Jižní oceán zdobíoblaka fosforeskujících malých korýšů,takzvaného krilu, která svítí do tmy a tvoří základ potravinového řetězce pro tuleně, velryby a tučňáky. Na těchto drobných tvorech závisí život i buřňáka ledního, jenž hnízdí na holém antarktickém pobřeží a na cestě za těmito bezobratlými korýši zdolává stovky kilometrů.
Honu na „růžové zlato“ se však neúčastní pouze přirození nepřátelé krilu, ale i člověk. Tito bezobratlí korýši totiž blahodárně působí na lidský organismus.
Kril se dá využívat v řadě průmyslových odvětví včetně potravinářského a farmaceutického průmyslu. Obsahuje totiž nenasycené kyseliny s blahodárnými účinky na nervový a cévní systém.
Výlov krilu začal už před dvěma sty lety, avšak průmyslových měřítek dosáhl na počátku sedmdesátých let. Růžová horečka zachvátila především Japonsko, Spojené státy, Rusko a Norsko. Výlov krilu všaktehdy pozastavili vědci.
Přišli totiž na to, že skořápky krilu obsahují fosfor, který může být pro člověkajedovatý.Kril se v následujících desetiletích lovil především jako potrava pro umělé chovy lososů a dalších ryb s červeným masem.
Do jiných krmiv se totiž musí přidávat barvivo, aby maso lososů zrůžovělo, u krilu ne.
Norská biotechnologická společnost Aker BioMarine všakpřišla na způsob, jak využívat kril pro potravinářské účely.
Vyhubení krilu a s ním i řady organismů vodních ekosystémů, které na něm závisí, však Norové nepřipouštějí.
„Záleží nám na tom, aby výlov krilu byl ekologicky šetrný,“ rozptýlil obavy z obnovení masového výlovu norský premiér Jens Stoltenberg.

Komise pro zachování antarktických mořských živých zdrojů (CAMLR), která určuje kvóty výlovu, může zvýšit povolený roční limit na pět milionů tun z celkového množství pěti set milionů tun krilu v jižním Pacifiku.