Křižník Georgiana: Ke dnu šel při první plavbě. Poklad z něj se hledá dodnes

Uvážíme-li pozdější osud Titaniku nebo německé bitevní lodi Bismarck, které se také potopily při prvním vyplutí, můžeme snadno podlehnout pověře, že příliš opěvované a mnoha „nej“ obdařené lodě stíhá při jejich první plavbě nějaké prokletí. Jako kdyby ona vychvalovaná „nej“ byla rouháním, které moře nechce těmto lodím odpustit. Osudným se možná stalo i parníku Georgiana, jenž měl být se svými čtrnácti děly chloubou námořnictva konfederačních států.

Jak to ale už v takových případech bývá, nikdy si nevystřelil a skončil hned při své první plavbě.

Obávaná loď

Konfederační „nej“ křižník byl postaven ve Skotsku, odkud vyplul přes Atlantik do Charlestonu v Jižní Karolíně. K cíli své cesty však nikdy nedoplul.

Unie se o něm dozvěděla nejpozději tehdy, když proplul kolem ostrova Tenerife, kde působil americký konzul. Ten zaznamenal, že jde o „zjevně velmi rychlé plavidlo“ a informoval kontradmirála námořnictva Spojených států Samuela Francise Du Ponta, že loď evidentně pluje do Charlestonu, aby tam naložila na palubu vojáky a výzbroj a zapojila se do boje.

Hitlerovo eso Bismarck: ke dnu šel při první misi, Němci udělali školáckou chybu

Bylo přitom dost důvodů, proč se jí mělo unijní námořnictvo obávat: loď byla bezmála 70 metrů dlouhá, mohlo být na ní umístěno až 14 děl, její nákladové prostory dokázaly pojmout až 400 tun nákladu a především se na ni vešlo až 140 vojáků. Postavila ji uznávaná loděnice Lawrie v Glasgow, která ji vybavila lodním šroubem o průměru více než 3,5 metru, jenž skutečně poskytoval lodi značnou hybnost.

Deset slavných vraků:

„Ze Skotska loď vyplula naložená zbožím, municí, léky a údajně také asi 160 kilogramy zlata. Nic se ale nedostalo na místo určení. Všechno kromě střelného prachu skončilo na dně moře,“ uvádí web Ocean Treasures.

Noční honička

Byl čtvrtek 19. března 1863, když křižník narazil nedaleko charlestonského pobřeží na eskadru válečných lodí Unie, blokujících cestu k přístavu. Kapitán počkal na noc a pak se pokusil prosmýknout se s neosvětlenou lodí k pobřeží, ale na takový záměr bylo jeho plavidlo přece jen příliš velké.

Křižníku si všimla ozbrojená jachta amerického námořnictva a okamžitě zalarmovala zbytek flotily vypálením signálních světlic.

Zkáza v moři. Slavnou loď, co pomohla zničit Bismarck, potopila německá ponorka

Začala zuřivě zoufalá noční honička, při níž se konfederační plavidlo ze všech sil pokoušelo uniknout a unijní válečné lodě usilovaly neméně urputně o to je potopit.

Při nočních manévrech se nepřátelská plavidla dostala někdy tak blízko k sobě, že námořníci z Georgie slyšeli dokonce rozkazy vykřikované na palubách unijních lodí.

Námořní bitvy americké občanské války:

Křižník nakonec zasáhla dělovým výstřelem zblízka americká loď USS Wissahickon, jejíž salva prorazila Georgii trup a poškodila šroub i kormidlo, čímž jí zásadním způsobem zkomplikovala manévrování.

Loď hořela tři dny

Kapitán křižníku A. B. Davidson pochopil, že vlastními silami jeho plavidlo už neunikne. Zablikal proto bílým světlem na znamení kapitulace a současně hledal skulinu, kterou by přece jen vyvedl křižník ze zajetí. Ale žádnou nenašel.

Po kapitulaci tak nakonec dovedl svou loď v doprovodu Wissahickonu do blízkosti pláže asi 1200 metrů od amerických břehů, kde křižník spočíval asi ve 4,3 metru vody. Velitel Wissahickonu, podplukovník John L. Davis, poté vydal rozkaz k jeho zapálení, aby lodní náklad nezlákal konfederační vojáky či jiné povstalce k nečekanému protiútoku a k pokusům loď vyloupit. Jeho posádka to brala jako zradu, protože doufala, že bude mít podíl na lodní kořisti.

Slavný Monitor: Před 160 lety šla ke dnu loď, která navždy změnila námořní válku

Zapálená loď hořela velmi dlouho a požár provázely opakované výbuchy střelného prachu. „Na palubě ho bylo tolik, že Georgiana hořela a vybuchovala tři dny, než se konečně potopila,“ uvádí web Ocean Treasures.

Objevena po 102 letech

Loď klesla ke dnu nedaleko pobřeží, a navíc v relativně malé hloubce (vršek lodního kotle ležícího na mořském dně se podle Ocean Treasures nacházel pouhého půldruhého metru pod mořskou hladinou).

Přesto byla na dlouhá léta zapomenuta. Přesné místo potopení nebylo nikde zachyceno a v moři skončilo za občanské války mnohem více plavidel, takže nebyl důvod k nějakému mimořádnému zájmu jen o jedno z nich. Vrak Georgiany navíc zakryly zbytky kolesového parníku Mary Bowers, který do něj narazil a ztroskotal na něm.

V roce 1965, shodou okolností ve výroční den jejího potopení, však Georgianu přece jen někdo objevil: šlo o teprve osmnáctiletého amatérského potápěče E. Lee Spenceho, jenž si při potápění všiml právě inkriminovaného kotle.

Zlatý poklad se nenašel

Spence objevil v lodi knoflíky, munici, léky i řadu drobných předmětů, nikdy však nenašel zmíněných 160 kilogramů zlata, jež měla údajně převážet (a jež by v současnosti měly cenu zhruba 129 milionů dolarů).

Titanic měl nehodu hned při vyplutí. Upozornila na problémy s manévrováním lodi

Historici také dodnes diskutují o tom, jaký účel plavidlo vlastně mělo. Podle některých bylo zamýšleno jako lamač námořní blokády, podle jiných ho Konfederace chtěla využít jako pirátskou a lupičskou loď. Existuje ale i názor, že to mělo být zkrátka obchodní plavidlo, vyzbrojené jen na svou obranu.

Odpověď na tuto otázku už se možná nikdy nedozvíme. Dávný křižník se tiše rozpadá na mořském dně, jeho palubu z bílé borovice dávno pohltili mořští živočichové, v jeho útrobách se prohánějí ryby a mořští koníci. A spolu s jeho zbytky pomalu mizí i poslední stopy k vypátrání jeho tajemství.

Lodě, které se také potopily při první plavbě

Vasa 
Impozantní švédský válečný koráb, postavený pro švédského krále Gustava II. Adolfa, vyplul ke své první a poslední plavbě ve čtvrtek 10. srpna 1628 ze stockholmské loděnice. Směřoval do Baltského moře, kde měl svými 64 děly podpořit švédské síly v probíhající třicetileté válce. Potopil se už po prvních 1 300 metrech plavby, když ho z boku zasáhl vítr, který ho naklonil, takže otevřenými dělovými střílnami začala dovnitř proudit voda. Zahynulo asi 50 z celkem 150 námořníků.

Titanic 
Britský obří zaoceánský cestovní parník vyplul ke své první a poslední plavbě ve středu 10. dubna 1912 krátce po poledni z anglického přístavu Southampton. Mířil do New Yorku. U pevniny naposledy přistál v irském přístavu Queenstown ve čtvrtek 11. dubna 1912. Potopil se v pondělí 15. dubna ve 2:20 ráno po srážce s ledovcem v Atlantickém oceánu. Zahynulo přes 1 500 cestujících a členů posádky z celkem cca 2 200 lidí na palubě.

Bismarck
Největší německá bitevní loď vyplula ke své první a poslední plavbě v neděli 18. května 1941 z Gdaňsku. Jejím cílem byl útok na spojenecké konvoje v Atlantiku, které přepravovaly mezi Spojenými státy a Velkou Británií ropu, potraviny a další zásoby. Potopila se v Dánském průlivu mezi Islandem a Grónskem po těžkém boji s britským loďstvem ve čtvrtek 27. května 1941. Zahynulo 1 978 z 2 092 mužů na palubě.

Hans Hedtoft 
Dánský obchodní ledoborec vyplul ke své první a poslední plavbě ve středu 7. ledna 1959 z přístavu v Kodani. Jeho cílem byla doprava zboží mezi Kodaní a grónským přístavem Julianehaab. Z tohoto přístavu vyrazil na cestu zpět do Kodaně s nákladem mražených ryb ve čtvrtek 29. ledna 1959. Potopil se o den později u mysu Farewell po srážce s plovoucím ledem, poslední volání o pomoc vyslal v 17:41. Z 95 mužů na palubě nikdo nepřežil.

Zenobia 
Obří švédský trajekt vyplul ke své první a poslední plavbě v neděli 4. května 1980 ze švédského přístavu Malmö. Mířil do syrského Tartousu, naložený 104 tahači s nákladem určeným do Středomoří a na Střední východ. Převrátil se a potopil v sobotu 7. června 1980 asi v půl třetí ráno v zálivu Larnaca u Kypru. Katastrofa si nevyžádala žádné lidské oběti.