalkyní mezinárodních vztahů a dobře si uvědomovala hrozbu německého útoku. Oproti německému císařství bylo Nizozemsko poměrně malou zemičkou a tím pádem lákavým cílem. Královna Vilemína se přesto chovala suverénně. Traduje se anekdota z její návštěvy u německého císaře Viléma II. krátce před vypuknutím takzvané Velké války.
Císař chtěl panovnici malé sousední země ohromit a chlubil se před ní, že jeho stráže měří skoro dva metry. Ovšem ty Vilemíniny jim sahají sotva po ramena. A královna zareagovala s humorem. „To máte pravdu, Vaše Veličenstvo, vaši strážci měří dva metry. Ale pokud otevřeme naše hráze, voda bude mít hloubku tři metry,“ odpověděla.
Když ale válka v roce 1914 vypukla, Vilemína správně usoudila, že nejlepší pro její zemi bude, když zachová neutralitu. „To se díky jejímu vlivu i stalo,“ píše encyklopedie Britannica. Jedinou úhonou, kterou Nizozemské království za první světové války zaznamenalo, byly finanční problémy kvůli námořní blokádě.
Nakonec se ale královna v období první světové války dostala do život ohrožující situace. Když jela v roce 1917 vlakem na cestu po Nizozemsku, souprava vykolejila ve městě Houten. Jedenáct vozů se převrátilo a šestadvacet lidí zranilo. Královna naštěstí vyvázla bez zranění a ještě pomáhala ošetřovat raněné.
Železniční nehoda u nizozemského města Houten v roce 1917. Vykolejilo jedenáct vozů, zranilo se 26 lidí. Soupravou cestovala i královna Vilemína, vyvázla bez zranění
Mimochodem, když první světová válka skončila, poražený a sesazený německý císař Vilém II. uprchl do exilu právě do Nizozemska. V zemi, které se vysmíval, nakonec žil až do smrti. A když vítězné mocnosti žádaly jeho vydání, aby byl souzen zvláštním tribunálem, Nizozemsko to odmítlo. Sama královna Vilemína vyslancům Británie a Francie vysvětlila, že k vydání Viléma II. nikdy nedojde.
Nejbohatší žena světa
Meziválečné období se pro královnu Vilemínu i její zemi stalo dobou rozkvětu. Královna ještě stoupla v očích Nizozemců, když se zasadila o velký rozvoj průmyslu a budování protipovodňových systémů.
Dařilo se jí i jako podnikatelce. Měla totiž velmi dobrý nos na investice, a právě díky několika kontraktům ve Spojených státech amerických se v dané době stala nejbohatší ženou na světě. „Byla vůbec první ženou, která se stala dolarovou miliardářkou,“ uvádí server Unofficial Royalty.
Kromě podnikání a řízení státu v této době také hledala vhodného manžela pro svou milovanou dceru Juliánu. Byl to úkol nanejvýš delikátní, Juliána totiž byla následnicí nizozemského trůnu. Nakonec princezna matce řekla, že se chce z lásky provdat za knížete Bernarda z Lippe-Biesterfeldu. Vilemína sňatek schválila, jen se postarala o to, aby její zeť měl v předmanželské smlouvě jasně vymezené povinnosti a pravomoci. Kníže Bernard totiž byl Němcem.
Hlas odboje
Mezitím se politická situace v Evropě s nástupem Adolfa Hitlera k moci dramaticky zhoršila. Tentokrát se královně Vilemíně uchránit zemi před válkou nepodařilo. V roce 1940 nacistické Německo napadlo Nizozemské království. Královna Vilemína s rodinou unikla na poslední chvíli, když odjela na lodi HMS Hereward do Spojeného království. Loď na záchranu královně poskytl tehdejší britský král. Princezna Juliána s manželem a dětmi poté odjeli až do Kanady, zatímco královna Vilemína zůstala na britských ostrovech.
V exilu začala dělat vše, co z této pozice mohla, aby zajistila své zemi svobodu. Stála v čele nizozemské exilové vlády v Británii (i když s jejími představiteli měla spory), a i díky ní se dařilo udržovat dobré politické vztahy se Spojenci. V roce 1942 dokonce jako vůbec první nizozemský panovník v dějinách měla projev v americkém Kongresu.
V roce 1942 vystoupila královna Vilemína Nizozemská jako vůbec první nizozemský panovník v historii s projevem v americkém Kongresu
Pro Nizozemce se stala symbolem odporu a za druhé světové války její popularita v zemi enormně stoupla. Podobně, jako to dělal král Jiří VI. ve Spojeném království, královna Vilemína povzbuzovala v temné válečné době Nizozemce projevy v rádiu. Její proslovy vysílalo Radio Oranje a Vilemína v nich Adolfa Hitlera velmi jasně označovala za nepřítele lidstva. Projevy se vysílaly večer a Nizozemci je museli poslouchat tajně, neboť to bylo v okupované zemi ilegální. „Tímto vysíláním se královna Vilemína stala symbolem nizozemského protinacistického odboje,“ zmiňuje encyklopedie Britannica.
Královnu uznával i britský premiér Winston Churchill. Ten o ní dokonce prohlásil, že je jediným skutečným chlapem ze všech politiků, tvořících exilové vlády různých států v Británii.
Navzdory tomu, že před nacisty utekla do exilu, rok před koncem války královna Vilemína téměř přišla o život. Němci totiž v roce 1944 spustili Operaci Steinbock, což byla další vlna mohutného bombardování britských ostrovů. Jedna z bomb dopadla i k rezidenci, ve které sídlila Vilemína. Výbuch zabil několik Vilemíniných bodyguardů a sídlo vážně poškodil. Vilemína přežila bez zranění.
Královna na kole
Po skončení druhé světové války Vilemína doufala ve velké politické změny v Nizozemsku. Očekávala, že lidé, kteří byli aktivní v protiněmeckém odboji, postaví novou vládu. U moci v Nizozemsku ale nakonec zůstali stejní politici, jako před válkou, což královnu zklamalo.
Návrat do rodné země pro Vilemínu nebyl jednoduchý. Nizozemské království konflikt poničil a stát se jen pomalu a těžce stavěl zpět na nohy. Jediné, co se nezměnilo, byla láska Nizozemců ke královně. A když první měsíce po skončení války objížděla Vilemína nizozemský venkov, setkávala se s lidmi, už snad ani nemohla být populárnější.
Nizozemci si navíc cenili, že se chová skromně - častěji se za lidmi vypravovala na kole, než v autech. „Ze solidarity také jistý čas v Haagu žila v úplně obyčejném domě,“ zmiňuje holandský web Oude en nieuwe kert delft.
Více než pětašedesátiletou královnu ale v poválečných letech začalo stále více trápit zdraví. Na jistý čas dokonce za ní musela vládu převzít její dcera Juliána. Ta zároveň prosila matku, aby ještě neabdikovala, neboť kromě poválečného zotavování Nizozemsko trápil rozpad koloniální říše - zejména to, že nezávislost vyhlásila Indonésie.
Zpráva o abdikaci královny Vilemíny v dobovém zpravodajství:
Zdravotní stav královny Vilemíny se ale zhoršil natolik, že v roce 1948 abdikovala. Na trůnu byla přesně 57 let a 286 dní a ze šestnácti evropských panovníků, kteří stáli v čele svých zemí v době, kdy Vilemína nastupovala na trůn, zůstala jedinou, která si jej udržela až do tohoto okamžiku (ostatní buď postupně zemřeli (například panovníci Velké Británie), nebo se po první světové válce z monarchii staly republiky (například Německo). „Po abdikaci si na své vlastní přání ponechala titul princezna,“ uvádí web nizozemské královské rodiny.
Bílý pohřeb
S odchodem svéhlavé a politicky angažované královny Vilemíny postupně význam královské rodiny v Nizozemsku poklesl (co se reálné vlády zemi týče), i díky tomu, jak se chovala Vilemína za druhé světové války, ale popularita královské rodiny nevyhasla.
Zbytek života bývalá královna Vilemína trávila setkáváním se s obyčejnými lidmi (například po ničivých záplavách v roce 1953 se setkávala s lidmi ze zasažených oblastí). Jinak žila v ústraní.
Zemřela na srdeční zástavu v roce 1962, přesně před 60 lety. Na druhý svět se nechala vyprovodit ve velkém stylu. „Vyžádala si totiž, aby se její pohřeb navzdory zvyklostem i protokolu odehrál v bílé barvě,“ píše holandský web Oude en nieuwe kert delft. Jak Vilemína vysvětlila ve své autobiografii Osamělá, ale ne samotná, bylo to proto, že věřila, že brzká pozemská smrt je ve skutečnosti počátkem věčného života.
22
Kondice
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Celebrity
TN.cz
